• Z oběžné dráhy

Long legs and burgundy lips.

19. ledna 2010 v 18:49
Hm.
(Chvíle ticha)
Zvláštní.
Dělám pořád stejné věci, oblékám se stejně, mluvím stejně, mám stejné názory, ale nedělám to kvůli úmyslu upozornit na sebe, ale čistě protože jsem již zkrátka taková.
Je to zvláštní.

Měli jste někdy Déjà vu (francoužština - krásný jazyk), že se zastavil čas?
Zvláštní...
Všichni se mě pořád ptají na tytéž dotazy ohledně mých vztahů a já pokaždé říkám něco jiného, samovolně závisle na mé náladě.
A nesmírně se bavím jejich zmateností.
Jsem zmatená.
Who cares.
Mám se fajn. ^^

SMILE! (And the world smiles with you)
LAUGH! (And they´ll all thing you´re on drugs)

Poznámka pod čarou: Všimli jste si někdy, jak nádherně znějí slova freaky a juicy?













Hell yeah! Chci to na tričko!

I love rock and roll, so come and take your time and dance with me!

19. listopadu 2009 v 18:10
Cause this is the Thriller night.
Aneb pár útržků z běžného života.

já: "Viděl jsi tu naší fotku?"
on: "Tu jak tam jsou nahatý blondýnky?"
já: "Eh... ne, tu ne."
on: "Tak neviděl."

Mimochodem, potkali jste už někdy cestou ze školy domů záchod? O.o

I wish my grass was emo (that way it would cut itself).

22. října 2009 v 22:35
Den za dnem plyne, týden týden střídá, a já se na tu na to vykašlala... jachachá!
Stala se hrozná spousta věcí.
A vy se je nikdy nedozvíte.
Jup.
Začínám se v tomto přístupu až nechutně vyžívat xD

Stardardizovaný produkt masové kultury prostý jakéhokoliv hlubšího myšlenkového poselství

11. července 2009 v 20:30
Představte si následující situaci: Máte někoho rádi.
Ten někdo je fyzicky velmi vzdálený.
Uvidíte ho zase za tři sta šedesát pět dní.
Celý rok nemyslíte na nic jiného.
A dva dny před setkáním se probudíte a zčistajasna si uvědomíte, že už ho rádi nemáte.
No není ten život sranda?

---------------------------------------------------------------------------------

Kdysi dávno, long long time ago, když se ještě hráli the Sims 1 (pamatujete to ještě vůbec?), měla jsem v nich jednu pěknou černošskou rodinu. A pěkný černošský otec si našel nepěkného nečernošského kamaráda, který k nim vždy přišel na návštěvu, ucpal záchod a odešel.
Nevyřešila jsem to ani znepřátelením dvou dotyčných, poněvadž nepěkný muž s potřebou asi neměl doma záchod ani jiné známé, ke kterým by se mohl vtírat.
A včera jsem si na tuto situaci díky Klárce (co na tom, že ji nikdo neznáte) a její návštěvě vzpomněla. Po pár minutách strávených v záchvatech smíchu odešla na záchod a přišla s tím, že ho asi ucpala.
V téže chvíli, kdy Lovitka začala hystericky zjišťovat, co všechno do něj Klárka hodila jí přišla na icq zpráva "Co děláš?" a po pár cudných odpovědích typu "nechtěj vědět" se jí podařilo získat nového ctitele se slovy "Hledám zvon, protože mi nejmenovaná osoba ucpala záchod" xD
Chlapec asi čekal něco jiného, ale co už.

---------------------------------------------------------------------------------

A pak jsme byly ve městě a koupila jsem si... (chvilka napětí)...
.,•*•,.SRDÍČKOVÉ BRÝLE!.,•*•,.
Juchachá, uííííííííí *skáče radostí* a tak dále.
Sice nevím, co s nimi budu dělat, jelikož nosím dioptrické a čočky se ukázaly s mou osobou naprosto neslučitelné a navíc jsou bíle a né červené, ale to se časem vyřeší.
Jsem happy jak čtyři pomeranče ^^

---------------------------------------------------------------------------------

