Září 2007

trsátko X kružítko

30. září 2007 v 20:13 • Z oběžné dráhy
To už není možné, tohleto...

Zase...

30. září 2007 v 19:31 • Z oběžné dráhy
...jsem na pár dní zmizela a nikomu nedala vědět.

Prodloužený víkend (díky Vašku) jsem strávila v nepřítomnosti internetu na minicampu s lidmi stejně vymykajícími se společnosti jako jsem já.
Prostě fajn kolektiv.
Akorát mi většina kluků nedokázala odpustit, že jako jedíná holka z účastněných jsem vyhrála turnaj v Buláncích... a to se mi ještě smáli že tam lezu :P

tak už jsem se naskočila i já...

25. září 2007 v 21:18 • řetězáky
... na řetězoví kolotoč rozjetý světelnou rychlostí. Pytlíky prosím s sebou xD
Děkuji Killi že ho uvedla do provozu a také trošku Soophii, která mě ujistila že nastoupit se vyplatí...

Tvoje jméno?
Lenka snad bude stačit :)

Máme velmi nenáročného učitele

24. září 2007 v 17:27 • ústav
"V tomto testu můžete získat maximálně osm bodů, na jedničku Vám jich bude stačit jen deset..."

F*Ck

22. září 2007 v 20:20 • citové výlevy
Tohle mě už vážně nebaví. Nesnáším, nesnáším a nesnáším! Nesnáším, když mě lidi považujou za divnou. Nesnášim, když si uvědomím, že v porovnání s nima divná jsem. A že v porovnání s nima nejsem nic.
Frajírci nagelovaný namachrovaný... ale alespoň mají s čím machrovat. Kdežto já? Já jsem jenom jiná. Ke štěstí mi to stačí, tak proč mě nenechaj na pokoji?
Vědí, že se jim nemám šanci vyrovnat a tím pádem se jim neubráním. Tak proto?
Nebo proto že neposlouchám tu správnou hudbu a nenosím to správné oblečení koupené v těch správných obchodech? To přeci není vše, ne?
Asi ano.

"Kde je Marek?"
"Nevim, ale jestli ti něco udělal tak můžeme místo něj zmlátit tuhle."

Spadané štěstí oranžové barvy

20. září 2007 v 18:47 • Z oběžné dráhy
Začalo padat barevné listí!
Zatím jsem sice zpozorovala jen něco málo žlutých a zelených lístečků, ale jsem si jistá že brzy přijde i to červené a oranžové...
Zbožňuji brození se ve spadaném listí!
Zbožňuji bitvy v něm!
Zbožňuji ho vyhazovat a nechávat spadnou do vlasů!
Zbožnuji ten zvuk, když šumí!
Zbožňuji v něm jen tak ležet a šumět si pro sebe... jenom pro sebe. Ano, jsem sobec, ale moje milované šumění mi nikdo nevezme... je jen moje. Muhaha.
Už teď (s pohledem na pár žlutých chudáčků na zemi) se vidím v pořádné žluto-oranžovo-červené závěji. Lidé chodí okolo, kroutí nade mnou hlavou, nadávají na zvýšení daní a nechápou mě. Pfů.

Nemůžu dočkat... miluji podzim!
A to, že počasí se řídí podle toho, jestli zrovna mám nebo nemám deštník, mi to ani náhodou nezkazí...

už zase...

19. září 2007 v 15:41 • citové výlevy
Už zase jsem si myslela že to zvládám.
A přitom stačí jedna pitomá fotka a jsem už zase v Hájích...

Plakát

14. září 2007 v 21:37 • Střípky
Tento nápis byl napsaný v rohu jednoho plakátu, vysícího na městské nástěnce:

"Ministerstvo zdravotnictví varuje: vykouření tohoto plakátu způsobuje rakovinu!"

záchvat tvořivosti a pár fotek k tomu

14. září 2007 v 20:58 • ostatní, velmi zajímavé výtvory
Když jsem smutná a když se nudím, tak dokážu hodně xD

Menší šok

12. září 2007 v 19:03 • Z oběžné dráhy
Když se vás váš bratr pokouší zabít kanadskými žerty, aneb Tokio Hotel...

jedná nudná hodina zeměpisu

12. září 2007 v 15:58 • ústav
"A v severní Asii nežije moc lidí protože tam je...?"
"zima!"
"To taky, ale hlavně tam je...?"
"Yety!"

"Proč je čína přelidněná?"
"Protože používaj kondomy made in china..."

"Na čem závisí jestli tam bude (v Asii) teplo nebo ne?"
"Na tom jestli tam žije hodně teploušů nebo ne..."

A nakonec nesmrtelný výrok našeho učitele:
"Nehoupej se na té židly, spadneš, narazíš se do hlavy, rozsvítí se ti a doma tě nepoznaj!"

School time

5. září 2007 v 16:10 • ústav
Sice jsem na ni nadávala (víc než jsem původně chtěla), ale pravda je, že každodenní rozhovory se spolužáky mi snad i trochu chyběly...

"Tak, jak se máš?"

4. září 2007 v 14:41 • citové výlevy
"Jo, v pohodě..." odpovídám pokaždé.
Ale přitom sakra NEJSEM v pohodě!
Jsem naštvaná, smutná, ještě víc naštvaná a ještě víc smutná a ze všeho nejvíc zraněná.
A přitom se to určitě zase nějak vyřeší, uvidí se že jen přeháním, že to není tak jak si myslím.

Potřebuju do něčeho (někoho?) pořádně kopnout. Ne, potřebuju něco (někoho!) obejmout. Někoho kdo pro mě znamená víc než si dokáže on představit, možná víc než si já dokážu představit. Víc než jsem chtěla aby znamenal...
Nezvládám to...
Už neunesu další balení posmrkaných kapesníčků, ani další tabulku čokolády. Musím si vyčistit hlavu.
Musí se to buď vysvětlit, nebo skončit.
Zahodit všechno do kanálu a začít znova.
Začít stejně a stejně i zkončit. A o tom že to má být?
Jestli ano tak jsem právě ztratila všechny své naivní představy.

Jdu si pro balení kapesníčků a novou čokoládu. A také vypnout písničku "All you need is love".
Nemám na to...

Interesting

1. září 2007 v 18:23 • proč?
Zeptejte se budoucího prvňáčka jestli se těší do školy...

Proč když odpoví ano, tak to lidem připadá tak samozřejmé?
Proč když odpoví ne, musí všichni dál zkoumat proč se netěší?
Proč nikdo nezkoumá u těch prvních, proč se těší?
A proč se vlastně těší?