Duben 2016

Sama sebou

23. dubna 2016 v 16:38 | lovitka |  Zápisky iracionální
"Jasně, neznáme se ani dva měsíce,
ale co kdybychom se spolu sestěhovali?"
"Tak jo."

No, tak jo.

"Trávíme čas na místech, kde nechceme být,
s lidmi, se kterými nechceme být."

A já se zase těším jak malý děcko na to,
až mi nebude úplně jedno, v čem žiju,
až se mi zase bude chtít vařit a uklízet
a budu mít vlastní stůl,
a taky terasu,
kde se budeme moct zachumlat do deky a pít veganské kakao.
*nadšené zatleskání*

Vlastně to není až tak těžký, dělat životní rozhodnutí, což?

Jako na houpačce.

Už jsem málem zapomněla na to,
jak na píču to bylo ve chvílích,
když jsme oba nebyli plni sentimentu.

Nejvíc mě fascinuje,
že mě čím dál tím více opouští potřeba
být dokonalá.

A jsem neskutečně vděčná za to,
že se mi daří pěstovat takové vztahy,
kde není problém nejenom říct si o pomoc,
ale i poskytnout pomoc.

Oklepat se a jít dál.

O tom všechny ty terapie nakonec byly, ne?

A co když...?

19. dubna 2016 v 13:58 | lovitka |  Zápisky iracionální
"If you don't like where you are, move. You are not a tree."
"Maybe I am a tree. I moved. Sometimes I miss my roots a lot."
...

*And maybe when you get back, I'll be off to find another way.*

Nadsvětelnou rychlostí spotřebovávám balíčky toaleťáku,
a ve všech je buď sperma, nebo slzy.

A je mi dobře,
je mi kurva dobře,
neslyšně artikuluju slova lásky a vděčnosti

A pak taky
"Jsem špatnej člověk a zasloužím si umřít."

Už se ani nesnažím sublimovat.
A pořád je mi dobře.



"Jsem úplně v píči, že jo?"


Problém rovnováhy

9. dubna 2016 v 20:40 | lovitka |  Zápisky iracionální
Už odjeď, prosím.
"Uvědomuješ si vůbec, že jsem z toho pořád ještě v píči?"
Starý známý zvyk řešit všechno sexem.
Tak hlavně, že se tím všechno vždycky vyřeší.
"Taky mě to bolelo."
"Chtěla jsem jenom udělat tlustou čáru."
"To neříkej."
Bylo by to o tolik jednodušší,
kdybys mne nechal dál věřit tomu,
že jsi prostě jenom čůrák.

Staré známé sevření vnitřností
a chuť úplně všechno vyzvracet.

Pořád ještě koukám na svoje zápěstí
s pochybnýma představama.
A pořád ještě jezdím na sever.
A pořád ještě bydlím na místech, kde není doma.
Uklidit se někam do koutku.
Soustředit se na jiné věci.

Problém utíkání není v tom, že by nebylo účinné.
Problém utíkání je v tom, že ve vás stejně vždycky zůstanou věci,
od kterých utéct nejde.

Kolik toho můžu chtít,
když si nejsem jista,
kolik toho můžu dát?