Byla jsem na pár dní u Inno-chan (všimněte si, jak důmyslně skrývám její nynější indentitu xD), způsobila si obrovský puchýř na spodní části nohy, modřinu na koleni druhé nohy a trvalé poškození mozku úvodní písničkou jednoho anime (podle některých perverzního... tsss!) *KISS KISS FALL IN LOVE... ehm...*, ale ke třetí svědové kvůli nám nedošlo. Škoda xD

---------------------------------------------------------------------------------

Jeden rodinný přítel odjel na dovolenou na Šumavu a bál se, že jeho auto by tam nedojelo a tak si půjčil naše. A s varováním nám tu zanechal to jeho.
Musí se s ním jezdit jenom rovně (nefungují blinkry) a z kopce (pokud chcípne, což není neobvyklé, tak už nejde nastartovat) a občas mu upadává stěrač.
Chci takové a žádné jiné! xD

---------------------------------------------------------------------------------

P.S. Jednu chvíli jsem si doopravdy myslela, že to tu smažu :)
No chápete to?

---------------------------------------------------------------------------------

P.S.S. Přísahám, že až se za dva týdny vrátím z campu (podprahová informace - dva týdny tu nebudu), obhlédnu všechny vaše blogy a napíšu spoustu komentářů.
Zatím s mou leností musíte mít neomezenou trpělivost xD

---------------------------------------------------------------------------------

P.S.S.S. Odmítám v tomto článku dělat perex, protože nechci žádnou informaci odseknout a tím jí dát menší váhu než by měla ta předchozí... kapišto?

WTF? ČLÁNEK! Aaaaaa! Pomoc!

11. června 2009 v 22:01
Ano, žiju.
To jen má ignorace faktu, že mám někde něco jako blog právě vrcholí.
A mám se skvěle :)

• Zjistila jsem, že bratrovi kamarádi mají speciální radar a chodí k nám domů výhradně v nejméně vhodných situacích. To jest v situacích, kdy jsem nejméně oblečená.
Ale zase mě pak zvou na vodnici, body pro mě!

• Zjistila jsem, že rodiče jisté kamarádky jí zakazují se se mnou kamarádit.
Chá, skóruju!

• Zjistila jsem, že jeden rodinný přítel, který měl uprostřed obýváku nastěhovaný kulečníkový stůl (ne, toto s tím zvrhlým řetězákem nesouvisí!) si pořídil I-phone a Step manii.
Stěhuji se!

• Zjistila jsem, že s balónkama se dá dělat spoustu zajímavějších věcí, než je jen tak držet a kochat se pohledem na ně.
Obzvláště pokud jsou naplněné heliem, že.

• Zjistila jsem, že TV Nova označila v reportáří o Libereckém vajíčkovém útoku na Škromacha moje kamarády (kteří mimochodem neházeli) jako organizovanou skupinu úzce napojenou na fašisty.
Člověk na ty zprávy hned nahlíží jinak.

• Zjistila jsem, že házení vajíček a kupování si přátel na FCB mi leze neskutečně na nervy.
Nevidím přes to inteligentní příspěvky.

• Zjistila jsem, že vyrobit si woodoo panenku není zas tak složité a ušetříte sto padesát korun.
Víte jaký to je pocit, když sledujete Kill Bill a celou dobu vás to nutí čekat na reklamu na Kofolu?

• Zjistila jsem, že asi budu mít na vysvědčení jedinou dvojku. Z němčiny. Z nepovinné němčiny. jak jinak.
Příští rok hurá na francouzštinu!

• Zjistila jsem, že začít při fandění na hodině tělocviku jen tak zpívat "We will rock you" není vůbec špatný nápad. Dokonalá a naprosto bezkonkurenční atmosféra.

Poslední dobou si nějak moc libuji v pocitu být pouze součástí davu.

Což mě přivádí k úterý...

Hádejte kdy, hádejte kde, hádejte kdo ho fotil ^^

*Tum, tum, vžžžž, vžžžžm... tum, tum, vžžžž, vžžžžm*, *Wuhuahahááaa* a *Slint*

24. května 2009 v 16:44

Já vím.
Nepíšu.
Dokonce ani nekomentuju.
Mám prostě na starosti lepší věcy xD.

