This too shall pass

13. července 2017 v 20:19 | lovitka |  Zápisky iracionální
"Slyšíš mě? Uklidni se, dýchej. Nádech, výdech...
Vůbec nezáleží na tom jestli spolu budeme nebo ne,
důležitý je, abys byla v pohodě."

//

Po praxi u dětí stáž v tvrdě paliativní péči.
Alternativní svět, kde čas plyne jinak.

A každej ví, že jsem zasranej existencialista,
kterej myslí na smrt každodenně,
ale tohle je něco jiného.

Přes všechnu bolest a strach a nemoc umí být umírající lidé krásní.
A já mám najednou pocit, že bych chtěla být taky tak krásná, až jednou budu umírat.

Volání Sirén po letech ustává.

Pokora.

Odcházím a dýchám docela jiný vzduch.

A když se nakláním ke křehkému pánovi s otázkou, zda něco nepotřebuje,
a on mi zpátky sotva slyšitelně, ale s úsměvem odpovídá: "Pivo,"
mám zase jednou pocit, že tohle je to, co chci dělat.
Pevná půda pod nohama.
Tvrdá práce.

A tak jdu pro pivo.

Non stop se tu usmívají pouze pacienti s kongnitivní disfunkcí.

Díky, které si zatím ještě nezasloužím,
ale budu se snažit co nejvíce, aby to tak bylo.

Řeším potřebu Boha jako zástupce potřeby odpuštění.
Řeším Nietzscheho pohled na křesťanství jako přípravu na smrt.
A řeším, jak se sakra stalo, že jsem stoprocentní ateista, když odpuštění pořád ještě potřebuju víc než cokoliv jiného.
 


Komentáře

1 denikbojovnice denikbojovnice | 13. července 2017 v 22:47 | Reagovat

Si dobrá, že si taková, jaká si. Málokdo dokáže takto upřímně napsat :)
Držím palce, odpuštění se ti dostane, to se neboj :)

2 stuprum stuprum | Web | 14. července 2017 v 2:03 | Reagovat

Na kompletní odpuštění se vyser, dá ti ho jen ten, kdo tě lovískuje... a těch moc není. :D

3 Eva Eva | Web | 22. července 2017 v 17:39 | Reagovat

Pěkně napsané.
Já nedávno absolvovala praxi v hospici a tak tvým myšlenkám rozumím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.