Září 2013

Red Bull, čínské nudle a dva papíroví jeřábi

26. září 2013 v 20:45 | lovitka |  Zápisky iracionální
Tak jo.
Je mi dvacet a nastupuju na vysokou.

Nikdy se nestanu náctiletou matkou.
Nedojde k masakru spolužáků na střední škole.

Přijde mi, jako bych přišla o spoustu možností.



Vynahrazuji si nedostatek svým problémů tím, že je hledám na druhých.
Kopu kolem sebe kde můžu a docela si to užívám.
Jednou ze mě bude zatrpklá majitelka dvaceti koček.

Dává smysl myslet si, že jsem lepší než většina společnosti a zároveň, že prostě nejsem dost dobrá?

"A budeš šťastná?"
Haha.
Docházím k závěru, že štěstí není a nemá být dlouhodobý stav.
Asi bych ani nechtěla být permanentně šťastná.
Ze šťastných lidí se mi obvykle dělá nevolno.

Ale mohla bych být spokojena.
To zase jo.

Fakt zním tak strašně napřesdržku?


Breathe

12. září 2013 v 16:52 | lovitka |  Zápisky iracionální
Rozhodla jsem se, že budu plně přiznaným nedůležitým, průměrným člověkem.

Mým životním cílem je nyní být šťastně zamilovaná a o nic se nesnažit.

Žádné ambice.
Nepouštět se do ničeho , kde je šance na úspěch menší než 65 %.

Nepotřebuji být přeci výjimečná.
Viditelná.

Nepotřebuji nikomu nic dokazovat, ani sobě ne.
Nepotřebuji výčitky, že již několik let úspěšně mrhám svou inteligencí a talentem.
Ani výčitky, že má inteligence ani talent nejsou dostatečné.

"Who among you is here hoping they can actively improve who they are?
All right. See, that´s your first mistake.
You should be here to lear self-acceptance."

Zalezu si do postele a tam budu šťastně zevlovat dokud šťastně neumřu.


Jo.

Článek s odstínem (a chutí) vínové

4. září 2013 v 19:31 | lovitka |  Zápisky iracionální
Jsem unavena z emo světa a věčných metafor.
A znechucena.
Syrová skutečnost už prostě není tak syrová.
Je nudně neutrální.
Deal with it.

Zoufale si přeju zůstat důležitá.
A nenávidím lidi, kteří si v poloprázdné tramvaji stoupají těsně vedle mě.
A pičujou.

Osobní prostor a trocha nejistoty.
Protože když člověk zabředne do jistoty, přestává se snažit.

Neúcta k autoritám, promiskuita, neschopnost začlenit se a přizpůsobit se řádu.
Rozbít a utéct.
Hlavou proti zdi, i kdyby jen z principu a ze setrvačnosti.
Hlavně ten osobní prostor.

Není důvod, aby to nefungovalo.


Gerard Way - nejlepší z psychoterapeutů

Článek s odstínem tmavomodré

4. září 2013 v 4:04 | lovitka |  Zápisky iracionální
Budoucnost neexistuje.
Doufám v to, že nás teď čeká pouze několik let přítomnosti.
Haha.
Ne, vážně.
Vždycky jsem byla přesvědčena o tom, že čas není měřitelná veličina a plyne naprosto subjektivně.
"Hodiny měří jen samy sebe."

"Hab dich lieb, Schatz."

24/7.
Soon.

A v noci létám.