Prosinec 2012

Chvíli před tím, než usneš

27. prosince 2012 v 17:17 | lovitka |  Zápisky iracionální
Spi.
Spi.
Vzala jsem žiletku a začala jemně obkružovat předloktí své levé ruky.
Spirálově.
Od konečků prstů po loket.
Tlukot srdce.
Spi!
A pak jsem zase u něj.
Myslíš na něj poslední dobou nějak často, ne?
Na oba.
Kousek melodie.
Přiletěl.
Přísný výraz a obrovská bílá křídla, která složil pohybem typickým pro orly.
Půjdu do pekla.
Má oči příliš daleko od sebe.
Rozdupána bílými koňmi.
Vlaje jim hříva, vzpínají se, potichu řvou a mezi kopyty jim poletují kusy masa a prach.

Kdy přijde Pierrot?

O varné spirálce, sexu, uplynulých dnech a básních na ubrouscích

25. prosince 2012 v 1:08 | lovitka |  Zápisky iracionální
Vydržela jsem celý večer ignorovat babičku tak, aby si nevšimla, že ji ignoruji.
Za odměnu jsem od rodičů dostala varnou spirálku a mohu si vařit kafe ve škole.
Finální konec spánku a detoxikace.
Ne, že by alespoň jedno pořádně začalo.
Haha.

Hrozně moc bych potřebovala napsat článek o sexu, ale nepřipadám si bezpečně.
Jsem frustrována.
Mám mezi kamarádkami slečny, které si zakrývají ústa a se zvonivým smíchem říkají: "Fuj!" a "To je ale nechutný."
Bezva.
Nymfomanka.
Zvrácená.
Oh god.
Je to pro hodného chlapa opravdu tak těžký úkol, zmlátit dívku, kterou miluje?

Pracuji na shrnutí celého uplynulého roku.
Procházím data v počítači, v diářích a ve všemožných sešitech.
A je mi zvláštně.
"Den, kdy jsem řekla pravdu."
"Den, kdy jsem kreténovi neřekla, že je kretén."
"Den, kdy se mi chtělo zvracet, žít, odstěhovat se a neumírat."
"Den, kdy jsem chtěla být sama v posteli, daleko od světa, a místo toho jsem trpěla stejně sama a stejně daleko, ale s maskou fungujícího člověka."
Opravdu jsem si tehdy udělala z diáře viteál.
.
.
.
Co myslíte, proč už nikdo nepíše milostné básně na rohy ubrousků?

Z královny chaosu na ataraxovou princeznu

21. prosince 2012 v 14:30 | lovitka |  Zápisky iracionální
Zajímalo by mě, jakými jednotkami se měří štěstí.
A podle čeho lidé určují, kdo má na štěstí nárok a kdo ne.
Provinilost.
Rozkládám se.
Ještě je to dobré.
Zatím jsem obyčejný puberťák pod tlakem vlastní reality.
Zatím se nevrátily.
Už týden se mi nezdá o ničem jiném než o brutálních vraždách.
Není to děsivé.
Nejsou to noční můry.
Je to jen spousta krve.
I když se snažím, stále je to ve mně. Uvnitř.

Jíst, pít, spát. Detoxikovat.
Ne že bych se o něco takového nesnažila od dvanácti let.

Prší

9. prosince 2012 v 21:10 | lovitka |  Zápisky iracionální
"Kdybych tě neměla, asi si tě budu muset vymyslet."
"Já kdybych tě neměla, asi bych vůbec nebyla schopna vymyslet něco takového."

"Jsi unavená?"
"Spíš vyčerpaná."

"Každá změna je náročná. I změna k lepšímu."

"Chceš čaj?"

"Ono to asi nějaký efekt má... vezmi si středověk, vždycky ti naordinovali pustit žilou."

"Zdálo se mi, žes dostala měsíčky a přes noc vykrvácela."

"Bu."
"To je asi ta nejlepší reakce, kterou jsem kdy slyšela."

"A neválela jsem se na zemi."
"To protože je zima."
"Ale stejně jsem šikovná."

"Jsi ideální."

Neprší, ale líbí se mi zvuk toho slova.
Nikdy nebudu sluníčková.
Melounový cukr a cukrová vata a lávová lampa a zkurvené Rakousko a chudák ryba, které teď nevyměním vodu.

X

3. prosince 2012 v 17:47 | lovitka |  Zápisky iracionální
Chtěla bych dělat něco, co mne naplňuje.
Naplňuje mne přítomnost osob, se kterými jsem ráda.
Jenže to není činnost.
A nepřináší výsledky.