Jak se žije ve stabilizovaném stavu

22. května 2016 v 17:37 | lovitka |  My mental illness
Je to jako s jakoukoliv jinou dlouhodobou nemocí.
Fakt, že zrovna nemáte akutní záchvat, neznamená, že na sebe nemusíte dávat pozor.

Mám zde relativně bezpečný prostor a mám stále ještě tendence o tom všem mluvit.

Momentálně mívám slabší záchvaty generalizované úzkosti s frekvencí jednou nebo dvakrát měsíčně.
Trvají třeba jen jeden nebo dva dny, s následující cca týdenní únavou.
Vnímám to jako obrovský úspěch s ohledem na to, že kdysi jely nonstop a rozhodně se nedaly označit za slabší.

Už umím podle příznaků poznat, kdy nastupují.
Umím zablokovat určité myšlenky, protože vím, že jsou zavádějící, toxické a postavené na nemoci, ne na realitě.
Umím je rozeznat od myšlenek, které jsou "normální".
Umím si říct o psychickou podporu a pomoc od okolí.
Umím ostatním vysvětlit co se děje, a že to bude zase v pohodě.

S čím se v těchto dnech potýkám:

Abulie
První výstražné znamení, že je potřeba mobilizovat obranné síly. Není to o tom, že jste líní a prokrastinujete. Je to o tom, že jste schopni za celý den sníst jedno jablko, protože nemáte vůli na to jít do vedlejší místnosti a dát si něco k jídlu. Mám tři body, které se snažím splnit i v ty nejhorší dny - jíst, osprchovat se, jít ven na čerstvý vzduch. Ještě těžší (a o to více potřebné) je se za tento výkon pochválit a ocenit. Cesta do pekel je začít se porovnávat. Je jedno jestli s ostatními, nebo sama se sebou z doby, kdy mi zrovna šlo všechno snadněji.

Vytíženost
Upadnutí do nečinnosti se nejlépe předchází tím, že si uspořádáte čas tak, abyste něco dělat museli. Zaplatíte si kroužky. Dobrovolničíte. Chodíte do práce. Studujete dvě školy najednou. Slíbíte přátelům, že s nimi někam zajdete. Píšete si na papírek, že dnes chcete uklidit a uvařit. Učíte se systematicky, každý den jednu kapitolu. Volný čas se stává nepřítelem. Důležité je naplánovat si předem i odpočinkové a klidové aktivity, protože jinak máte tendenci si je vyčítat, i když jsou k úspěšnému fungování nezbytné.

Nároky
Udělat tu nejvíc vylítávací zkoušku v předtermínu na D je super pocit. Vydrží ale jen pár hodin, protože automaticky přejde do: "Kdybych tomu dala ještě o něco více..." Vůči tomuto mám stále ještě velmi slabé obranné mechanismy.

Myšlenky na sebevraždu
Momentálně přichází tak třikrát denně, automaticky, asi ze zvyku. Většinou je to tehdy, když zajdu příliš daleko v úvahách o tom, jaký dopad má moje jednání. Příklad: Pracuji v pomáhající profesi. To je super. Ale kdybych tu nebyla, určitě by tu práci dostal někdo jiný, kdo by v tom byl mnohem lepší -> pocity viny, překážíš tu, měla by ses jít zabít.
Už mám osvojenou a automatizovanou rutinu jejich blokování.
Něco jako: "Tohle není možnost. Jsi jednou naživu a musíš s tím pracovat. Je to voser, ale teď potřebuješ přemýšlet konstruktivně." Metoda STOP. Většinou funguje.

Nejistota a vztahovačnost
Někomu zavolám a zrovna se mu nehodí se mnou mluvit. S někým se chci sejít a zrovna nemá čas. A občas mi dá hodně práce přesvědčim sebe samu, že to není proto, že by mě přestali mít rádi.

Prázdno
Největší indikátor toho, že už to není dobrý. Je to jako když se ve vás rozpíná vakuum. Nic nemá smysl, nic nemá cenu. Nic vás nezachrání. Začíná být těžké nadechnout se. Teď už se naštěstí objevuje opravdu jen při akutním záchvatu.

Zmatenost a přecitlivělost
Dost často chci věci, které zároveň vůbec nechci. Říkám věci, které říkat nechci. Jednám impulzivně. Dělám věci, které dělat nechci. Jsem konzistentní ve svých názorech na témata politická nebo etická, ale absolutně netuším, co chci dělat se svým životem.
(A nemohu nad tím přemýšlet, protože sebevražda.)


