Únor 2014

Troska

22. února 2014 v 21:54 | lovitka |  Zápisky iracionální
Touha, zášť, nenávist.
A všechno dohromady.
Čistou vodku, prosím.

Sesbírat s podlahy střepy z rozbité lahve.
Horká a krásná.

Težké a hlasité dunění semaforu,
lehké vyzvánění nepřijatého hovoru.

Prázdná slova.
A když si to řekneš stokrát, třeba to začne dávat smysl.
A když si to řekneš stokrát, třeba to začne být pravda.

A pravda je tak krutá, že si zaslouží být znásilňována.

Na co si to vlastně chceme hrát?

"Pokud je teď tohle tvůj svět, tak já v něm nechci být."

/Vážně se musíš ptát? Vždyť je úplně
jasné, proč máš potřebu to obhajovat./

"Kam šlápneš, tam deset let tráva neroste."

10. února 2014 v 21:25 | lovitka |  Zápisky iracionální
Rychlý tep a hysterický smích.
Jako bychom na to už nebyli zvyklí.

"Haha, to jsi docela v prdeli."
"Haha, jo, to jsem."
"Haha, a co budeš dělat?"
"Haha, to vůbec netuším!"

A mně, debilovi, to opravdu připadá vtipné.

A pak ve čtyři ráno hrajeme hru na roztleskávačky.
"Dávalo by to větší smysl, kdyby nám bylo deset, co?"

"Budete to chtít tady, nebo s sebou?"
"Promiňte, ale nejste vy ta Lovitka, co všechny polejvala pitím?"
"No, to asi budu já. Ale nemám tušením, kdo jste vy."
"Já jsem ten, kdo vám ho potom nalil do výstřihu."
"Hm. Aha."
"Ale chápu, že to už si asi nepamatujete."

Ano, jsem hrdá na to, že jsme maturantům ukradli skleničky se šampusem.

"Jak to vlastně bylo s T.?"
"Ani nevím. Líbilo se mi, jak voněl a taky to, jak moc mě miloval."

"Proč to vlastně všechno děláš?"
"Neumím nic jiného."

I´ve tasted blood and I want more.

"To jsi vždycky taková?"
Jo.

A věř, že občas je mi zle z toho, že mi ze sebe vlastně vůbec není zle.

Být hloupá, omezená a rozbitá, ale cítit moment a cítit život a cítit, že do sebe všechno zapadá a dává to smysl právě v náhodě, chaosu a myšlenkách.


"Nebuď tak melodramatická."