Abulie II

26. dubna 2017 v 22:52 | lovitka |  Zápisky iracionální
Tolik se bojím psychického relapsu,
že mě ani nenapadne,
že můj několikadenní kolaps
by mohl být způsobený obyčejnou únavou.

Přetažení, přetížení, přepracování.
Vyčerpání.

Dělám si srandu z toho, že mi chybí pud sebezáchovy,
ale očividně mi toho chybí mnohem více.

Jít spát, když tělo potřebuje.
Najíst se, když tělo potřebuje.
Napít se, když tělo potřebuje.

"Poznáte vůbec, když začínáte být unavená?"
"Ale jo, vnímám, že mám mnohem méně flexibnilní myšlení."
"Já ale mluvím o nějakých tělesných příznacích."
"Aha. Jako třeba...?"
"Třeba bolest hlavy?"
"Ale... to mám pořád? Asi tak od základní školy...?"

Protože když chcete prakticky fungovat s chronickou únavou,
tak úplně neexistuje možnost věnovat pozornost svým potřebám
a odpočívat vždy, když se cítíte v nepohodě.

Protože je to pořád.

A nikdy mě asi nepřestane udivovat,
kolik toho v sobě mám ze svého otce.
 


Komentáře

1 bludickka bludickka | 2. května 2017 v 13:09 | Reagovat

Tak přemýšlím o těch fyzických příznacích. Nevím. Asi když fakt neudržím oči otevřené? Ale to je jeden typ únavy, která je spíš výjimečná. Taky se cítím unavená stále, prostě běžná součást života. Mám dojem že to někdy vyrovnavam Carem a Magnesii.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.