Kapitáne Hooku - chcípněte, prosím.

21. června 2011 v 20:11 | lovitka |  Zápisky iracionální
Hromadí se mi věci, které potřebuji vykřičet do světa.
Nemám odvahu řešit je naživo, ani chuť cpát je na facebook.

"Nehýbe se loď, ale vesmír okolo."
Jako malá jsem odolávala pokušení dávat lidem kolem pěstí do břicha, abych se přesvědčila, jestli také cítí. Zda mají též emoce a vnímají svět kolem. Nebo jestli jsou jen iluze a já žiju hýčkaná v daleké budoucnosti, právě teď připoutaná na křesle s brýlemi umělé reality.
Naštěstí mě vždy napadlo, že bych nic nezjistila, páč by byli naprogramováni i na předvedení bolesti.
A navíc, v realitě pro mě vytvořené by hrála hudba v pozadí.
*nyan nyan nyan nyan nyan nyan nyan nyan nyan...*

Šla jsem prázdnou, šedivě namodralou nemocniční chodbou, bylo sedm hodin ráno a klapaly mi boty.
Musela jsem jí projít třikrát, abych se toho pocitu nabažila.

Záleží mi na mých kamarádech.
Můžou mi říkat Captain Hook do skonání časů, stejně si nepřeji nic jiného, než aby se našli.
Často se představuji jejich svatbu, na které mají po boku milou hodnou ženušku, na kterou se můžou správně usmívat. Bez všeho toho usazeného bahna, ve kterém se plácáme.

Občas se až divím, co ze mě vyrostlo.
Nicméně pořád dokáži spadnout ze schodů třikrát za sebou během půl hodiny.
To je úspěch.
Nebo ne?

 


Komentáře

1 Kraella Kraella | 23. června 2011 v 21:49 | Reagovat

to je úspěch :)... ačkoliv s nemocničními chodbami mám spojené jiné věci

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.