Březen 2012

Tajemná zákoutí

26. března 2012 v 19:11 | lovitka |  Zápisky iracionální
Jen tak z dobré nálady, způsobené faktem, že existuje člověk, který je v pondělí ráno ještě mnohem nepoužitelnější než já.
"Umírám, děkuji za pozornost."

A ano, je to TA ryba. Stále ještě žije a načuřeně se pouze tváří, páč hluboko uvnitř ke mně chová silné a opravdové city! Fishy, fishy, fishy fish!




Hloupej rebel, smutnej klaun

25. března 2012 v 21:58 | lovitka |  Zápisky iracionální
Nevím.
Prostě nevím!

Nejde mi upřímnost.
Nejde mi utřídit si minulost a názory.
Občas nevím, jestli se mi něco líbí, nebo nelíbí.
Nevím, co mám ráda a co ne.
Nejde mi přestat přemýšlet.
Stýkám se se zajímavými a inteligentními lidmi a začínám z toho mít stejné pocity a komplexy jako z vlastního otce.

Přespříliš náladová, přespříliš vzdálená.
Zoufale obyčejná.

You´re so messed up and you don´t even know it.

"Základní atribut vztahů je, že nevychází. To je prostě fakt. Nic proti."
"Jestli nám to ale nevyjde, tak to bude tvoje chyba. Nic proti."

Přála bych si mít tlačítko na vypnutí zbytečných myšlenek a přidělávání si problémů, které ve skutečnosti problémy nejsou.
Přála bych si být v pořádku. Jenže přání nejsou činy a činů se přespříliš bojím.

Černá kronika

23. března 2012 v 18:32 | lovitka |  Zápisky iracionální
A tak zemřela v pouhých osmnácti letech. Soudní pitva prokázala, že hladina nudy v krvi přesáhla únosnou hranici a její srdce bylo příliš mladé na to, aby tuto krizovou situaci zvládlo.
"Je to tragédie," nechala se slyšet její matka. "Nevíme, proč ji tu ročníkovou práci nutili psát. Ještě za to zaplatí!"


Uuuuh.

Wazzaaapp?

21. března 2012 v 15:36 | lovitka |  Zápisky iracionální
Chvíli to vypadalo, že se posunu na další evoluční stupeň a budu schopna fungovat bez přísunu jídla a spánku. Nakonec z této teorie ale sešlo. Fakt smůla.


Ďábelský plán dokonán.
Ve čtvrtek jsem si koupila antidepresivní rybičku a k údivu všech stále ještě žije (myslím, že pár lidí už i prohrálo sázku). Původně jsem si jako objekt zájmu sice plánovala pořídit dítě, ale to má přeci jen až zbytečně dlouhou dobu životnosti.
*Zde by mohla být dokumentární fotka, kdybych našla nabíječku*


V autobuse jsem potkala stejnou stewardku, která mě roky vozila s ním, za ním, od něho. Skoro jsem doufala, že se zeptá, zda je to zase k přítelovi, abych jí mohla s úsměvem odvětit, že nikoliv, že tentokrát je to k psychologovi.
Nakonec jsme se na sebe pouze usmívaly tak jako vždy.
A pak jsem možná brečela a možná spala.


Nechápu, proč mě někteří přítelové mých kamarádek nemají v lásce. Já se vždy bavím.
Vážně, role sociálního ignoranta mi začíná vyhovovat.


Zakázala jsem si začít kouřit, přestože cigareta po sexu je zatraceně sexy rituál.
Jsem zamilovaná. To znamená, že další dva měsíce nebudu muset řešit žádné vztahové problémy.
Co potom? Kdožpak ví.


A hledám dlouhovlasého člověka, který by byl ochotný nechat si do vlasů zaplést korálky a bavlnky. Ostříháním svých zlatých kadeří jsem o tuto aktivitu přišla a docela mi začíná chybět.
Zn. : Liberec.

