Co děláš se svým životem, co děláš se svým životem...???

25. ledna 2017 v 20:22 | lovitka |  Zápisky iracionální
Cestou na přednášku o partnerském násilí jsem zabloudila do pánského klubu.
Na svou vlastní přednášku o partnerském násilí.

Pán se světlem v očích.
Automaticky a bezmyšlenkovitě lidem důvěřuji
a vnímám to jako svou nejmilejší vlastnost.

"Rok jsem žil na ulici."
"Jak jste se z toho dostal ven?"
"Člověk si musí odpustit a začít mít sám sebe rád.
Všechno ostatní přijde potom."

Dlouhá cesta.

Nasírají mne sexistické reklamy.
Nasírají mne zavádějící filmové reprezentace duševních poruch.
Do tří do rána koukám na videa o disociativní poruše osobnosti.
Zapojuji se do projektu destigmatizace.
Usmívám se a přeji hodně sil.

"Každý bojujeme své vlastní bitvy."

Děsí mne, že většina lidí do svého běžného uvažování
absolutně nezahrnuje etické, ekologické a sociální dimenze.

Hledám cesty k integrování self.
Zase pochybuji o tom, že well-being je něco jiného než vymyšlený ideál.
Přeci už mi není zle, ne?
Is this all there is?
Je subdepresivita normální stav i při absenci problému?

M. tvrdí, že ano, že člověku přeci nemůže být pořád dobře.
Ale M. je ve svých sračkách taky zahrabaná až po uši.

Jedu domů hlavně proto, abych mohla hrát the Sims.

Staré dobré pravidlo n. 1 - nemluvit se svým otcem o věcech, které mne baví.
Schválně, jestli se někdy poučím.

Snažím se vypadat motivovaně,
ale ve skutečnosti jsem jenom uzlíček sebe-pochybností.
 


Komentáře

1 Alexandra Alexandra | Web | 25. ledna 2017 v 20:33 | Reagovat

užasny članok... je v nom velmi vela myyšlienok ktore ma .dostali. človek si musi odpustit a mat sam seba rad.. tak by to naoozaj malo byť

2 Guizmo Guizmo | 25. ledna 2017 v 21:37 | Reagovat

sebepochybnosti =/ můj stále přítomný stín

3 Avis Avis | Web | 25. ledna 2017 v 21:44 | Reagovat

A i za těchto pocitů a stavů se mi neosvědčilo ptát se čím tedy naplnit mysl a čím tedy naplnit dny, protože to kupodivu není vůbec k řešení; dny i mysl se samy naplňují tím, čím vždycky. Rutinou, zvyky, rituály, nevím, balastem, obvyklostmi - ježděním pryč a domů, neříkáním otci o vlastních vnitřnostech, hraním her a utíkáním k objeveným slastem, snahou o dialog s lidmi, kteří jsou blízko (přestože třeba nemohou rozumět), snahou nějak vypadat a neztratit víc, než co už člověk prostě nemá,...

4 příspěvek do diskuse příspěvek do diskuse | 27. ledna 2017 v 22:35 | Reagovat

"Děsí mne, že většina lidí do svého běžného uvažování absolutně nezahrnuje etické, ekologické a sociální dimenze."

Protože současné konsekvence jsou pro každého děsivé. Co je vlastně lepší - popírání, či kompromisy? Být falešně svůj, nebo falešný?

5 Antia Antia | Web | 2. února 2017 v 12:27 | Reagovat

Pravidla nás zachrání, hah.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.