Kradené polibky a existenciální vakuum

6. října 2014 v 19:10 | lovitka |  Zápisky iracionální
Zdálo se mi, že po mně Chuck Palahniuk chtěl, abych mu ukousla penis.
Přesně tohle můj sexuální život potřeboval.
A ne, nejsem jím posedlá.

Také se mi zdálo, že jsou dvě,
a ta první vidí a odsuzuje vše, co je tak přirozené pro druhou.

Prosím, proč mám pocit, že vlastně vůbec nejsem člověk, který jsem?

Lehké a chladné doteky vzadu na krku.
Konečně má vlastní spánková paralýza.

Prosím, proč mám pocit, že samotná existence je akt ponížení?




"Já si vždycky představuju, jak se ve mně mezi sebou navazujou všechny ty OH skupiny, a pokaždé mě to úplně dezorientuje."

Way to go, girl.
 


Komentáře

1 Charlie Charlie | E-mail | Web | 7. října 2014 v 18:10 | Reagovat

Ale to snáď nie, však penis v ústach nie je príjemný. To radšej potom odrež.

2 Destinaetus Destinaetus | E-mail | Web | 8. října 2014 v 14:27 | Reagovat

A třetí se směje.

3 zranitelna zranitelna | Web | 14. října 2014 v 19:57 | Reagovat

Jako by se všichni bavili tím, jak se se svojí existencí snažíš poprat...

4 theworldisugly theworldisugly | Web | 2. listopadu 2014 v 11:10 | Reagovat

Tak alespoň nejsem jediná, kdo si svůj nejen sexuální život zpestřuje zvrhlými sny.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.