The smell of blood oranges in my hair,
The taste of honey on my lips.
"Čubky mi nosí kytky."
Padám do toho víc a víc.
Bazén, provazy, volnost.
Ležím na žíněnce a je mi prostě jenom dobře.
Společná vana a to, jak jsi mne poprvé nutila počítat.
Naše: "to vyřešíme, si o tom promluvíme,"
které už se stává interním vtipem.
Fakt, že nás berou stejný věci.
Týpek se smažákem v nočním rozjezdu.
Maraton psaní bakalářky.
Pauzy, kdy mi ležíš na klíně
a všechno je neuvěřitelně hebké a voňavé.
Jíme červenou řepu z kelímku jako největší humusačky,
máminy špagety dostávají nový význam,
směju se tvé nákonnosti k Adéle
a půjčuju ti Deník dívky, která hledala Egona Bondyho
a taky Lady Fuckingham.
A ty mi pouštíš nejlepší trailery,
protože nemáme čas koukat na celé filmy.
V sobotu večer už nemáme energii ani na sex:
"Já jsem byla nadržená,
a normálně bych si to ještě sama rychle udělala,
ale s tebou chci, aby to bylo plnohodnější,"
a tak spíme jedenáct hodin,
nehneme se od hrnků s čajem a od hrnků s kafem,
a drží nás plány na: "až pro to dojedu domů,"
a největší plány na: "až bude po státnicích,"
a: "až budeme chvíli jenom chodit do práce."
"Tak já ti utrhnu tuhle větev."
"Hmmm...? A pak mi s ní uděláš co...?"
"Pak ti jí dám naklíčit, vole."
Naposledy jsem jenom ve svém pokoji napočítala dvacet rostlin,
které žijí, zakořeňují se a kvetou.
Nechápu.
k. |
Taky jsou u mě momentálně plány v termínu ´až po státnicích´. Nebo minimálně´ až odevzdám bakalářku.´