Jedeme dál

10. května 2017 v 12:02 | lovitka
Středeční dýchánky,
kafe a cigára,
bazary a second handy,
vysazování léků,
ublížení na zdraví,
krátké radosti.
Do vlasů vplétáme si růže.
Fotografie, které vypadají
jako renesanční obrazy.

Nedělá mi problém nesoudit,
ale pořád mám vzadu v hlavě Binswangera,
který schvaloval sebevraždy svých pacientů.

Princip svobody rozhodování.
Princip soucitu.
Nemožnost návratu na premorbidní úroveň.

A moje vlastní sebehodnocení.
Dary z nebe, se kterýma jsem se nenaučila zacházet.

"Možná, kdybych si k těm dvěma pracím vzala druhou školu
a ve volném čase dál dobrovolničila
a ve všem podávala výborné výkony,
tak bych se sebou dokázala být pár měsíců spokojená."

A tak se nakonec místo přijímaček zavírám do pokoje
a hraju dvacet čtyři hodin non stop the Sims.
Protože alespoň tam máte moc druhým lidem zařídit dokonalý život.

"Nehcete si koupit kytičku a přispět na boj proti rakovině?"
"Já už jí mám."
"Aha."
"Tu rakovinu."

Obsesivní nákupy ironicky ošklivého oblečení.
A až u trička s lebkou mě zarazí představa,
jak by to asi vypadalo, kdybych si ho vzala do práce
mezi onkologicky nemocné.
 


Komentáře

1 zranitelna zranitelna | Web | 4. června 2017 v 23:08 | Reagovat

Proč už se nečtou blogy?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.