Srpen 2013

Vodka, origami, zvuk křupajících krevet a proč nešlapat bosou nohou na rozbité sklo

29. srpna 2013 v 2:19 | lovitka |  Zápisky iracionální
Elektřin komplex zažraný do morku kostí.
Volba partnera.
Nemožnost předstihnout svého rodiče.

Prý dívat se na věci s odstupem.

Celé dva body EQ.
S chladnou hlavou se naučit, jak v různých situacích reagovat.
A pokud jste líní, tak nereagovat vůbec, haha.

Bez odstupu se to nezdálo být tak děsivé.

Vlastně mi to vždycky přišlo inteligentní, sympatické a obdivuhodné.




"I can´t go back to yesterday because I was a different person then."

Jsem usměvavá, vtipná, mírně hyperaktivní a vyžaduji si veškerou vaši pozornost.
Každý mě má rád.

A nikdy si nestěžuji.


Dva měsíce prázdnin jsou zřejmě příliš krátká doba na jednu kladnou odpověď.
Nevadí.
Fejsbůk mě nikdy nezapomene informovat o tom, jak dobře se máte.

Hodně, hodně daleko.

23. srpna 2013 v 1:28 | lovitka |  Zápisky iracionální
Daleko od všech míst, ze kterých jsem kdy utíkala.

Neumím mít lidí akorát.
Buď jich mám až dost, nebo příliš málo.
Je to moje mistrovská taktika, být na ostatní hnusná a pak si připadat opuštěně.

"Moc to všechno prožíváš, vždyť je v pohodě."

Příliš mne paralizuje strach z vlastních myšlenek, než abych je dokázala zveřejnit.





Tolik bych se jí chtěla omluvit.

Ale nemělo by to vlastně být naopak?

Proměň mě v ptáčka, abych mohla odletět hodně, hodně daleko...

Zavřít oči a nechat zaniknout svět i se všemi lidmi, aby už kvůli mně nemusel nikdo truchlit.





Zakažte mi přemýšlet v nočních hodinách, prosím.

My unicorn hates it when people question his existence.

14. srpna 2013 v 15:25 | lovitka |  Zápisky iracionální
Když po mně kdysi v rodinné poradně chtěli vyskládat kamínky na stůl, dala jsem tři dohromady a sebe samu do rohu.
Dnes už bych každému přidělila jeho vlastní roh.

Matka mě podezřívá z anorexie a babička prohlašuje, že chodím s feťákem.

Náhodné setkání po dvou letech,
"Zrovna jsme o tobě dneska mluvili."
Haha.
Nedivila bych se, kdybyste o mne mluvili každý den až do konce svých životů.
Nevím, jestli je správné, že se cítím být víc poctěna než zahanbena.

Občas jsem tvrdila, že jsem s dotyčným měla víc, než byla pravda.
A velmi často to bylo naopak.

Dvě sklenky červeného a jsem schopna čehokoliv.
Třeba i směny v práci.

A z noční domů mě odváží docela zábavný drunk train.

"Fuck ya all."
Miluji vtipné nápisy na tričkách obsluhy v restauracích.
Možná bych si jedno mohla speciálně pro muslimy také pořídit.


A Francie nevyšla.
Vinu svaluji na live mexickou telenovelu.

More sweet than bitter

12. srpna 2013 v 18:15 | lovitka |  Zápisky iracionální
"Vše se v dobré obrací."
Opět.
Nenávidím své chronické infekce víc než Ó VelkéhoMuslima.
Nicméně teď, když po letech snad už konečně skončily, musím jim za mnohé poděkovat.
Rozhodně posunuly hranice.
To mám ráda.

Jo, budu sentimentální i ke svým infekcím.


"To máš k narozeninám."
Jediná použitelná zamilovaná písnička, kterou mají v jukeboxech.




Odzastavuji čas.

"Zítra odjíždíme do Francie, přidáš se?"

Sebestředné momenty

4. srpna 2013 v 19:40 | lovitka |  Zápisky iracionální
Myslela jsem, že je konec.
Ale ona je zřejmě opravdu ta nejspolehlivější přítelkyně, kterou mám.
Rozhodně nikde nevyšukává s Blonďákem, zatímco já v úzkostech hledám prázdnou místnost.

Zdravý duch ve zfetovaným těle.
Až na toho zdravého ducha, že.

A když mi odpovídal na to, proč kouří, bylo to, jako by doslova znal mé odpovědi na otázky, proč do sebe řežu.

Praha, Brno, Vídeň.
Vypadnout.
Lidé, které jsem tři roky neviděla.
Lidé, které jsem neviděla nikdy předtím.
Moji lidé.

A druhá strana mince.
Americký teenage movie.
Nahé koupání v bazénku, pozorování blesků, žvýkačková tetování, doteky, smích, chilli vodka.
Ignorace, slzy a zvratky.

Alespoň jsem poprve ve svém životě doopravdy mluvila s bratrem.
Ještě jsem se nerozhodla, co si o tom budu myslet.

Asi mi nezbývá nic jiného, než stát se zoufale povrchní.
Dokud mám ještě hezká prsa.
Tím můj momentální výčet kvalit asi končí.