Březen 2008

Že by?

31. března 2008 v 20:48 • Střípky
Už?
Snad?
Konečně?

Jak čůrá pejsek?

27. března 2008 v 18:22 • Střípky
Každé malé dítě vám řekne, že přeci zvedne nožičku.
Ale co když se pes rozhodne, že to je přeci jen okoukaná metoda a že by měl vyzkoušet něco originálního? A tak zvedne obě. Samozřejmě že najdenou, ovšem zákony fyziky jsou neoblomné. .. Zkusí to ještě několikrát, ale po několika nevydařených pokusech mu dojde, že potřebuje nějakou oporu. Najde příhodnou zeď, udělá stojku a s hrdostí vykoná svou potřebu.
A to vše k nesmírné radosti dvou pubertálních slečen stojících okolo... Hm, ležících okolo.

Nevinný postřeh všedních dnů

25. března 2008 v 21:46 • Střípky
Seznam - najdu tam co neznám.
Google - najdu tam co hledám.

Obchodní centra nabízí spoustu zábavných možností...

21. března 2008 v 13:53 • Z oběžné dráhy
Můžete zde nakupovat, zkoušet si oblečení, číst časopisy atd. Odpusťte mi prosím, že mě ani jedna z těchto věcí neláká. Jediné co mě v těchto prostorech bezmezně nadchlo, jsou jezdící schody. Přesněji běh po jezdících schodech. A ještě přesněji běh po jedzících schodech v opačném směru než jedou...

Nadšení pro tento "sport" se u mě objevilo již v útlém věku, pamatuji si dokonce svůj první běh do hračkářství v Tescu. Od té doby jsem toho vyzkoušela mnoho. Běhala jsem směrem nahoru, dolů, běžela jsem po schodech pro nákupní vozíky a kočárky (které vlastně nejsou tak úplně schody), dokonce jsem se párkrát namázla před zraky široké veřejnosti. Ale nadšení mě ani po těchto neúspěšných pokusech zdaleka neopustilo.
Jakmile jdu do města, mám neskonalou touhu předvést se a vyběhnout si schody. Obzvláště pokud se mnou jdou moje kamarádky a v záchvatech smíchu nevěřícně kroutí hlavou... A také pokud po schodech jedou ve správném směru nějaké již od pohledu sympatické ímou holčiny, holt výměna názorů je výměna názorů.

Takže - chcete-li si získat mou přízeň na věky věků, kupte mi jezdící schody, spoustu žárovek na vyměňování a čokoládu s třešněmi a želé :)

Nepláču.

16. března 2008 v 20:55 • citové výlevy
Poprvé jsem se u té písničky nerozplakala. Už ani vzpomínky mě tolik netahají ke dnu. Nemám co vyplakat, uvnitř mě je jen prázdno. Jsem jiná. Možná lepší, možná horší. Ty bys asi řekl že horší. Začátek jsem sice projela na plné čáře, ale já se nevzdávám. Když už jsem jednou spustila New game, tak ji dohraju až do konce. Jsem gambler, můžeš říct. A já ti to vyčítat nebudu. A také vždycky prohraju. Ale nepláču. Vzlétám, nadnášena nadějí a sněním. Všechno kromě tebe mi začíná být ukradené. Možná bych si mohla také jednou ukradnout něco sama pro sebe... Co třeba, co třeba tebe? Nebo víš co? Kašlu na tě. Miluji tě. Navždy. Nebo minimálně v tuhle chvíli...

Tu tu du tu důůůů!

15. března 2008 v 17:59
Jsem zpátky! Prázdninový týden byl neskutečně vysmátý, neskutečně nádherný, neskutečně pohodový a neskutečně rychle uběhl. Je nemožné nacpat ho do jednoho článku. Ale koho to zajímá, že?

Konečně!

10. března 2008 v 10:00 • Z oběžné dráhy
Konečně máme i my prázdniny! A to znamená co?
To znamená, že jsem právě teď v Itálii na sjezdovce a zalezlá v buřtostánku si dávám čaj nebo griotku, podle toho kde se nachází moji rodiče. A také to znamená, že tohle je předpřipravený článek. Takže ode mě máte zase na pár dní pokoj ^^

Smích.

6. března 2008 v 19:08 • ústav
"Pane učiteli, Vy máte jedno oko modrý a druhý hnědý!"

Animace number two

4. března 2008 v 14:55 • naanimováno
Nevím, jestli tohle potřebuje komentář...
Snad jen, že myšlenka udělat tuto animaci mě napadla již dávno a nyní mám tablet, takže mi nic nebrání v realizování mých stupidních nápadů xD

Hádanka:

2. března 2008 v 14:42 • Sebestředná
Kolik lovitek je potřeba na výměnu žárovky?