Tři sta šedesát pět dní bez alkoholu

12. října 2015 v 18:22 | lovitka |  Zápisky iracionální
Ohohó, unbelievable me.


"Kdyby Bůh existoval, tak tu jen tak nestojíš."
"Co?"
"To je tu napsaný."
"Aha. Tady je napsaný jen: Dělej mi to zezadu."
"Taky hluboký."


Možná je BDSM jako náboženství.
Alespoň na chvilku nenést zodpovědnost za svůj život.

Možná těch tvých x dní bez sebepoškozování
není úplně bez sebepoškozování.

A možná ani ten tvůj vztah o sexu
není tak úplně o sexu.

Radši nemyslet.


Utratit poslední peníze za poezii a pár dní nežrat.

Je to dobré, pořád ještě mám správné priority.

Spolubydlící no. 1 mi k večeři vaří dýňovou polévku
a spolubydlící no. 2 ve vedlejším pokoji poslouchá houslový koncert.

Okamžiky, když v sukních rozesmáté přelézáme zábradlí,
ty kouřís black devilku
a říkáš: "Já jsem na to myslela celou noc."

Miluju tohle město.
 


Komentáře

1 zranitelna zranitelna | Web | 12. října 2015 v 22:01 | Reagovat

Ach, black devilky! Jak jen jsem na ně mohla zapomenout...

2 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | 13. října 2015 v 0:21 | Reagovat

Líbíš se mi.
Přemýšlím, jestli může cizí člověk pochopit slovo "rozlámaná" jinak než negativně.
Každopádně je to fuk.
Zdrhnu, než se objeví více komentářů.
(Čtu tě. Píši si do seznamu. Díky za písmena.)

3 příspěvek do diskuse příspěvek do diskuse | 14. října 2015 v 14:58 | Reagovat

To už jste se všechny dočista zbláznily? Hlásím zvýšenou detekci BDSM wannabe orientovaných osob a přemítám na tím, jestli jde o nějaký nový modní trend a tím pádem i díru na trhu. Pokud by vskutku bylo upozaďovanou touhou rozličných dam nechat si nabančit na prdel, konečně bych se mohl uplatnit v práci, která by mne opravdu bavila. Asi.

Jinak Velký Hodinář IMHO existuje a lze se s ním po určitém usílí spojit. Náboženství chápu jako cestu k němu určenou "prostšímu" lidu, ale právěže i s odpovědností. A to nikoliv malou!

K nadpisu článku respekt!

4 lovitka lovitka | Web | 16. října 2015 v 13:58 | Reagovat

[3]: Nový módní trend je to určitě, z pohledu, že se o podobných věcech začíná čím dál tím více otevřeně mluvit. Stejně, jako je teď módní stát se homosexuálem či bisexuálem, že.
Asi je náboženství a náboženství. Já vidím soubor daných pravidel a rituálů spojených s určitým vnitřním prožitkem, který člověku pomáhá vyznat se ve světě, najít své místo, zbavit se existenčních problémů a nemuset čelit realitě smrti. Většina náboženských systémů je těžce fatalistických a naplněných teleologií, což imho vede k přenechání zodpovědnosti za svůj život něčemu vyššímu.
Každopádně ani jednu z otázek BDSM, náboženství nebo přijmutí zodpovědnosti za vlastní život ještě nemám vnitřně vyřešenou.

5 Charlie Charlie | E-mail | Web | 19. října 2015 v 19:08 | Reagovat

Dal by som si blackdevilku a pozeral husľový koncert. pozdravuj spolubydla č.2.
Ale ten alkohol... Je mi to divné.

6 Wild Blonde* Wild Blonde* | Web | 27. října 2015 v 11:07 | Reagovat

"Dělej mi to zezadu!" je v mým oblíbeným podniku na záchodě taky napsaný, hehe.

Vztah o sexu často nebývá jen o sexu. Většinou bohužel, ne bohudík.

7 stuprum stuprum | Web | 28. října 2015 v 19:18 | Reagovat

BDSM je nejsladší lék pro všechny ztracené dušičky! :D

8 Wild Blonde* Wild Blonde* | Web | 5. listopadu 2015 v 21:36 | Reagovat

Hej! Chci vědět z jakyho je to podniku, ten primární rozhovor. Druhá veta u nás totiž pribyla taky..

9 příspěvek do diskuse příspěvek do diskuse | 7. listopadu 2015 v 12:14 | Reagovat

[4]:Zaujala mne synchronicita, s jakou zaznamenávám podobné coming out-y, nicmenéně tento jev, tuším, více vypovídá o subjektu než o jeho okolí. (Zde mne to tedy i překvapilo.) Soudím, že např. bisexuální nebo zoofilní se někteří jedinci vskutku mohou stát -  buďto z nouze, nebo případně z nějakého zmatku uvnitř sebe. Někdy tvrdí se, že se ve společnosti střídají období uvolněná s těmi více či méně okovanými, což by mohlo do jisté míry mohlo též souviset s tím, čím se kdo stává.  

Nevím, zda rozumím přesně, ale třeba křesťanství je poněkud poznamenáno fatalismem kvůli vševědoucnousti boží, což se jeví v rozporu se svobodnou vůlí člověka. Avšak i na tento paradox existují uspokojivé odpovědi. Karmické zákony hinduismu a buddhismu pravým fatalismem nejsou, de facto spíše jeho opakem. Snad jediným fatalistickým prvkem, společným skoro všem náboženstvím, je eschatologie.

