Uh

21. října 2017 v 16:10 | lovitka |  Zápisky iracionální
"Doneseš mi něco k jídlu?"
"A to nemůžeš sama?"
"Ne. Bořím genderové stereotypy."
"Tím, že jsi píča?"
"Ano."
"Ale to už taky stereotyp, ne?"

Feel the love.

Měsíc na gauči, ale zase nemusím platit nájem.
Nad vodou mě drží plány na adopci kočky,
hned, jak bude kam ji adoptovat.

Chronická únava, dysfunkční mitochondrie,
neustálé pochybnosti o vlastních kompetencích.

...

Chybíš mi, když odjedu na víkend volit.

I když jsem ve starém počítači našla všechny videa z období,
kdy jsem všude chodila s kamerou a všechno natáčela

I když mám mravenčení v břiše z náhodných (?) doteků, když saháme pro skleničky s pitím,
a tak trochu žárlím a tak trochu panikařím a tak trochu vím, že ty víš,
a tak trochu to všichni držíme lowkey, protože stejně odjedeš.

Plus i kdyby ne, tak je to jenom jedna velká destrukce věcí, na kterých mi záleží,
včetně našeho něco-jako přátelství

Tired of drama,
so fucking tired of drama

Ale když mi pak i můj přítel začne říkat "ty moje malá lesbičko",
je to tak trochu vtipné a tak trochu to odlehčuje situaci
a tak trochu
...

Fuck.

Doprovázíme babičku k urnám, aby si tam mohla hodit hlas komunistům
a najednou mi je zase na zvracení

Ležím v posteli a koukám na všechny ty věci, které byly každodenní realitou

Trochu se uklidňuji tím, že pro mne spousta věcí nabyla významu,
že dělám věci, které mají smysl

A snažím se sama sebe uzemnit.
Snažím se utlumit svou schopnost cítit všechno najednou.
Děsím se schizofrenního pseudofilozofování a generalizovaných myšlenek,
ze kterého plyne, že nic nemá cenu, všichni jsme v prdeli a můžu se rovnou jít zabít

I'm upset because I want to change the world but the world is too big and people are too mean

...

Alespoň mám od té doby, co daruju plazmu, reálnou představu o tom,
jak moc krve by ze mě evetuálně muselo vytéct.
 


Komentáře

1 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 21. října 2017 v 20:06 | Reagovat

zajímavá zpověď,styl jakým je to napsané se mi líbí

2 k. k. | Web | 21. října 2017 v 21:30 | Reagovat

Vždycky jsem byla spíš tvůj tichý pozorovatel. Tím vždycky myslím už několik let. A teď mám konečně hlasitou otázku- Kam zmizel ten "starý" blog?

3 lovitka lovitka | 21. října 2017 v 22:00 | Reagovat

[2]: Jsem unavená. Občas se nemám se ráda, občas mi je zle z toho, jakým způsobem ze sebe něco dostávám, občas je mi zle z toho, jakým způsobem se prezentuji :)
Každopádně děkuji za reakci :)

4 bludickka bludickka | E-mail | 25. října 2017 v 10:36 | Reagovat

Na to abych přestala tolik generalizovat mi aspoň částečně pomohlo monitorování mého cyklu :D Dokazuje mi, že nálady se mění a necítím se pořád tak tragicky, jak si někdy myslím. Většinou jeden týden v měsíci je mi bezvadně :)

5 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 30. října 2017 v 9:53 | Reagovat

Koukám, že prarodiče jsou zrádní všude, no. :/ (A neboj, komouši nejsou to jediný, co jsem si z tohoto článku odnesla. Docela ses tentokrát rozkecala. :))

6 Eva Eva | Web | 8. listopadu 2017 v 18:24 | Reagovat

[3]: občas se cítím úplně stejně, jako popisuješ. Nesnáším sama sebe a všechno co, dělám.

Těším se na další článek. Mám ráda tvůj styl psaní.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.