Říjen 2007

Ha ha (ironický smích...)

29. října 2007 v 11:24 • citové výlevy
Nejsem tak bezcitná mrcha, jak to všichni říkají.
Je to jen obrana proti okolnímu světu.
A tobě já blbá naivně věřila.

Některé věci prostě odpouštět nedokážu...
Stejně jako nikdy nedokážu říct to jedno pitomý slovo.
Víš kolikrát jsem se za to proklínala?
A přitom jsem se doopravdy snažila.
Ne, neodpouštím ti.
Ale doufat si klidně můžeš dál.

Zůstalo jen prázdno a neskutečná touha pořád se ironicky smát...

I nemoc pomáhá tvořit.

29. října 2007 v 11:08 • napsáno
Nevím, co jsem udělala paní Štěstěně, ale samozřejmě, že musím hned první den prázdnin chytit chřipku...
A čtyři dny jen ležet v posteli začne člověka po čase nudit. Zvláště když nemůžete číst, kreslit ani počítačovat (univerzální výraz) bez okamžitého stavu nevolnosti. Takže jsem si musela vystačit jen se svými myšlenkami. No, ono skládání básniček také není nejhorší zábava...
A při teplotě čtyřicet stupňů (a utěšováním mého bratra ať se nebojím, že jde pouze o ptačí chřipku) nemáte o nápady nouzi...

Remember when the boys were all electric?

24. října 2007 v 11:46 • Střípky
Ach, sportujeme, sportujeme... Ten vyvolený sport pro který jsem se rozhodla, má být judo. Naprosto samozřejmé je, že naši trenéři postavili jednu šatnu pro holky i kluky.
A jednu sprchu...

no: "Sakra, kde mám ten ručník?"
*pátravým pohledem přejede šatnu a zastaví se u mně*
no: "Sundej si prosím tričko..."
já: "Cože???"
no: "Aby sis sundala tričko..."
já: "Proč?"
no: "No, do něčeho se utřít musím, ne..."

The best nigt ever!

20. října 2007 v 15:05 • Z oběžné dráhy
Jiná dimenze, jiné myšlení, jiní lidé...
Jeden sál, jedno pódium, spousty lidí většinou s čírem, podrážky conversek zalepené pivem (jako jedna z mála jsem ho ale nepila), samotné conversky pošlapané od poga, chaos, smích, křik, hlasitá hudba, zpívání každého slova se skupinou, tanec v kotli uprostřed hory lidí, snaha nebýt ušlapán, naprosto šťastný pocit že bych mezi ně možná mohla patřit, zase jednou jsem fungovala stoprocent bez přetvářky...
A když si pomyslím, že v pondělí budu muset do školy plný discofilů a emařů.... Chci zpátky do světa, kde pokud upadnete, tak vás lidi automaticky zvednou...
Visací Zámek je fajn.

animačka

19. října 2007 v 19:29 • naanimováno
Tak jsem se zase jednou nudila a tak mě napadlo, že bych si mohla zkusit vytvořit animačku.
Po několika neúspěšných pokusech jsem konečně našla návod, co bych měla dělat aby program fungoval tak jak má a ne tak, jak fungoval mě xD Jsem zkrátka technický tip...
A je samozřejmé, že jakožto naprosto egoistická osoba se musím se svým výtvorem pochlubit (jsem strašná... takhle se vědomě ztrapňovat...)
Takže - tam ta da dá! A nenechte se zmást poněkud netipickým začátkem... xD


V hlavní roli (opět) kružítko

17. října 2007 v 20:53 • Z oběžné dráhy
aneb demence na postupu aneb "Kde se tu vzaly ty piliny?"

Tak teda nevím.

16. října 2007 v 15:06 • Sebestředná
Buď je svět doopravdy naprosto debilní, zlej, depresivní a jednoduše na h*vno,
anebo jsem prostě jen puberťačka...

Over the game

12. října 2007 v 19:19 • citové výlevy
Pořád musím myslet na to, že je konec.
Že jsem prohrála.
*It´s over the game.
You can scream,
you can cry,
you can bleed,
you can die,
but it´s still the same,
over the game.
My fucking beautiful game.*

Eh... Co také čekat od tak inteligentních hochů...

10. října 2007 v 19:53 • ústav
učitelka o hodině matematiky k jednomu takovému:

"Prosím tě, co to děláš?"
*nevinný kukuč* "Já se snažím najít výsledky tadytoho příkladu."
"Dobře, ale vysvětli mi, proč je hledáš ve výstřihu své spolužačky?"

Kreslící krize

5. října 2007 v 21:02 • Z oběžné dráhy
Už léta v tom mám zažitý pořádek a najednou jsou pod všemi žlutými víčky žluté fixy a pod modrými modré... A kde je sakra ta zelená, kterou potřebuju?
No nic, já si to nakreslím pastelkama. Kam jenom jsem dala zelenou pastelku? Přísahala bych, že jsem jí včera viděla pod postelí, když jsem tam lezla vysát toho pavouka.
Ale pro umění bych se přece měla obětovat.
Co jsem to říkala? Pro umění? Bože vždyť se tu nedá dýchat... Jé, hele, sada botiček na Barbie! A co je támhleto těleso obalené prachem? Vypadá to jako žluté víčko... zelená fixa se žlutým víčkem! Hurá! Přece jen můj systém nezklamal!
A můžu klidně pokračovat v kreslení.

Jen se dostat zpod té postele...

Docela sranda,

2. října 2007 v 17:36 • Střípky
když už nedokážete rozpoznat co je realita, co vzpomínky a co sny...