Zřejmě každá původně revoluční myšlenka časem degraduje a stává se svou vlastní karikaturou, ne-li přímo paskvilem. Tep doby současné mne vede ke skepsi, ale v mém případě by tomu zřejmě bylo i v jakékoliv jiné.

10 lovitka lovitka | 9. listopadu 2015 v 21:49 | Reagovat

[9]: Hmmm, u mne osobně to nevnímám jako coming out, podobné perly se tu dají vysledovat i pár let zpátky. A v osobním životě o tom vůbec nemám problém mluvit už bůhví (haha) jak dlouho. Co se obecného trendu týče, určitě, střídání období tam roli hrát bude. Ale pořád mi vadí označení "wannabe". Když mi to ve skutečnosti nic nedává, tak to přece nedělám, i kdyby to bylo sebevíc trendy, ne? Rozhodně ne pravidelně. Stálo by za to udělat sociologickou studii, která by zjistila, v kolika lidech ta touha zůstane i poté, co se odplaví vlna rozvolněného nadšení.

Ještě z jiného úhlu: Každý náboženský systém, i buddhismus nebo hinduismus, ti stanoví alespoň základní pravidla života (a mám pocit, že celkem rigidní), kterými by ses měl řídit. Už tím, že se rozhodneš následovat určitý ucelený systém pravidel, omezíš svou vlastní zodpovědnost v mnoha dalších procesech rozhodování. Možná mám až příliš pod kůží alarm fundamentalismu a slepého následování božího slova.
I když ano, je tu určitá zodpovědnost v momentu konverze a přijmutí nových pravidel. A samozřejmě, podobně nás ovlivňuje obecně kultura a nadstavbou i zákony a stejně jako náboženství může v tomto módu fungovat jakékoliv jiné přesvědčení, třeba politické.
(Ano, pravidelně kolísám mezi absolutní sartrovskou zodpovědností a tím, že je všechno vlastně determinováno kulturou a výchovou. Uh.) Ale u náboženství narozdíl od politických a jiných přesvědčení vnímám mnohem větší míru exluzivity i záštity jednání.
(Sorry, jestli je ten odstavec moc zmatený, snažím se poctivě popsat své myšlenkové pochody.)

Tvému poslednímu odstavci asi úplně nerozumím, kterou revoluční myšlenku zde konkrétně myslíš...?

11 příspěvek do diskuse příspěvek do diskuse | 15. listopadu 2015 v 19:56 | Reagovat

[10]: Chceš-li někoho vyprovokovat k diskusi, jednou z poměrně osvědčených cest je být trochu konfrontační. Proto ono "rádoby". Další věc je ta, že by bylo imho dobré rozlišovat na soft a hardcore verzi BDSM, přičemž hranice mezi tím budou dost individuální i poněkud rozmazané. Třebas hra na znásilnění může být fajn, reálné znásilnění není vůbec fajn. Pokud snad pro někoho ano, překročil psychologickou hranici, z níž už často téměř nebývá návratu, řekl bych.

Což o to, BDSM ti cosi dávat může, ale reálně jsi tím vystavena v citovém vztahu určité "schizofrenii", což může vést k tomu, že nebývá úplně snadné udržet si vše pod kontrolou. Tvé poznámky v náznacích jsou toho ostatně důkazem. Každopádně je nefér srovnávat BDSM s náboženstvím, případnější by byly dle mého drogy. Obojí sice může mít v ideálním případě duchovní aspekt též, ale nejčastěji jde spíš o uspokojování vlastního libida, nebudeme si nic nalhávat. V náboženství je naopak duchovno obsaženo primárně, byť v důsledku lidské slabosti se může zvrhnout vlastně cokoliv – jakákoliv dobrá myšlenka. Lidé jsou totiž ve své podstatě feťáci a těmi asi vůbec nejnávykovějšími, plně neuvědomovanými látkami jsou moc, prachy a sláva. Skoro každá revoluční myšlenka by tak měla být pojímána dialekticky, respektive bez fanatického přesvědčení a uplatňování. Ku příkladu emancipace je věc bezpochyby dobrá, ale muž by po mém soudu měl zůstat v partnerském vztahu jaksi dominantní, přičemž se najdou i výjimky. Ženu vnímám jako živel, kterým není radno se nechat úplně ztrhnout, nýbrž mu při ponechání svobody proudění nastavit nějaké mantinely, hráz, nebo tak nějak.

Individuální zodpovědnost, o níž píšeš, vyžaduje vlastní zralost. Můžeš se k ní jistě dopracovat sama, ale pak ten proces trvá obvykle déle a dost často bude vykoupen chybami a selháními. Možná je někdy výhodnější spolehnout se v ledasčem na osvědčené a prověřené autority a sám sebe v absolutním rozletu omezit. No, vlastně nevím. Běžný člověk při retrospekcích většinou lituje spíše toho, co neudělal. Skoro každá chyba se dá napravit, téměř vše lze sobě samému odpustit.

12 Mejfis Mejfis | Web | 25. listopadu 2015 v 14:46 | Reagovat

Občas přemýšlím, jestli není jedna věc jen nahrazena jinou - méně nápadnou.

Já zas utrácím poslední peníze za drahý jídlo/pití a pak nejím. Radši své chuťové buňky uspokojím a pak nejím - než abych do sebe ládovala rohlíky s margarínem :D :D

Chybíš mi.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.