Březen 2009

May the force be with you...

30. března 2009 v 22:09 • Z oběžné dráhy
Ha! Článek! Jak se sem jenom dostal?
http://www.pixeljoint.com/files/icons/yoda_star_wars.gif
Nejste v tom sami, také jsem zděšená.
Zase se tu dějí divné veci.
Jsou u mě divné věci vůbec ještě divné?
Jde o to, že pokud jsem sama, dostávám neskutečně silné záchvaty smutné nálady, ale jakmile výjdu ven, všechno zmizí.
Já a mé druhé já.
Já na druhou.
Skončím jako Rimmer.

Dokonalost je pomíjiva, ale dokonalá.

27. března 2009 v 17:01 • citové výlevy
Znáte takové ty chvilky, kdy se najednou zastavíte a řeknete si: "Jo, to bude ono. Pro tohle jsem tady..."

Najednou vám nic nevadí... Ani to, že vedle vás hraje sladce naivní soundthrack z HSM, podělali jste písemku z fyziky, rozpadl se vám vztah, společnost zdegenerovala a děti v Africe trpí.
Ale nesmějete se. Ani nemáte touhu skákat, tančit nebo zpívat jako při maniakální radosti.
Jen mlčíte a lehce se usmíváte.
A víte, že víte.
A okolo vás stojí lidé, které milujete. Ke kterým jste si pomalou a složitou cestou budovali vztah devět let a všechny ty vzpomínky se najednou bůhví proč promítnou do jednoho okamžiku.
Vyjímečného okamžiku...

A nepřemýšlíte nad tím, jestli skončí nebo ne.
Nezajímá vás to.
Důležitá je přítomnost, a ta je dokonalá.

...

Nic víc, nic míň.

Schizofrenie vládne světu

23. března 2009 v 19:54 • Z oběžné dráhy
Představte si normální ráno.
Nic vyjímečného.
Spím. Proberu se. Ještě z postele pustím rádio, malátná se záhadným způsobem dopravým do koupelny, po základní údržbě zpět do pokoje kde hraje něco, co si budu po příštích dvacetčtyři hodin zpívat, obleču se a jdu si dát do kuchyně zelený čaj.
Obvykle si pak dám ten zelený čaj a odjíždím do školy.
Jenže dneska v kuchyni nešlo přehlídnout naštvaný obličej mé maminky.
Což není hned po ránu zrovna obvyklé, protože pokud výše uvedené činnosti nevykonávám s výrazným spožděním (což se nedělo), většinou ji ještě netihnu naštvat.
Po zkontrolování hodin se tedy ptám, co se stalo.
A dozvím se, že mě byla před půlhodinou budit abych nezaspala a já jí s obrovským emočním výbuchem velmi nevybranými slovy oznámila, ať neškrábe na dveře, že žádnou tresku nechci a ať kouká vypadnout O.o


Nejsem schopna pochopit, že o tom nic nevím. A taky nejsem schopna pochopit, proč jsem měla chtít tresku.
Asi bych měla nějak zakázat mému podvědomí, aby se skrze mě vyjadřovalo když spím...
Může se člověk vůbec hádat se svým podvědomím?
Že ne?
Nezájem.

Haha xD

22. března 2009 v 19:20 • Z oběžné dráhy
Hahaha xD
To nic, to bude v pořádku.
Snad za pár let... xD

Lovitka trpí akutní nadmírou zeleného čaje v krvi (dvacet hrnků, z toho dva velmi silné, protože na ně zapomněla a nechala je louhovat deset minut místo dvou), pět hodin nedělala nic jiného než hraní Bangu!, už tři dny se snaží složit Rubikovu kostku a včera byla na koncertě, takže nemůže hýbat krkem, skoro nic neslyší, nemá hlas a chybí jí peníze. A zase zapomněla, jak se jmenoval ten kluk, zlá holka je to xD
A za chvíli si vymyje mozek z hlavy, protože našla dokonalejší než dokonalý remix, kde v popředí zpívá Jonathan Davis "Fallin away from me" a v pozadí hraje "Tabular bells" od Mika Oldfielda a dohromady to dává něco naprosto extázního a L. si odmítá pouštět něco jiného xD
A mluví o sobě v třetí osobě, což je jasný důkaz šílenství.
Asi by ste ji neměli vůbec pouštět mezi lidi!
CHÁ!

Dneska si, děti, povíme o situaci na Libereckých záchodech...

18. března 2009 v 20:32 • Z oběžné dráhy
... která je vskutku zajímavá.

