Prosinec 2014

Koreema knows just what it is she does

29. prosince 2014 v 18:28 | lovitka |  Zápisky iracionální
Je nesmírně důležité mít oblíbený podnik s oblíbeným barmanem,
kde se do rána tančí na stole a rozloučí se s vámi polibkem.

"To, že na něj máš crush, neznamená, že teď budeme chodit pořád jenom tam."
Haha.
Omyl.

Sedmdesát osm dní bez alkoholu.
Zamlčím dvě vosí hnízda.

"Si pak můžem zahrát nějakou hru."
"Hm. Ruskou ruletu třeba?"
Stay positive.

Projížďka v policejním autě.
Party hard s brusinkovým čajem.
Se budu o prázdninách učit.

"Taky jsem trpěl na deprese a dá se to zvládnout bez sebepoškozování."
Well, congratulations and go fuck yourself.

"Nejvíc sexy je, když si spolu píšeme a on dokáže používat
správně vyskloňované zájmeno já."

Ne, ne, ne.
Ne, lovitko, zase jsi to pochopila špatně.
Orgasmus není štěstí.
Ale když...

"Náhodou, je to romantický,
že se v půl jedné ráno sebereš a jedeš přes celé město
za tím, co chceš.
O co jde, to je vedlejší."

"Který démon tě poslal, abys mne svedla z cesty?"
"Eeeh... Cože?"

Not yours, never was.
Nejsem ničí posranej vánoční dárek.
Ani ničí žena.
A ne, my body is not a temple.
Děkuji za pochopení.

"Když jsem říkal, že jsi jiná, tak jsem nemyslel ty vlasy.
Jsi taková... vyrovnanější."

Yup.

Co kdybych Ti řekla, že celý ten koncept, který máš v hlavě, je špatně?

17. prosince 2014 v 0:42 | lovitka |  Zápisky iracionální
Celé to "Co vlastně chceme?"
vnitřní boje
sebenenávist
alkohol
aby sis ospravedlnila potřeby,
které si přeci vůbec ospravedlňovat nemusíš
//Protože "špatné" věci nemůžeš dělat,
pokud nad sebou máš kontrolu, že//

Úmorná Baudelairovská snaha hledat krásu v hnusu,
aniž by Ti došlo,
že tam ten hnus
v první řadě
vůbec nemusí být

AROMANTIC

Celý život Ti vtloukali do hlavy,
že jediná vždy správná, Ta naplňující možnost existence
je soužití ve vážném vztahu

A Tys jim to žrala

A je to pořád nepřešlo,
přestože i jejich světy se hroutí jako domečky z karet
//Dokážeš si vůbec představit, že bys jim tohle vyložila?//

V pořádku a v nepořádku

Se pak nedivte, že to stálo lidské oběti
než jsem přišla na to,
že nejsem droid, kterého hledáte

//A já se omlouvám
opravdu
protože
Bože
To všechno bylo tak strašně špatně//

"Identita je neustále pokračující dynamický proces."

Ale v tomhle jednom okamžiku

Za několik desítek dní,
kdy jsem se cítila jako normální člověk
zdravý člověk
dokonce vděčný člověk
//WHAT THE FUCK?//

Už nikdy se nechci dostat do fáze Closer.

Bez mezer, bez rozmyslu, bez následků

4. prosince 2014 v 21:39 | lovitka |  Zápisky iracionální
Navázat stará přátelství.
Není totiž jako my děti ze stanice Chuck.
There is no emotions, there is peace.
Rytíři jedi, naše zakonzervované dětství.
Říkáme, že se máme dobře,
ale myslíme tím, že jsme dočasně stabilizovaní.
"Nekopej do tohoto existencionálního dramatu."
Nejlepší panické záchvaty jsou ty ze strachu,
že se nikdy nezbavíte panických záchvatů.
Je vůbec možné si nepamatovat?
Jakkoliv to nerada přeceňuji, není to potřesení rukou, že.
"Co z toho má on?"
Jsem já snad on, abych řešila, zda mi to za to stojí?
Karty jsou vyloženy.
Sexismus a slut-shaming.
Neuctivá označení, blázen, blázinec...
Čtyřleté středoškolské peklo.
Uhnout, či neuhnout?
Svatby. Děti.
(Ne nutně v tomto pořadí.)
A přitom mám vždycky pocit,
jako by se zastavil čas.
Věčné mládí.
Chtěla bych, aby mi na kůži kreslil každý pátek.
(Ne každý den? Bože, ne, to bylo otravný.)
Velmi neskryté významy.
Narůstající strach z novoročního přání.

A to jako myslíš vážně, po tom všem...?