Leden 2017

Co děláš se svým životem, co děláš se svým životem...???

25. ledna 2017 v 20:22 | lovitka |  Zápisky iracionální
Cestou na přednášku o partnerském násilí jsem zabloudila do pánského klubu.
Na svou vlastní přednášku o partnerském násilí.

Pán se světlem v očích.
Automaticky a bezmyšlenkovitě lidem důvěřuji
a vnímám to jako svou nejmilejší vlastnost.

"Rok jsem žil na ulici."
"Jak jste se z toho dostal ven?"
"Člověk si musí odpustit a začít mít sám sebe rád.
Všechno ostatní přijde potom."

Dlouhá cesta.

Nasírají mne sexistické reklamy.
Nasírají mne zavádějící filmové reprezentace duševních poruch.
Do tří do rána koukám na videa o disociativní poruše osobnosti.
Zapojuji se do projektu destigmatizace.
Usmívám se a přeji hodně sil.

"Každý bojujeme své vlastní bitvy."

Děsí mne, že většina lidí do svého běžného uvažování
absolutně nezahrnuje etické, ekologické a sociální dimenze.

Hledám cesty k integrování self.
Zase pochybuji o tom, že well-being je něco jiného než vymyšlený ideál.
Přeci už mi není zle, ne?
Is this all there is?
Je subdepresivita normální stav i při absenci problému?

M. tvrdí, že ano, že člověku přeci nemůže být pořád dobře.
Ale M. je ve svých sračkách taky zahrabaná až po uši.

Jedu domů hlavně proto, abych mohla hrát the Sims.

Staré dobré pravidlo n. 1 - nemluvit se svým otcem o věcech, které mne baví.
Schválně, jestli se někdy poučím.

Snažím se vypadat motivovaně,
ale ve skutečnosti jsem jenom uzlíček sebe-pochybností.

//pozdě v noci

19. ledna 2017 v 3:12 | lovitka |  Zápisky iracionální
Rozplétám zamotané.
Střípky mikroagrese.

Jak moc zábavné může být fotit si bezmoc?
Protože "pak se budeš chtít podívat, jak směšně vypadáš."

Kolikrát může člověk od svých rodičů slyšet,
že je tak blbej, že nemůže být jejich dítě?

A kam až je potřeba zajít,
aby ho a jeho pocity začali brát vážně?

(Daleko.)

A jako vždy to ventiluji na úplně špatných místech.

Zbožné přání finanční nezávislosti, kterou už řeším milion let,
aniž by mě napadlo, že o ni samotnou nikdy nešlo.

Dobrovolné, ale přínosné praxe v oboru,
nebo placené místo mimo a výdej energie bez budoucnosti?

//A jenom pozdě v noci mě napadá,
jestli bych se opravdu cítila volná,
a přestala bych si připadat jako neschopná hromada sraček,
i když bych musela opustit všechno to, co dělám ráda.

Ne.

4. ledna 2017 v 21:57 | lovitka |  Zápisky iracionální
"Moc tě miluju."
"Já tebe víc."
"Jo, to asi jo."
"Ty jsi fakt píča."

Vítejte v mém světě.

Píšu článek místo toho, abych psala práci,
kterou mám do půlnoci odevzdat.

Vyjasnění rolí.

Abych mohla někomu pomoct,
potřebuju vědět, že je to možné.

It's ok to miss people you no longer want in your life.

Ale není ok si je tam pořád zpátky tahat.

A tak zavírám další dveře
a zbavuju se dalších rolí.

"Co vlastně chcete?"
Vždycky se mi líp hledalo, co vlastně nechci.

Začátek roku opět ve znamení zlatých hvězdiček za dílčí úspěchy.

Jako když jsem přestávala pít alkohol, jíst maso, řezat do sebe, jako když jsem nepsala a nevovala,
tisíckrát předtím,
a stejně mám pořád v hrudi pocit, že nemůžu zvládnout ani to, co už jsem zvládla.