Jdu si takhle po městě, plná nasyceného roztoku Nestea čaje (očekávám spousty komentářů od Kájušky na téma jaká je to nechutná břečka, což jí ovšem nevymlouvám, ale to, že mi chutná je jiná věc xD) a najednou, co nevidím - budova nově postaveného a již otevřeného Tesca. Vzhledem k vysoké hladině tekutin v mých útrobách to vypadalo jako jistá spása.

Veřejné hlasování...

16. března 2009 v 21:32 • Sebestředná
...které způsobila Elis použitím zajímavého slovního spojení a následná komunikace s jedním z mých kamarádů, při které jsme se snažili přijít na to, co by daný výraz mohl znamenat a jestli taková opravdu jsem. Došli jsme k názoru, že daný výraz znamená "zralá na ústav", který mi však již výše zmiňovaná Elis vyvrátila s tím, že znamená "roztomilá holčička"
A já se ptám... co tedy jsem a co nejsem? xD


Někteří lidé prostě nechápou nás, "jiné" lidi xD

14. března 2009 v 16:27 • Střípky

*snaží se vysvětlit nezasvěcenému o čem je jedno dokonalé anime*
no: "To je určitě zase nějaký japonský porno."
já: "Ne! To je normální anime! Jigoku Shoujo!"
no: "Jigolo jako jigolo."
já: "Houby jigolo, Jigoku Shoujo! V překladu dívka z pekla."
no: "A jsme u toho."
já: "Sakra, chápeš, že to je naprosto normální příběh o holce, která je..."
no: "Bla, bla, bla..."
já: "KU**A! Nepřerušuj mě!"
no: "Teď´s to řekla! Teď jsi to řekla!"

Grrr!
A pak se s někým bavte o anime... xD
(Všimli jste si té podprahové reklamy? Všimli? Všimli?)

Tož, záživný to den s městem velikým.

12. března 2009 v 20:24 • Z oběžné dráhy



Celý dnešek jsem strávila šmajdáním po Praze s naší třídou, jinou třídou a pár lidma z ještě úplně jiné třídy.
A bylo to fajn.
Byli jsme v 3D kině, od kterého jsem byla díky migrénám osvobozena a místo toho jsem si konečně nakoupila své krásné fialové silonky a zmrzlinu za osmnáct korun. A v televizi před kinem běžela pořád reklama, kde někdo razítkoval jakési dámě její obnažené pozadí.
Pak následovalo Národní muzeum s výstavou Republika, Plejtvákem a spoustou vycpaných, naložených či rozpitvaných zvířat. Což bylo velmi zajímavé. A bylo by to ještě lepší, kdybychom si stihli projít všechny exponáty a poskládat ty puzzle dinosaura, které byly zjevně určeny pro malé děti, protože ty velké je za boha nemohly dát dohromady!
Prošli jsme Matějskou poutí, ale jediné, co se za pár minut dalo stihnout, bylo zakoupení a následné sežrání cukrové vaty.
A pokračovali jsme na poslední zastávku do Planetaria, což ovšem nebyl nejlepší nápad, protože když člověk celý den stojí na nohou a najednou se dostane to temné místnosti s uklidňující hudbou a pohodlnými sedadly... hm...

Ach, uch, ouch... (to je tíha světa vyjádřená v citoslovcích, ne soundthrack z poronofilmu)

11. března 2009 v 20:50 • citové výlevy
Já už dělám tak nehorázně obrovské kraviny, že si snad ani nemůžu postěžovat jaké...

Ale zakázala jsem si být konkrétní a vykecávat své průšvihy na každém rohu.
Takže máte smůlu.
Schválně, jak dlouho vydržím mlčet. Můj tip je jeden a půl týdne. V tipovacích soutěžích, které se týkají mé osoby, většinou vyhrávám, jenže tohle není ovlivněno jenom mou osobou, vlastně je to z velké části ovlivněno chováním spousty jiných osob, které může být nyní velmi nepředvídatelné, a navíc... wuhuáhaháááá! Sakra, sakra, sakra! Jeden a půl týdne! Minimálně!
Asi to nepřežiju.
Potřebuji, aby mi někdo řekl, jaká jsem hrozná kráva a že mám nejdřív myslet a pak až jednat.
Můžete mi to někdo říct? xD
Nebo mě rovnou zahrabejte hluboko do země a už mě nevyhrabávejte.
Pošlete na mě geneticky upravené lidožravé veverky.
Ukamenujte mě želatinovýma medvídkama.
Schoďtě na mě klavír.
Vystřelte mě do vesmíru.
Přečtěte mi všechny povídky o Mary-Sue.
A na pohřbu mi zahrajte nějakou pořádnou ímou píseň, učeště si patku, myslete na děti v Africe a tvařte se smutně...
Oh my god.
A bude hůř.


