Listopad 2016

Blue suede shoes

27. listopadu 2016 v 22:22 | lovitka |  Zápisky iracionální
100 % vegan.
Let's do this.
Užívám si společné nákupy.
Užívám si společné vaření.
Posílám maily. Komunikuju. Chodím na kurzy.
Přebírám iniciativu.
Provázet děti na vědeckém dni?
Let's do this.
Užívám si práci.
Velká vánoční upcyklace.
Ručně pletený svetr od paní D.
Koncert pana R.
A svět je na chvíli v pořádku.
Dávám si jedno pivo, protože nemusím.
Po noci probrečené v objetí si dávám vinný střik
a ty říkáš: "Vždyť jsi opilá i bez toho!"
a pak tancujeme a mně je skvěle.
Roční smlouva na nájem?
Let's do this.
"Jé, tohle je moc pěkný."
"Tak nechceš si to koupit?"
"Nechci."
A já vážně nechci.
Velká vánoční minimalizace.
A stěhování se skvěle hodí.
Let's do this.

Pořád nechodím do školy,
pořád si zakazuju retrospekci,
pořád nevím, jestli to je o mně nebo to není o mně.

A lepší zítřky jsou důležité proto,
že poskytují zdroj naděje a motivace.
Tak.

FU

18. listopadu 2016 v 0:31 | lovitka |  Zápisky iracionální
Nesnáším, když mi oblečení smrdí kouřem,
protože nemám čas ho prát.
Jsem frustrovaná z toho, že mi chybí věci, které nechci.
Jsem frustrovaná ze školy, která nenabízí to, co jsem čekala.
Nebo to možná jen neumím vidět.
Nebo na to nemám sílu.

Plním si čas praxí a stáží a dobrovolničením,
držím se svého malého místa v oboru,
a když říkám: "Asi se přestěhuju do práce,"
tak to myslím naprosto vážně,
protože se tam cítím přijímaná a schopná a užitečná
a DOBRÁ v tom, co dělám.

Taky jsem tak trochu zahnaná do kouta
a vlastně úplně nevím kde jinde bydlet,
kam jít a co dělat.

Snažím se o finanční samostatnost,
jenže to nikdo nechápe, nejméně moji rodiče,
a já nemůžu říct: "Nemám peníze,"
když je ve skutečnosti mám, ALE...

Nosím si do vany teplou vodu z varné konvice
a ze všeho nejvíc si přeju BÝT sama, ale NECÍTIT se tak.

Počítám slova a stránky a kapitoly
a jsem tak ve skluzu, že je to asi úplně v prdeli,
protože se mi to nechce dohánět.

Všechno je najednou tak moc otevřené
a já vlastně úplně nevím, co chci.

Občas mám pocit, že by mi stačilo jenom to,
kdyby někdo POCHOPIL, jak hrozně moc trpím.
Jenže trpíme všichni.
Izolovaně.

Asi tak jako když ti napíšu,
jestli je možné, že jsem pořád ještě v prdeli z toho,
co bylo před rokem,
a ty mi odpovíš, že:
"Asi jo?"

Ok.

Be good

11. listopadu 2016 v 18:26 | lovitka |  Zápisky iracionální
Obrovské déja vu.
//Skoro, jako bychom snad Bohu nebyli ukradení.//
Jenomže tentokrát jsme.

Optimismus je prokázaně kognitivní chyba.
Nejreálněji vidí svět subdepresivní pacienti.
Iluze potřebná k životu.
Bez schopnosti sebeklamu jste patologičtí a stagnující.

"Měli byste se sebou něco dělat."

Učím se dovolit si odplavit úzkosti.

Ne: "Vždyť je to iracionální, přece víš, že tě mají rádi,"
ale: "Dovol si cítit to, že tě mají rádi."

Ne: "Víš, že na sebe musíš dávat pozor a nepřetěžovat se,"
ale "Dovol si na chvíli si odpočinout."

Odevzdat se druhému člověku i jindy, než při sexu.

Jde to pomalu.

Nořím se do studia poruch attachmentu. Zas mě to baví.
Trávím čím dál tím více času s dětmi z SOS vesniček
a učím se vnímat všechna jejich specifika.

Now that you don't have to be perfect, you can be good.

Věřím v lepší zítřky.

A pak brečím schovaná pod peřinou frustrací z faktu,
jak velké množství lidí doopravdy oslovily Trumpovy projevy.