Srpen 2012

Here we go

31. srpna 2012 v 18:16 | lovitka |  Zápisky iracionální
Den umělých úsměvů a lživých odpovědí na zdvořilostní otázky.
Dřív pro mne byl vrcholový úkol napsat písemku na plný počet bodů, nyní je pro mne vrcholový úkol dojít do školy.
Třeba to nebude až tak zlé.

Ležím schovaná pod peřinou a nic se mi nechce.
Nechce se mi vstávat.
Nechce se mi spát.
Nejím.
Nepiju.
Nekreslím.
Ležím a koukám na protější stěnu.
Obrazy se špatnou pověstí.
Dokonce se mi už nechce ani umírat.
Ticho.

"Chtěla jsem namalovat prázdno, ale pak mi to přišlo moc... prázdné."

Občas mám pocit, že existuji už jen ze setrvačnosti.
Kurva musím odmaturovat.
Kde je hranice mezi nechci a nemohu?
Je vůbec nějaká, nebo je to totéž?

Zavolej, prosím.
Dej mi najevo, že Tě neobtěžuji.

Bez tváře

28. srpna 2012 v 11:50 | lovitka |  Zápisky iracionální
Libé děvy padly za oběť mé úchylce všechno v dosahu polepit výstřižky.
Musím ale uznat, že jejich výrazy mne fascinovaly a zaujaly mnohem více než výsledná koláž.







Nepřizpůsobivá

25. srpna 2012 v 19:38 | lovitka |  Zápisky iracionální
Těžko můžeš jednat správně, nebo špatně.
Můžeš prostě jenom jednat.

Podepsala jsem negativní reverz a po šesti týdnech odešla "velmi předčasně" s nálepkou "nepřizpůsobivá".
Nic se nezměnilo.
Přála bych si nemít nutkavou potřebu si své rozhodnutí obhajovat.
A spousty dalších nutkavých potřeb.


A tak pozoruješ konečky prstů, jestli ještě nevybledly.
Holt dobře nebude.

Nic nového

15. srpna 2012 v 19:06 | lovitka |  Zápisky iracionální
"Udělej vše proto, abys to dokázala. Ale když neuspěješ, nevyčítej si to."
Jsem jediná, komu přijde, že si ty dvě věty naprosto odporují?

Abstinuji.
Kompletně.
Vím, že by mi teď stačilo strašně málo a bylo by na chvíli lépe.
Jsem na sebe hrdá, že už to druhý týden zvládám, i když to v podstatě nezvládám vůbec.
Napětí, křeč, zoufalství, ne, já nechci prášek, nevezmu si prášek, kurva NEZATÍNEJ do sebe ty nehty!

"Co byste teď nejraději udělala?"
Umřela. Pořezala se. Nebo alespoň poškrábala. Pokousala. Zarazila do sebe ty kreténské nůžky, které jste mi zabavili. Opila se. Zalezla do temného koutu a zahrabala se hluboko pod zem.
"Šla spát."

Černá díra

9. srpna 2012 v 14:17 | lovitka |  Zápisky iracionální
Tak jo, Milá.
Začneme znovu.
Začneme lépe.

Smířena sama se sebou, se svými limity a s tím, co chci. Ne s tím, co bych měla chtít.
Bez sebedestruktivního chování.
Bez sebevražedných myšlenek.
Bez návykových podpůrných prostředků.
Beze strachu.

Jo.
"Zajímalo by mě, jaké léky dávají sestřičkám, že jsou tak v pohodě. Asi nějaké elitní."

O otci, o bratrovi a také o něm

2. srpna 2012 v 21:48 | lovitka |  Zápisky iracionální
"Idealizuješ si lidi, kteří tě ignorují, protože jsi přesvědčena, že ti dávají volnost.
Naopak na ty, kteří se o tebe zajímají, kladeš přehnané nároky a navrch jim nakládáš všechny povinnosti, které by měla zastat první skupina. Proti takové míře očekávání samozřejmě nemohou obstát.
A ignoranti zůsávají stále kladnými postavami."

Jo.
To by leccos vysvětlovalo.