Déjà vu

14. března 2012 v 23:43 | lovitka |  Zápisky iracionální
8. června 2007 v 16:05
She comes and goes and no one knows.
Všechno jde do kopru a já s tím nemůžu vůbec nic dělat.
.
.
.
19. ledna 2012 v 19:22
Když se vám všechno hroutí pod rukama...
... a vám s tím nejde nic dělat.




A tak si říkám... Co to sakra je? 2007? Vždyť to už je pět let!
A ještě ta Ruby k tomu!
Jakože... WHAT?

Nothing's gonna change my world

12. března 2012 v 21:39 | lovitka |  Zápisky iracionální
Není lepšího pocitu, než zastavit se po několika hodinách v psaní ročníkové práce, lehnout si na koberec, mávat nohama bez kalhot ve vzduchu, poslouchat Beatles a foukat do bublifuku s hello kitty.


(Žádné ilustrační fotky hipster vystajlovaných slečen, božský Harold!)

"We´re not in wonderland anymore Alice"

11. března 2012 v 23:47 | lovitka |  Zápisky iracionální
"Nemůže soudit druhého ten, kdo o něm ví všechno. Není možné odsoudit za špatné činy, když víme i o všech motivech, úmyslech a příčinách chování dotyčného."

Nemohu to udělat.
Prostě nemohu.
Nesmím.
Ačkoliv se to zdá jako jediné řešení.
Ačkoliv se mi z té bezmoci svírá hrdlo ještě více.
Nemohu jim to vyčítat.
"Budou to dva roky, fakt tě teď potřebuju."

Vždy si vzpomenu na ten úžasný moment, když kreslíte vodovkami, štětec s barvou ponoříte do čisté vody a vytvoříte magické, mihotavé spirálky.
Vypadá to totiž stejně.

Zoufalství.

Nejsem sobec, jsem dobrá kamarádka. Nejsem sobec, jsem dobrá kamarádka. Nejsem sobec, jsem dobrá kamarádka. Nejsem sobec, jsem dobrá kamarádka. Nejsem sobec, jsem dobrá kamarádka. Nejsem sobec, jsem dobrá kamarádka. Nejsem sobec, jsem dobrá kamarádka. Nejsem sobec, jsem dobrá kamarádka. Nejsem sobec...

Tuš a tíseň

10. března 2012 v 22:54 | lovitka |  Zápisky iracionální
*If it's a bad day, you try to suffocate.
Another memory... scarred.*
Začíná se mi líbit komixové zkreslování.
Tak nějak dává i průměrným pracím alespoň nějaký tvar.
Měla bych vytáhnout staré nápady. Předělat "Other side" do kvalitnější podoby. Začít pracovat na něčem úplně novém. Whatever.
Hlavně nepřemýšlet.

Holka, ty to vedeš.

10. března 2012 v 12:29 | lovitka |  Zápisky iracionální
Denní režim?

Přijít domů ve dvě hodiny ráno. Napsat pár sms na dobrou noc a jedno přání k narozeninám. Nějak už se dostat do postele a usnout.
Vstát. Zjistit, že se mi stále ještě obstojně motá hlava, posadit se. Vstát. Jít na záchod. Pít vodu z umyvadla, poněvadž mám rozpraskané rty a kuchyň je moc daleko. Vyčistit si zuby. Do zrcadla nahlížet pouze letmo a nezúčastněně. Svléknout cigaretovým kouřem nasáklé oblečení a být znechucena faktem, že jsem v něm vlezla do nedávno nově povlečené postele (alespoň ty vlasy už nesmrdí, co jsou o padesát centimetrů kratší). Vysprchovat se. Hledat ručník. Použít cizí a raději ho zahodit do špinavého prádla. Obléknout se. Vyvětrat. Dojít do kuchyně a uvařit si kafe. Uklidit nádobí, zalít kytky, pověsit prádlo. Tvářit se nenápadně a připadat si provinile.
Vyhýbat se vyčítavým pohledům rodičů, kteří doufali, že tentokrát ty sliby o zodpovědnosti nebyly plané.
Být přesvědčena, že se ta ročníková práce napíše sama.
Těšit se, až ho opět uvidím.

