Březen 2011

Lovely one

28. března 2011 v 21:18 Zápisky iracionální
Je hezké, když se z vašeho jména snaží udělat zdrobnělinu cizinec.
Lenkinka či Lenkouška zní úžasně.

Navigátor ze mě zřejmě nebude

26. března 2011 v 20:42 | Lovitka |  Zápisky iracionální
"A teď zahneš... hmmm, zahneš..."
"Kam?"
"Já nevím! Někam jeď!"

"Tak kolikrát musím obkroužit ten kruhovej objezd, než se rozhodneš?"

Smích.
Dostala jsem nepřekonatelnou chuť na sušenky, takže jsme museli vyrazit nakoupit sušenky.
A mimochodem, mám užasného přítele, který umí úžasně zaparkovat. I když mi zakázal chlubit se tím na facebooku.
"Chcíplo ti to."
...

Můžu mít jakkoli velké výčitky svědomí ohledně mužských myšlenkových pochodů, stačí se vydat do nákupního centra a je ze mě dokonalá Stepfordská panička.
Oblečení, doplňky, jídlo, nádobí, whatever. Dnes jsem si domů přinesla tabletky na posílení imunity, prášky proti bolení v krku a bylinkový čaj.
Trochu mě to děsí. O to více s faktem, že ten čaj byl pytlíkový.

Pod tlakem vnějších vlivů pomalu měním svůj životní styl.
"Live fast" je fajn, dokud nepříjde "Die young"
V. měla pravdu (haha, miluji lidi, kteří mají vždy pravdu) a má fyzická schránka mě začíná nakopávat.
Několika denní migrény, permanentní únava a příznaky chřipky. Jo, rýmička. A za tou si stojím dokud mě nedostanete do nákupního centra.
Chodím brzy spát.
Poprve od svých dvanácti let chodím brzy spát.
Žádné psaní seminární práce přes jednu noc, žádné hraní počítačových her do dvou ráno, ani telefonáty do čtyř.
Omezila jsem dobu strávenou na počítači a nahradila jí dobou proleženou v posteli s malým přehrávačem a spoustou DVD s How I Met Your Mother.
Není tam Richmond, ale je to fajn.
Mají tam ananas.


Chá!

"A vůbec, miluji tě."
"Fajn. Můžu sníst všechny sušenky?"

Huuu, I am an owl!

17. března 2011 v 15:51 Zápisky iracionální
"Má fyzická schránka přestává akceptovat můj životní styl."
"Kdybych já byla tvá fyzická schránka, tak tě nakopu do zadku. A že by to vypadalo hodně záživně."



I tak to jde.

14. března 2011 v 0:33 | lovitka |  Zápisky iracionální
"Jak se, sakra, ty dveře otevírají?" zeptala se mírně zoufalým tónem a trochu s nimi zalomcovala.
"Ne, počkej!"
Pozdě. Skleněná deska se již ani nepohnula. Zaraženým pohledem se od ní obrátila ke svému společníkovi a hned zase zpět. Ještě několikrát.

"Znamená to, že v té sprše zůstaneme až do rána?"

Ááá, mon chameau! Tu parles?

7. března 2011 v 19:27 | lovitka |  Zápisky iracionální
Je hezké si jednou za čas uvědomit, že počasí na vás může mít i pozitivní vliv.
Je krásné se ráno probudit a zjistit, že je jaro.
Ach.
Škoda, že zrovna u pondělního rána se stalo tradicí oznámit prvnímu náhodnému kolemjdoucímu: "Tenhle týden bude kryptofašisticky kreténskej".

(Sakra, teď mě mrzí to oranžové pozadí xD)

Zvířátka v Zoo Tycoonu jsou neskutečně dementní.
Když jste před hladového simíka postavili jídlo, najedl se. Když postavíte jídlo před hladového Boba, dále si hraje na podviživenou chudinku. Pozéři.

Pila jsem Coca-colu, a to tak, že dobrovolně, z čiré zvědavosti a snahy nezarmoutit milého čínského dědečka, který mi ji podal. Byla přeslazená a lepivá a sežere mi játra.

A opět jsem potkala Jeho stín. Zajímavé, na člověka si několik let nevzpomenete a najednou je všude. Zničehonic. Na každém kroku máte pocit, že jste kouktem oka zahlédli jeho siluetu, viděli povlávat jeho vlasy, slyšeli jeho smích.
Jednou ho potkám doopravdy, jinak mi Podvědomí nedá pokoj.

S faktem, že zápas proti vlastnímu Podvědomí nemám šanci vyhrát, se pomalou a strastiplnou cestou smiřuji. Odmítám ho uznat obzvláště kvůli větě: "Já ti to říkal".
Poslední vítězství mu dokazuje zápis v černém notýsku:

Nesnaž se v kung-fu zápase
porazit býka.
Stejně odjede tramvají,
žalem neschopný zamávat.
Huh.
Kdo nemá zvláštní sny, ať hodí kamenem.

"Slečno, vy jste neskutečně extrovertní člověk. Ale to si vážně myslíte, že ostatní nevidí, jak moc toho skrýváte?"

Nadechni se, už jsi velká Lenka.

1. března 2011 v 19:01 | lovitka |  Zápisky iracionální
Chá, vidíte to?
Vidíte to?
Comeback, voe! :D

Za chvíli budu plnohodnotná dospělá slečna a já se místo pohledů vpřed vracím na stará známá místa.
Poprvé za čtyři roky měním veselou oranžovou na uklidňující modrou. Známka dospělosti, hehe.
Mám to tu ráda :)

Musím promazat přátele. "Blog nenalezen". Smutné.
Musím změnit názvy rubrik.
Musím někam ukrýt staré články.
Změnilo se toho tolik a ve skutečnosti vlastně vůbec nic.
Stále jsem ještě tento svět tak nějak nepobrala.
Musím přijít na to, jak změnit avatary u komentářů.
Mám spousty plánů a cítím se tu fajn :)

Vlastně jsem se rozhodla vrátit před dvěma hodinami. Nevím proč. Asi osud.
Nebo premenstruační syndrom.
Whatever.

Kašlu na to.

1. března 2011 v 16:49 | Lovitka |  Zápisky iracionální
Ať už začnu tisíckrát znovu, stejně vždy budu Lovitkou.
Jinak to totiž nejde.




Nostalgie.
Možná.
Možná něco víc :)