Getting better at feeling better

27. července 2017 v 17:47 | lovitka |  Zápisky iracionální
Hodně brečím. Jako obvykle.

Ale začínám konečně rozumět tomu,
že člověk, který ze své vlastní podstaty
není schopen navazovat citová pouta,
vás nebude milovat ani ve chvíli,
kdy se ze všech sil budete snažit být perfektní.

A čím víc po něm budete vřelost požadovat,
tím víc se bude stahovat.

Tak jednoduchá dynamika,
a přitom je tak těžké ji pochopit.
A přijmout.

"Nezapomeň, že má takovou moc jenom proto,
že mu ji dáváš."

Ve skutečnosti je dost možná sám behind the wall
a stahuje se od nároků, se kterými neví, jak naložit.

Cornered the boy kicked out at the world,
the world kicked back alot fuckin' harder now.

A "Sorry I can´t be perfect" dost možná není můj handicap.

"Co byste potřebovala?"
Vidět, že je mu to upřímně líto.

Taky mi ten vzorec nepříjemně připomíná věci,
které jsou zatím pohřbené jen ve velmi mělkém hrobě.

Mám radost z toho, že už se neubíjím myšlenkama,
jaké motivy by se mohly skrývat
za jednoznačně mnohoznačnými zprávami.
I don´t give a fuck.

A připadám si zase o něco více sama sebou.
 


Komentáře

1 stuprum stuprum | 8. srpna 2017 v 4:58 | Reagovat

K Ježíškovi si přej knihu The subtle art of not giving a f*ck. Nebo aspoň z Google Books.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.