Jsem nenapravitelná.

A tak jsem zjistila...

10. března 2012 v 1:53 | lovitka |  Zápisky iracionální
... že v opilosti mi dělá problém přečíst články slovenských autorů (a chodit rovně).
Omlouvám se :D

Noční zpráva

9. března 2012 v 14:14 | lovitka |  Zápisky iracionální
Pálivá bolest, horká rána a chladné konečky prstů, které začínají brnět.
A tak nějak vám dojde, že tohle už fakt pod kontrolou nemáte.
Stále jsem se nerozhodla, jestli chci začít žít, nebo skončit přežívat.
Těžko říct, kdy se to posralo.
Stres matky v období těhotenství, nebo drobné poranění mozku během porodu?
A jakmile se vše jednou prodere na povrch, těžko to vrátit zpět do podvědomí.


(Nestojím o lítost, nevolám o pomoc, nejsem attention whore a vím, že internet není bezpečné místo.)

And when you open the heart...

8. března 2012 v 23:03 | lovitka |  Zápisky iracionální
...theres often more than you ever wanted to know.


Kurva, kurva, KURVA!

Ztracená.

Přespříliš tváří, přespříliš názorů.
Nahoru, dolů, doleva, doprava.
Malá holka s korálky ve vlasech.
Přece se nestalo nic, co bych nechtěla, ne?
Musíš se opět naučit rozlišovat věci na dobré a špatné. Ne na teď zrovna to chci, nebo nechci.

It was a lovely little fish!

7. března 2012 v 21:28 | lovitka |  Zápisky iracionální

"Ty máš konečně dobrou náladu, viď?"

Whatever

6. března 2012 v 17:03 | lovitka |  Zápisky iracionální
Připadám si, jako kdyby mi někdo nasral do hlavy a já ty sračky vypouštěla ven pokaždé, když otevřu pusu.
A vůbec nezáleží na tom, jestli jsem zrovna na dně, zamilovaná, naspeedovaná, nebo v jakých jiných stavech že se to vlastně ještě nacházím.

Někdy mi to vadí. To když se jedná o osoby, na kterých mi skutečně záleží.
Někdy mi to vadí méně. To když se jedná o kapitána Hooka, kterého díky této schopnosti zcela bez emocí posílám do háje.

My diary is a fucking horcrux.

5. března 2012 v 21:08 | lovitka |  Zápisky iracionální


Stejně mám nejradši ty nenápadné vsuvky jako "vyprší opencard", "BI - svaly", nebo "flétna odpadá", které mi vždy pokazí celou dárk end ívl imidž.

Teď zbývá smích nám hrozný, neurvalý,
jen smát se, smát jen teskné ve chvíli,
ty mně, já tobě, že jsme přísahali,
ty mně, já tobě, že jsme věřili...

J. S. Machar aneb jak snadno a rychle rozbrečet malou, blbou holky při hodině literatury.
Ba ne, už je lépe.
Venku je jaro.
Koupíme si víno a bublifuk a budeme šťastni.

Looking rough and living strange

4. března 2012 v 19:19 | lovitka |  Zápisky iracionální

Pete Doherty, Dylan Moran, Brian Molko a on.
Protože jsou neperspektivní, bohémští, dekadentní a depresivní.
Protože kouří, pije, vaří mi kafe, cituje Gellnera a poblil bratrovi boty.
Protože si nikdo nemyslí, že dělám dobře.
Protože jsem měla upřímný záchvat smíchu a nechtělo se mi umřít.
Protože nevím, co chci.
Protože se sice nikdy nevyléčím, ale pokud nespáchám sebevraždu, tak bych se s tím prý za čtyři až pěti let mohla naučit zacházet.
Protože dělám unáhlená rozhodnutí a zanechávám za sebou vyprahlou pustinu.
Protože mám minulost srovnanou. I když mi je z posledních událostí dost zle a rozhodně na sebe nejsem hrdá.


"Věci se PROSTĚ NESTÁVAJÍ. Mohlas udělat cokoliv."
Tučňák.