You & Me

12. dubna 2018 v 12:53 | lovitka |  Zápisky iracionální
Po více než hodinovém rozhovoru s úzkostnou pacientkou
si mimo jiné (třeba toho, že fakt potřebujeme reformu systému)
říkám, že tohle už nechci.

Nechat pochybnosti, aby mi preventivně bránily v tom dělat věci,
které bych dělat chtěla/mohla.

Nechci dalších x let žít v protège-moi de mes désirs.
Chci se pustit naplno i do věcí, které mě nepředstavitelně děsí.
Právě proto.

Po dvou dnech zmatku, pláče, posedlosti a únavy
se mne terapeutka ptá, co bych teď potřebovala
a mě nenapadá nic jiného, než prostě být u něj.

A pak mi volá, že co kdyby přijel o den dříve.
A já se snažím ze všech sil připravit se na rozhovor
o všech trust issues a commitment issues
a o tom, že...

Is this really happening?

Říkáš mi, že nevíš, jestli mi můžeš věřit,
protože některé věci holt pod kontrolou mít neumím,
a mě zase neustále paralizuje strach,
že se na to každou chvíli vysereš,
jako předtím.

Zase si v zrcadle prohlížím modřiny
a představuju si to na všech místech našeho bytu.

A stejně to všechno působí naprosto nereálně.

Pěna dní.

 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 13. dubna 2018 v 3:29 | Reagovat

Ta krásná franská věta. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.