*Tum, tum, vžžžž, vžžžžm... tum, tum, vžžžž, vžžžžm*
Kdo uhádne, jaké písničky je to začátek, má u mě velikonočního zajíčka z roku 2001, kterého mám vystaveného ve skříni hned vedle Shelbyho (ne auta, ale takové té interaktivní hračky pro osamělé děti, které si nemají s kým jiným povídat. Což samozřejmě není můj případ xD).
Moje desetiletá sestřenice by to po včerejšku stráveném se mnou a vyše zmiňovanou hudbou poznala.
Dokonce se jí to i líbilo, dokud jsem jí neukázala fotku umělce...

s: "Bože! Fuj, vždyť je to nechutný..."
já: "Cože? To teda ne!"
s: "Se podívej jak je vychrtlej!"
já: "To protože má odoperovaný žebra."
s: "A proč?"
já: "No... on... ehm... asi měl nějaké zdravotní problémy"

Achich ach.
Asi jí jednou doopravdy zkazím.
Pro ty, co stále nevědí... Třetího června má v ČR koncert a já na něj němůžu, neboť maminka už o opravdovém důvodu odoperování žeber slyšela.


*Wuhuahahááaa*
Toto se prosím týká minulého článku.
Neboť člověk Y už přes člověka Z oznámil člověku W to, co jsem já řekla člověku X, protože jsem netušila, že člověk X chodí s člověkem Y a člověk Y zná člověka Z, který kamarádí s člověkem W, kterého se ta zmíněná informace týká.
Je to složité.
Ano, mohu říct jenom "Je to všechno v háji", ale to byste byli ochuzeni o spoustu jiných, důležitých informací.
Tak.

Co mám dělat? Co mám dělat? Uááááá! *hysterický záchvat*

17. května 2009 v 12:47
Wuhuahahá!
Pomoc!
Sakra, sakra, sakra!
Co teď?
S tímhle se nepočítalo!
Áaaaaaaa!
Nádech, výdech...
Jsem v pohodě. Naprosto.
...
CO MÁM KU*VA DĚLAT?

Neříkal někdo v minulém článku...

12. května 2009 v 19:03
... že se mu sbíhají chutě na muffiny?

Láska a... Sex?!

2. května 2009 v 19:02
Pro změnu teď kecám moc málo.
Ale to nevadí.
Sice mám o čem, třeba o nepovedených čarodějnicích a dokonalém prvním máji, který jsme strávily s kamarádkami líbáním se pod rozkvetlou vodní dýmkou (Byly na ní nakreslené kytičky? Byly!), ale nemám ráda zpětné popisování zážitků a navíc moje slovní zásoba a způsob vyjadřování nedokáže popsat věci nadpozemské. Což včerejší odpoledne rozhodně bylo...
A též rozporuplné.
Ale to nic.

Víte, co to je - je to červené a tančí to po pódiu?
***
Kulturní vložka.
Hahaha.
Tak.
Jsem naprosto v pořádku.
Ale teď k tomu, k čemu tento článek měl původně směřovat.
A nebo se na to taky můžu vykašlat.
Jop.
Láska a sex až někdy příště.
Miluji rozepsané své myšlenkové pochody.
Připadám si potom taková... inteligentní.
Ou yeah.
Rozejděte se, není tu nic k vidění!

Mějte se krásně:)
Mějte se rádi :*
A jen tak mimochodem... Chápe tu někdo vůbec tento článek? :D

Když z nebe prší štěstí...

25. dubna 2009 v 12:30
Začínám si myslet, že jarní počasí je možná ještě lepší než letní.
Rozkvetla hrozná spousta stromů a když fouká vítr tak se všechno vznáší a tancuje a připomíná Gnomy. (Bratrem posedlím WOWkama mi bylo vysvětleno, že pojem Elfy používat nemůžu, protože Elfové jsou jedna z nejvyšších ras a vypadájí jako Legolas a ne jako něco malého co se vznáší a třepotá křidýlkama.)
A jsou krásně vidět hvězdy.

