Leden 2013

O Stepfordu, školní deprimaci a vodce

26. ledna 2013 v 0:08 | lovitka |  Zápisky iracionální
Pohřební svíčky jsme vyměnili za lávovou lampu a steaky servíruji ke stolu, na kterém jsme si to před pár hodinami rozdali.
Welcome to Stepford.

Fascinuje mne jeho upřímnost.
Už vám někdy někdo řekl, že s vámi nechce jít do sprchy, protože by se tam potom nemohl vymočit?

Jediný tvor, který trpí mým částečným přestěhováním, je rybička.
Opět se mi motá do nočních můr.
Prý že antidepresivní.

Zítra maturitní ples.
Potom ať přijde potopa.
Jsem deprimována ze školského systému.
Připadám si mnohem hloupěji, než když jsem na střední nastupovala.
A rozhodně mnohem méně motivovaně.

Každý z nás je tu proto, aby uplatnil svoji povahu úplně. Za nynějších časů lidé se bojí sebe samých.

Také je zajímavé, kolik času po nocích člověk věnuje práci na projektech, za které nedosane nic než pochvalu (a výčitky, když přestane mít na to v nich pokračovat, že).
Pak si na pět minut stoupne s poikama před publikum, udělá pár základních triků a dostane na ruku pětistovku.
Haha. Ještě, že jsem to nakonec neodřekla.

Jo.
Koupím si za to vodku.

A bůh nám seber beznaděj

15. ledna 2013 v 23:37 | lovitka |  Zápisky iracionální
Není důležité být úspěšný, ale být spokojený.
"I like being alive. It makes me happy."
Haha.
Jak se dá jednoduše přenastavit žebříček priorit?

Pan Ch. říkal, že to nemám vzdávat.
Panu Ch. bych mohla věřit, protože to neříkal přímo mně, což neukazuje na snahu mne podpořit nebo uklidnit. Navíc pan Ch. ví, o čem mluví.

Ono to vlastně bylo fajn.

Stále jsem nezjistila, z čeho můj bratr žije.
"Já myslel, že se to dozvíme od tebe."
"Vy s ním bydlíte!"
"Ale ty jsi jeho sestra!"
Gigolo zatím zůstává i přes jeho postoj k ženám nejpravděpodobnější variantou.

"Ty umýváš nádobí?"
"No... jo."
"A proč?"

"My tu ty houbičky udržujeme v čistotě a ty je pak všechny zašpiníš."

Poslední dobou mi začíná jít ovládat emoce.
Zaměstnávat myšlenky a nenechávat je plynout špatným směrem.
"Nemysli na to a nebude ti to vadit."
Občas bych si zase přála být v očích ostatních slabá, narušená, zlomená, v depresi, na dně.
Abych se nemusela kontrolovat.
Abych je zase nezklamala.
Už se přeci všechno zlepšilo, ne?

Potřebuji se opít.
Potřebuji další tetování.
A potřebuji se konečně pořádně umýt, protože jako náhodou v některých bytech nejdou zavírat dveře do koupelny.

I believe

5. ledna 2013 v 18:40 | lovitka |  Zápisky iracionální
Pořídili jsme si ledničku, utěrku a houbičky na nádobí.
Začínáme žít jako kultivovaní lidé.
Konec bohémství, nastává stepfordská idylka.
Haha.

Jsem šťastna.
Vařím tousty a kafe, jím olivy z obří sklenice, piji víno a vodku s džusem, válím se nahá po posteli, diskutuji o závažných politických tématech, chodím spát v pět ráno a vstávám v pět odpoledne, za měsíc jsem se našrotila tři roky středoškolské látky a oficiálně se ze mne stal "spící pacient", ačkoliv noční můry stále neodchází. Domů se vracím pouze pokud já potřebuji barevnou tiskárnu a oni vyžehlit prádlo. Tím se urovnávají spory s matkou, spory s otcem zase mým narůstajícím zájmem o architekturu. Navštěvuje se mnou muzea, půjčuje mi knížky a zřejmě si přestává myslet, že jsem naprostý idiot.

Nesouhlasím s tisíckrát omílanou teorií doktorů, že útěk není řešením.
Útěk byl řešením vždycky.
Jenom předtím nebylo kam utéct.

Seriously.
Až skončí prázdniny, tak umřu.

O tom, jak bylo

1. ledna 2013 v 23:41 | lovitka |  Zápisky iracionální


Osobně považuji rok 2012 průlomový.
Tak nějak se nesl v duchu stručného červnového rozhovoru:
"Kdybych ti před pár lety řekl, že se tohle stane, věřila bys mi?"
"To asi těžko."
O minulém Silvestru mi hráblo a bůhví proč jsem si přála zábavný a záživný rok plný zvratů.
Prosím, prosím, prosím, ať je ten příští naprosto obyčejný.
Oddychový.
Amen.