Únor 2012

"Já ale nevím, kam chci dojít."

21. února 2012 v 21:45 | lovitka |  Zápisky iracionální
"V tom případě je úplně jedno, kterou cestou se vydáš."


Konec.
Problem solved.
Nezáleží na tom, jestli jsem se rozhodla správně, nebo ne.
Nejsem zaseklá v mrtvém bodě, nevytvářím falešné naděje sobě ani ostatním, neubližuji zoufalým slibem, že se určitě brzy uzdravím a vše hezké se vrátí.

Čas žít přítomností a samospádem.
Bylo hezké moci se po dlouhé době nadechnout bez svíravého pocitu v hrudníku.
Alespoň na chvíli.



(Já vím, však mě ty depresivní kecy už také nebaví.)

Rozsypané korálky

14. února 2012 v 15:45 | lovitka |  Zápisky iracionální
Nebaví mě řešit, kdo dostal jakou známku z písemky z chemie, nebo kde byla ráno větší zima.
Nebaví mě ani řešit své problémy, protože jich už mám plné zuby.
Připadám si nepatřičná, přebytečná a zbytečná. Prázdná. Rozbitá.


A když se napitá líbáte se svou dlouholetou něco-jako-nejlepší kamarádkou, je to potom fakt divný.

Hold your breath and count to ten...

8. února 2012 v 23:45 | lovitka |  Zápisky iracionální
... fall apart and start again.

Neřešitelné situace jsou kouzelné v tom, že se časem vyřeší samospádem. A i když vám výsledek vyhovovat nebude, můžete si být jisti, že žádného lepšího výsledku dosáhnout nešlo. Protože kdyby šlo, nejednalo by se o situaci neřešitelnou.

Bylo to nevyhnutelné.

3. února 2012 v 23:40 | lovitka |  Zápisky iracionální


Chtěla jsem, vždycky jsem chtěla.
Jen jsem si nikdy nebyla jistá.
A musím uznat, že takhle nadšená, usměvavá a odhodlaná jsem již dlouho nebyla.
"Hold your head up high."
Další bod No future seznamu: Zbavit se přebytečných padesáti centimetrů vlasu. Chňá.


Vzít gumu a vymazat leden.

1. února 2012 v 21:45 | lovitka |  Zápisky iracionální
Žiju.
A jak špatně jste na tom vy?


Sezení u psychologa nepomáhají. Prášky také ne. Protože dokud vám je pod dvacet, jste ještě moc mladí na to, aby vám mohlo být seriózně zle.

"Občas musíš odkopnout to nejlepší, co tě v životě potkalo, abys zjistila, jak velká jsi píča."
Hm. Některá lidová moudra holt smysl nedávají.
Ztratila jsem dopis, který jsem chtěla poslat a teď mě bude hledat a já tam nebudu, protože bych stejně jenom stála a vyhlížela ho a nevěděla kam jít a co dělat.
A pak by se svět smrsknul do černé díry.