Deep dark fears

Včera v 5:45 | lovitka |  Zápisky iracionální

Jaký největší strach vás ovládá?

Že nikdy nebudete dost dobří,
že když nebudete dělat to, co se po vás chce a co se od vás očekává,
že když nebudete za všech okolností perfektní a dokonalí,
že si jinak nezasloužíte být přijati?
Že všechno na vaší existenci je ve skutečnosti špatně?

Je to jako když jste zamilovaní a máte pocit, že "navždy" bude skutečně trvat navždy.
"Dokud to tak budu cítit" je přeci jen o něco milosrdnější.

Nejvíc mne děsí situace, ve kterých se neumím orientovat.
Neschopnost určit konkrétní spouštěč, zmatek, ochromující strach z možnosti relapsu.

Co je "premorbidní úroveň", když vaše nemoc vyrůstala s vámi?

"Vždycky se zeptej na tři otázky:
Byla jsem teď někdy v Liberci?
Mám zrovna menstruaci?
Pila jsem alkohol?"

Trochu fail, když je k mému prožívání citlivější, než já sama dokážu být.

A tak začínáme znovu počítat.
Dva týdny abstinence.
Týden bez sebepoškozujících tendencí.
Tři měsíce absolutní finanční nezávislost.

Překvapivě vůbec nemám pocit, že by se v mém sebepojetí cokoliv změnilo.

A pokud po tom všem pořád ještě nedokážu sama sebe ocenit,
tak tedy skutečně nerozumím tomu, co jsem si tím tolik snažila dokázat.


.