Nikdy nebudu stoprocentně v pohodě a hádám, že se spoustou věcí se budu muset naučit prostě žít.
Dobrá zpráva je, že to je možné.
 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 22. května 2016 v 17:54 | Reagovat

Důležité je, že už 476 dní nepiješ. Ale kdybys zas omylem jednou začla, vzpomeň si na mě a rychle tě to přejde. Držím palečky. :)

2 may may | 22. května 2016 v 18:39 | Reagovat

Tyjo.
Za ty léta, co tě čtu, mi tvoje články přijdou postupně pořád vyspělejší, ale tohle vidím jako velký pokrok. Pojmenovat si všechny ty stíny jako řešitelné problémy je hrozně důležité, a děkuju, že jsi ochotná se o to podělit i tady na blogu. O co víc, že se v některých bodech vidím.
Palec nahoru za všechny ty věci, co umíš, za to, do jaké míry ses naučila s tím balíčkem příznaků žít, a za stabilizovaný stav vůbec!

3 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 22. května 2016 v 19:10 | Reagovat

Mám pocit, jako bys mi četla z duše.
Neopodstatněná vina? Možná.
Ale proč?...

Nuceně rozebíráme symptomy, které nám spouštějí guláš v mozkovně a nemotorně se snažíme najít jeden z milionů čudlíků se skrytým kódem, kterej všechno zastaví....nebo spíš "může" zastavit.

Chci to a to, ale v reálu bych se na nic z těch věcí ani nezmohla. Povaha?....zřejmě.
Štve mě můj přístup k novým životním zkouškám, k nedostatečnýmu uvolnění, k nudnýmu životu....

...a furt, ještě někde v koutu světlýho místa v hlavě doufám, že se to časem změní..

4 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 22. května 2016 v 19:36 | Reagovat

Tak to držím pěsti! Jde vidět, že s tím chceš opravdu bojovat a že si už nějakou cestu ušla.
Občas jsem v některých bodech poznala sama sebe... ale taky se snažím proti tomu něco dělat :)

5 Fitli Fitli | Web | 22. května 2016 v 21:49 | Reagovat

Naprosto výborný! Díky.

6 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 25. května 2016 v 23:14 | Reagovat

may to napsala tak, jak bych to chtěla vyjádřit já, ale asi by mi to nevyšlo. Takže tak.

7 Just Blaze Just Blaze | 1. června 2016 v 9:59 | Reagovat

Tohle je důležitý si přečíst, aspoň pro mě :-)

8 Charlie Charlie | E-mail | Web | 1. června 2016 v 16:55 | Reagovat

ja to mám asi opačne. Ty nepiješ a nie si úplne v pohode, ja chlascem ako dúha ale inač mávam myšlienky na samovraždu a chuť ujsť z jedného miesta asi tak tri krát do týždňa, čo nie je až také hrozné, ako kedysi. už neviem, čo je to depresia, občas ma to mrzí, lebo si pripadám veľmi prázdno a zbytočne, depresia je dobrá na tvorenie nových vecí (a skarifikácií).

9 Molly Molly | Web | 8. června 2016 v 19:25 | Reagovat

Žij takhle pěkně dál. Vážně si urazila kus cesty.

10 Molly Molly | Web | 8. června 2016 v 20:12 | Reagovat

A můžu vědět jaký dvě školy studuješ? Jestli to neni tajný... :)

11 bludickka bludickka | E-mail | Web | 9. června 2016 v 15:39 | Reagovat

Tolik jsi pokročila díky terapii? Zablokovat myšlenky, říct si o podporu a vysvětlit, co se děje, to neumím. Nechceš uspořádát nějakej kurs? :) Nebo aspoň návod do emailu? Zaplatím převodem, jestli bude cena přijatelná :)
Uf. Ty myšlenky na sebevraždu musí být děs. Já je mám spíš ve smyslu - Stejně to všechno bude tak strašný, že nezbyde než se zabít - neco jako součást katastrofických scénářů.

12 ovesná vločka ovesná vločka | 13. června 2016 v 20:00 | Reagovat

Zírám a jsem ohromně ráda, ale taky trochu vyplašená, protože jsem se v některých věcech poznala. Nu což, půjde to. Máš můj respekt.

13 Magda Magda | Web | 16. června 2016 v 10:24 | Reagovat

Mám tě ráda, Lenislavo! <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.