Březen 2016

Osobní chaos

28. března 2016 v 1:32 | lovitka |  Zápisky iracionální
Tak trochu žiju tam a tak trochu žiju tady
Věci příliš absurdní na to, abych na ně mohla přiměřeně reagovat
A co bych taky asi tak mohla říct, žejo
Pořád je pro mě ještě těžký naučit se žít sama se sebou
Jako bychom na tom nebyly všechny stejně
Netrápit se věcma, který mi nenáleží rešit
Švédská teorie lásky, ale co naše rodinné modely?
Slavnostní obědy a nedělní výlety
Všechno v nejlepším pořádku
A přitom si v hlavě přehrávám situace, na které můžu myslet, až budu umírat
Japonec na autobusáku a slečna s pozvracenými šaty
A všichni ti, kteří jsou "v dobrým i ve zlým"
Ostatní vyfiltrovat
Sorry, whatever whatever
Moc dobře, že nepiju
Tenké hranice

Boží koncept svobodné vůle, možnosti volby, zpětné reflexe a odpuštění

A tak.

23. března 2016 v 22:26 | lovitka |  Zápisky iracionální
"Znáš ten pocit, když děláš něco, co tě baví, a ještě jsi v tom dobrá?"
"Myslíš sex?"
"Myslela jsem svoji práci, ale oukej."

Takový to, když je po dni studia nejzásadnější nově nabitou informací fakt,
že není možné s někým spát ve stavu bez tíže.

"Při práci v romské komunitě taky musíte počítat s tím,
že se váš názor na problematiku trochu modifikuje
a dost možná se začnete se svým okolím dostávat do názorových střetů."
"Jsem feministka a vegan. A nechci střílet uprchlíky.
Myslím, že tohle zvládnu."

Minimum očekávání a maximum motivace.

"Proč se tváříš tak vyděšeně úplně na všechno, co řeknu?"
"Možná proto, že říkáš dost děsivý věci?"

"Spolubydlící mě budou nenávidět."
"Ale já tě budu milovat."

"Věřím ti, děláš teď hroznou spoustu věcí jinak a líp,
určitě to půjde i se vztahem."

The light behind your eyes

20. března 2016 v 13:28 | lovitka |  Zápisky iracionální
Není nic jistějšího, než že mi řekneš krutou pravdu vždy,
když ji nechci a potřebuju slyšet.

Takže ti volám z noční procházky Brnem,
promrzlá, zmatená, neschopná poskládat slova do smysluplné věty,
a fakt se snažím nemít tajemství.

"Nejsi pro ně tak důležitá, jak si myslíš."

"Taky má věci, které si musí vyřešit sám."

A můžu jít dál.

People are allowed to leave you.
People are allowed to move on from you.
People are allowed to do whatever they want to better themselves and become the version of themselves they are trying so hard to love.

Ale to přece platí i pro tebe, že?

Netušíš, jak to všechno bolí.

Dívám se ti do očí s vědomím, že to neumím neposrat.
Děláme, že všechny moje jizvy lze přehlédnout.
Je to komické, jak lze ze všeho udělat vtipnou historku.

Malý ímou.

Nemáš ani tušení, jak moc fucked up jsem.
A já zase netuším, jestli to je dobře, nebo špatně.

"Taky to není všechno jenom o tobě."


Zima a promarněný touhy

13. března 2016 v 20:53 | lovitka |  Zápisky iracionální
"Čekala jsem tě přesně před hodinou a půl."
"Nebuď naštvaná."
"Vážně...?"

"To víš, že jsme v práci stěhovali?"
"Ne, asi se to stalo až potom, cos se mnou přestal mluvit."

"No, a pak jsem hrozně moc začal srát na školu."
"Vim no, stejně jako na všechno ostatní."

"Celou tu hodinu čekám, že se mi omluvíš."
"Já se k tomu celou dobu snažím dopracovat, ale tyhle věci mi prostě nejdou."

"Fakt bych ti přál, aby ti to teď vyšlo. Zasloužila by sis to."

Emoční vyčerpání.

Zvláštní protnutí osudů.

Myslím, žes mne naučil, že nemůžu chtít zachránit všechny.

A že to nakonec přece jen nefunguje podle pravidla: "Kdybych se takhle nechoval, tak tě přestanu bavit."

Nejistota a komplikovanost.

"No, to je přesně ten typ rozdílu mezi normálním a patologickým vztahem."

Jistota a nekomplikovanost.

Komunikace.

Oh my.

Concept: You do not complete me.
You remind me that I'm whole.

Full of fuckself

1. března 2016 v 17:36 | lovitka |  Zápisky iracionální
Zpomalit a poslouchat.

Společnost, která si vysoko cení individuality, i když je jenom fiktivní.

Stojím v bufetu a přemýšlím, co je garantem lidské důstojnosti.
Tak moc nechci, aby to celé bylo jenom o utilitarismu a evoluci.
Tak moc odmítám existenci čekoholiv transcendentálního.
Racionalita a empatie.
Zeleninové placky a problémy prvního světa.

"Pane profesore, co přesně myslíte tím,
že psychické fenomény jsou kvantové povahy?"

Mladý doktorant je sexy už tím, jak nadšeně vykládá
o Plátonovi, Shakespearovi a Danteho pekle.
A tak se stejně nadšeně usmívám a přikyvuju a působím, jako že se orientuju.
To mi jde.

Liju do sebe jedno kafe s medem za druhým,
kofeinový detox i cukrové odvykání jdou stranou,
ale ze záhadných důvodů mám stejně ještě pořád příjemný pocit,
že zvládám svůj život.