Největší klišé s důrazem na sublimaci

21. února 2015 v 23:25 | lovitka |  Zápisky iracionální
"Freud považoval sublimaci za sekundární proces,
zatímco Horenyová ji vnímala jako primární projev růstu bez překážek."


ZKUŠEBNÍ KONCEPT NO. 3:

• Mít sama sebe ráda.
• Dělat věci, které mne činí spokojenou.
• Absolutně neřešit jiné vztahy, než ten, který mám sama k sobě.
• Soustředit se.
• Naslouchat.
• Říkat ne.
• NIKDY nevnímat lidi jako nástroje nebo prostředky.
• Neustále rozlišovat mezi subjektivní a objektivní realitou.
• Zůstávat zaneprázdněna.
• Jakože fakt zůstávat zaneprázdněna.
• Ještě jednou zůstávat zaneprázdněna. Sublimovat. Pořád.
• Nevytvářet prázdný čas.
• Být občas pouze sama se sebou.
• Nadále nepít alkohol.
• Nadále omezovat konzumaci masa.
• Dodržovat pitný režim, sakrauž.


NIKDY NEBUDEŠ PŘIPRAVENA.
NEJSI PRODUKT, NEMÁŠ SVŮJ FINÁLNÍ STAV.


Opustíš-li mne, nezahynu.

Ale přišla bych o skvělej sex, to jako jo.
Stejně bych se měla odnaučit přeceňovat jeho roli v mém životě.
"Vždycky to bude hlavně o tom, že?"
Sakra.

• Nezabývat se hypotetickou budoucností.

Není to dobré řešení, ale lepší nemám.
 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 22. února 2015 v 0:12 | Reagovat

Jak bys mohla žít bez skvělého sexu? To je nepřirozené! :)

Snad si uhněteš z reality rovnovážný bod.

2 shira-elizabeth shira-elizabeth | E-mail | Web | 22. února 2015 v 11:05 | Reagovat

Mám dojem, že pár těch bodů by se mi taky hodilo. Obzvláště nezabývat se hypotetickou budoucností, protože to dělám až moc ráda.

3 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 22. února 2015 v 11:07 | Reagovat

Já myslim, že koncept jako neni špatnej. Ale co ta praxe?

4 zranitelna zranitelna | Web | 22. února 2015 v 16:06 | Reagovat

Sex je důležitej a kdo říká že ne, je buď feministka a nebo chlap po rozchodu s vysokou blondýnkou s trojkama.

5 Charlie Charlie | E-mail | Web | 23. února 2015 v 17:36 | Reagovat

oh.... ty nepiješ.
Asi ťa budem uctievať.
Aký je rozdiel medzi objektívnou a subjektívnou realitou?

6 dotaz (fakt mě to zajímá) dotaz (fakt mě to zajímá) | 24. února 2015 v 0:03 | Reagovat

Jak se rozlišuje mezi subjektivní a objektivní realitou, neboli kdo je nositelem objektivního pohledu na lidské věci?

7 lovitka lovitka | Web | 25. února 2015 v 22:54 | Reagovat

[5]:[6]: Jo, asi to byla dost vágní formulace.
Samozřejmě, že z filosofického hlediska žádná objektivní realita neexistuje, a pokud ano, neexistuje způsob, jak ji poznat.
Myslela jsem tím hlavně vnímat věci bez vlastní projekce. Bez toho, aby mne v konkrétních situacích ovlivňovaly emoce, asociace a nutkavé myšlenky, které jsou čistě mým vkladem, často iracionálním, vzniklým úplně jinde a se situací jako takovou nesouvisí.
Abych se zbavila nutkání ohýbat si realitu. Kolikrát se přistihnu, že si v sobě události, myšlenky a emoce přetvářím. Místo toho, abych si je přiznala tak, jak jsou, a nějak zpracovala, si je vědomě lživě vysvětlím a racionalizuji. Protože to je samozřejmě mnohem jednodušší...
A nakonec snažit se druhé lidi vnímat v jejich kontextu a celistvosti, alespoň na chvíli si na člověka zkusit udělat obrázek bez ohledu na to, v jakém vztahu k němu jsem.

