Září 2015

Pohádky tisíce a jedné noci

20. září 2015 v 22:35 | lovitka |  Zápisky iracionální
Fuck you, self-doubt,
mám červené nehty, skvělé tetování a čtu si Sartra ve vaně.

"Onen růst z vlastního principu je základem každé přirozenosti.
Narušit ho může zapomenutí smyslu: když vzdáme zápas a necháme se unášet plynutím."
(tuším, že Patočka)

Přísně mažu všechny sebeironické poznámky.
Nikoho jsi nezklamala.
Ne, nikdo tě tajně ne-nenávidí.
Přísně mažu všechny "ach bože, oh so pathetic me" dovětky.
Není to ubohé, je to potřeba.

"Omlouvám se,"
řekla jsem a půl hodiny nekontrolovatelně brečela.

Today could be the day you stop doing that self-destructive thing you do.

Nemůžeš si jen tak vlát ve větru,
ale nemůžeš ani chtít mít vše pod kontrolou.

Jenže střed se hledá těžko,
když máte hluboce zakořeněné,
že všechno je lepší, než být průměrný.

Pořádám si tu soukromou soutěž o nejlepší dysfunkční kongnitivní schéma.

"Tys vyhodil můj zubní kartáček?"
"Jsi minule říkala, že je to naposled."
"To mě fakt vůbec neznáš?"

Déšť, kroupy a sníh jsou jako orgasmy přírody.

A i princezny mají své dny.