//pozdě v noci

19. ledna 2017 v 3:12 | lovitka |  Zápisky iracionální
Rozplétám zamotané.
Střípky mikroagrese.

Jak moc zábavné může být fotit si bezmoc?
Protože "pak se budeš chtít podívat, jak směšně vypadáš."

Kolikrát může člověk od svých rodičů slyšet,
že je tak blbej, že nemůže být jejich dítě?

A kam až je potřeba zajít,
aby ho a jeho pocity začali brát vážně?

(Daleko.)

A jako vždy to ventiluji na úplně špatných místech.

Zbožné přání finanční nezávislosti, kterou už řeším milion let,
aniž by mě napadlo, že o ni samotnou nikdy nešlo.

Dobrovolné, ale přínosné praxe v oboru,
nebo placené místo mimo a výdej energie bez budoucnosti?

//A jenom pozdě v noci mě napadá,
jestli bych se opravdu cítila volná,
a přestala bych si připadat jako neschopná hromada sraček,
i když bych musela opustit všechno to, co dělám ráda.
 


Komentáře

1 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 19. ledna 2017 v 4:09 | Reagovat

wow nemám slov

2 Baleine Baleine | Web | 19. ledna 2017 v 15:14 | Reagovat

Taky si někdy připadám hrozně k ničemu. Jako bych za to nestála nikomu na světě, mnohdy ani sama sobě.

3 Kamila Kamila | Web | 20. ledna 2017 v 18:38 | Reagovat

Tohle mi taky mluví z nitra, díky....

4 bludickka bludickka | E-mail | 11. února 2017 v 17:00 | Reagovat

Tak se mi zdá, že některé rodičovské věty jsou prostě nějaké omšelé fráze, co se snad musejí automaticky přenášet z generace na generaci, nebo nevím, ale tyhle kecy taky u nás byly součástí běžného rozhovoru.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.