Květen 2014

Někdy v květnu, co já vím

22. května 2014 v 0:47 | lovitka |  Zápisky iracionální
Fakt mě mrzí, že mě to zase tak rychle přestalo bavit.
A mrzí mě, že v divných stavech dávám adresu lidem, které znám.

Protože ano, je to všechno o nudě a sexu a sebepoškozování a sebevraždách, a o tom být co největší drama queen a vyžívat se v tom.
A v tom cítit se mocná, když odmítám lidi, a zároveň je pak chtít jen proto, že se někomu podobají.
A o tom ležet v posteli a nechtít se probudit.
A o tom snažit se, snažit se a nevědět, jestli se snažit vůbec chci.
A jo, v osmnácti jsem na to neměla nárok, protože to bylo jenom pubertou.
Takže se cítím fakt ohromně vyspělá.

Všechno, co děláme, jsou jen dopisy na rozloučenou.



Ze všeho nejvíc jsem prostě jen bezdůvodně naštvaná.

"I suggest we get monumentally fucked up."
Toliko ke shrnutí.