Možná je to hloupost, nevím. Hledám. Vítám jakoukoliv další diskuzi :)

8 příspěvek do diskuse příspěvek do diskuse | 8. března 2015 v 12:51 | Reagovat

[7]: Téměř každá formulace ala citát je bez kontextu poměrně vágní, přičemž velmi pochybuju o univerzální platnosti sebemoudřejšího. Ve vztahu k sobě a ve vztahování se k druhým člověk zřejmě tíhne k oněm sebeobhajovacím racionalizacím. Při nazírání na slova či skutky druhých jim naopak kolikrát tu samou racionalitu upírá, ať už ve smyslu, kdy je přání otcem myšlenky, a nebo zahlížení. Ratio však hraje u lidských bytostí až druhé, ne-li třetí housle, pokud se tedy nepletu. Škatulkování lidí na ty spíše sympatické a spíše nesympatické (případně ještě prostěji na líbí-nelíbí) probíhá zřejmě do značné míry na podvědomé úrovni a těžko tak při tom zcela vyloučit vlastní projekce. Pokud jsem vůči něčemu neutrální, mohu oplývat jistým nadhledem. Čím víc jsem v něčem zaangažován, tím méně dokážu být v dané věci objektivní. Prolínání, či střetávání subjektivních realit je zdrojem velké části lidského štěstí i neštěstí. Osvobodit se od toho vybudováním si pokud možno na druhých co nejméně závislé subjektivní reality je asi možné, avšak poměrně obtížné, a hlavně bude provázeno neustálými otázkami, kdy je to tak správné. Například realita dobré matky bude asi jen stěží nezávislá na realitě jejího malého dítěte.

Vyvažování mezi tím, co může být pro druhé reality žádoucím vkladem mojí, a co už ne. Nikdy to nebude snadné a nikdy se nejspíš nedoberu k tomu, že už přesně vím, kdy je to málo a kdy moc. Bohužel.

9 příspěvek do diskuse příspěvek do diskuse | 11. března 2015 v 12:22 | Reagovat

Chtěl bych žít v realitě, v níž není nutno mlčky pálit za sebou mosty. Přál bych si, aby bylo možné si po srážce subjektivních realit sednout a otevřeně věci probrat. Zdá se však, že to leckdy prostě nejde, protože to může být krajně nepříjemné. Dokonce i etika bývá snad začasto subjektivní, jaksi pocitová a to mi hlava skoro nebere. Vzdej se toho, aby ses zainteresované strany v momentě, kdy to bouchne, ptal proč? Kloudnou, uspokojivou odpověď z ní stejně nevyšťouráš. Odpověz si sám, nebo si počkej, jaké odpovědi ti přinese budoucnost.

Má firma spěje k úpadku, šklebím se božímu úradku.

10 bludickka bludickka | E-mail | Web | 4. dubna 2015 v 18:24 | Reagovat

Některý body zvládám bez problémů.. o některé se nesnažím. Ale soustředit se.. to se mi zdá jako věc, kterou nějak nedokážu ovlivňovat..

11 příspěvek do diskuse příspěvek do diskuse | 5. května 2015 v 15:21 | Reagovat

Během jednoho roku se má subjektivní realita zhroutila jako domeček z karet a já si připadal jak v Knize Jób - jedna rána za druhou, jen houšť a větší kapky, až se tajil dech, kam až to zajde.

Jakpak to kdysi povídal Baudelaire? "Jediné, co jest v životě důležité, je býti světcem, či hrdinou sám pro sebe." Nikdo jiný než ty sám, do tvé hlavy a duše v úplnosti nevidí, tudíž neví, jak moc bývají některé věci těžké. Přijdeš-li o "všecko", není už co ztratit. A na tebe, pakliže to dobře zpracuješ, padne takový zvláštní klid.

Dej mi, dobrý Bože, ještě trochu času a dej mi hlavně sílu postavit si svůj Walden, který budu nosit stále s sebou. Jen tohle a nic víc.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.