Chápete? ... Nechápete. Já taky ne.

9. března 2009 v 19:55 • Z oběžné dráhy

Od svých tří let jsem měla při pohledu na jogurt neodkladné nutkání zvracet, nemohla jsem pít koktejly s jogurtem, jíst saláty s jogurtem či nedej bože aby mi tu mazlavou hmotu někdo nalil do cornfleaků.
A teď tu do sebe cpu už třetí...
Maminka opět tvrdí, že je to příznak toho, že jsem těhotná. Ale ona tohle tvrdí už dva roky (jestli ne déle), takže se kvůli ní a jogurtům odmítám stresovat.
Ale obecně mi připadá, že lidé okolo tohoto tématu (těhotenství, ne jogurty) poslední dobou nepřiměřeně vyšilují.
Vemte si naší učitelku rodinné výchovy (dobře, člověk, který hledá ve vesmíru sever asi není nejlepší zástupce dospělých jedinců bez psychických problémů).
Ta do nás dnes celou dlouhou hodinu hučela, jak být dobrý rodič.
Což může mít pouze dva důvody - Buď si myslela, že se chystáme za pár měsíců odjet na porodní sál, nebo je skálopevně přesvědčena, že si za nějakých patnáct let vzpomeneme na její (velmi chytré) rady a díky nim bude naše dítě méně naštvané, uřvané a fialové.
Ach jo.
Myslím, že sním ještě tak dva jogurty (mám chuť na třešňový a malinový), všechno bude v euforicky barevné směsi se žaludečními šťávami a kuřecím řízkem od oběda putovat do záchodu a pak se vrátíme do starých kolejí bez jogurtové stravy.
A ještě... všimli jste si, jak obtížné je otevírat jogurt? Jako nezainteresovaný člověk jsem duchaplně odklopila víko a polovina jogurtu se nyní vyjímá na mé klávesnici, ve společnosti několika vrstev zeleného čaje.

Lovitčin superzákeřný supertest

5. března 2009 v 19:54 • Sebestředná

Pokyny:
  1. Přečtete si otázku
  2. Odpovíte na otázku dle vlastního uvážení (internet k dispozici. Zakázat vám ho ostatně ani nemohu)
  3. Své odpovědi si zaznamenáte. Nejlépe do počítače, kousky papíru mají tendenci se ztrácet.
  4. Sečtete si ve vyhodnopcovací tabulce body (nebo odečtete, záleží na správnosti odpovědí). Tabulku najdete v samostatném článku, na konci testu se nachází odkaz.
  5. Podíváte se do vyhodnocení a zjistíte, jak dobře znáte lovitku (vyhodnocení pod tabulkou, viz bod 4).
  6. Zahlasujete v anketě.
  7. Napíšete komentář.
A kdo to nepochopil, tomu již není pomoci xD

Lovitčin superzákeřný supertest, část II - vyhodnocení

5. března 2009 v 19:53 • Sebestředná

Varování - Tento samotný článek nemá žádný smysl.
(Pro případ, že by jeho význam nechápal někdo, kdo si ještě nestačil udělat lovitčin superzákeřný supertest xD

Am I going mad?

3. března 2009 v 19:31 • Z oběžné dráhy
Uh... poslední dobou se tu dějí divné věci.
Nemyslím divné věci, které se tu dějí normálně, jako například, že jsem znovu přišla o mobil, vůbec nic nestíhám a proměnila jsem borůvkové knedlíky na uhlí. Myslím sny. Každou noc je to to samé. Ten samý člověk, ten samý pocit, ta samá vzpomínka... Už asi měsíc.
Je to na palici.
Viděli jste film Dálnice I60?
Pro ty, co ano: Připadám si přesně jako Neal v té scéně se Sally na začátku: "Jednou jsi ji někde viděl a to zanechalo obraz v tvém podvědomí. Ten obraz se ti vrací ve snu, tak si ji nakreslil, což onen obraz umocnilo. Máš sen, kreslíš. Kreslíš, máš sen. Je to nemravný kruh. Takže... přestaň ji kreslit a skonči to." "Vřelé díky... Pravdou je, že mě ji baví kreslit..."
Pro ty, co ne: Jděte se na to okamžitě podívat! xD

(To nic, už mě pár lidí upozornilo, že bych měla také dělat něco jiného než pořád koukat na filmy)