Což mě přivádí k mé pubertální, poněkud rozporuplné náladě.
Vlastně jsem pořád šťastná.
Rodiče odjeli na víkend pryč, takže jsem celý včerejšek strávila v záchvatech smíchu vysvětlováním, že přece jdu rovně.
A večer se k nám vetřela hrozná spousta lidí (hm... tři) a s nimi přišel i Rupert, který byl následně zneužit. Muhaha *evil laught*. O půlnoci. Na zahradě. Pod hvězdama. Romantické jako Leo diCaprio.
Mimochodem, Rupert je vodní dýmka.

Hm... ?

21. dubna 2009 v 19:33
Je tu někdo?
Nebo mi opravdu všichni věříte, že dodržím slovo?
Vy naivky xD
Ehm...
Tak.
Toť vše.
A nebo taky ne.
Budoucnost velmi nejasná je...

Duben přeskočíme, ano?

14. dubna 2009 v 17:53
Už proto, že si pořád ještě myslím, že je březen.
Pche.
Ale až příjde lásky čas, projedu poctivě všechny své oblíbené blogy a všem napíšu spoustu komentářů a pak sem přidám obvyklý, vtipný, sebeironický článek.
Protože přesně to chci.
Jen toho momentálně nejsem schopna.
Takže se na pár dní prostě vypařím.
Oficiálně.

Tohohle nenajde.
Hehe!
To by si musel přezout boty.
Hehehe!
Áá!
Viděli jste ho jasně?
Prohlédli jste si jeho tvář?
Zahlédli jste ho v průvodu?
Neřekl bych.
Mohl jsem být kýmkoli...

Tak.

Lama + jaro = článek

6. dubna 2009 v 20:05
To je nehorázné... jak to, že vždy, když po několika dnech napíšu důvod proč nepíšu a oznámení, že psát ještě chvíli nehodlám, tak chvíli na to dostanu chuť psát?
Pche.
A tentokrát za to může sama mocná matka příroda, které přetekl pohár trpělivosti a rozhodla se mi pomstít.
Lovitka je totiž neuvěřitelně neurotické stvoření (BTW, vidíte to? Už zase ta třetí osoba! To mi dělá naschvál!) a kdykoliv se vydává na cestu pěšky, jako že se na cestu pěšky vydává každý den ze školy, musí si utrhnout větvičku libovolného keře u cesty a žmoulat, trhat a lámat ji tak dlouho, dokud úplně nezmizí. Pak si utrhne další a pokračuje v tomto procesu až dokud nedojde domů. V létě místo toho radši plete věnce z pampelišek nebo rve z keřů přímo zelené listy, protože má hrozně ráda jak zeleň listová zeleně barví, ale protože momentálně nemá ani jedno k dispozici, musí si vystačit se suchými větvemi.

A tak jsem šla dnes zase jednou ze školy domů (kdo by to řekl, že ano) a naprosto bezmyšlenkovitě sáhla po nejbližší větvičce. Jenže ta větvička nepatřila keříku, ale stromečku. Velkému stromečku.
Velkému, zimou zkřehlému stromečku.
A co udělá větvička z velkého, zimou prokřehlého stromečku, když za ní nějaký dement zatáhne?
Ulomí se.
Jenže já jsem počítala s tím, že se ulomí jen ten pár centimetrů velký kousek, který jsem potřebovala na ukojení svých zvrlých chutí. Což se ovšem ukázalo jako chybný úsudek.
Poněvadž ta pitomá dvoumetrová větev se samozřejmě urvala celá.
Jak jinak než k obrovské radosti drbajících důchodkyň stojících opodál. Sice byly poněkud zklamané, když jsem její pád ustála, ale ochotně jsem jim to vykompenzovala sviňskými větvičkami na konci svinské větve, které se mi zapletly do vlasů a já je díky nově nainstalovaným bavlnkám nejméně deset minut vymotávala.
Ať žije jaro...

May the force be with you...

30. března 2009 v 22:09
Ha! Článek! Jak se sem jenom dostal?
http://www.pixeljoint.com/files/icons/yoda_star_wars.gif
Nejste v tom sami, také jsem zděšená.
Zase se tu dějí divné veci.
Jsou u mě divné věci vůbec ještě divné?
Jde o to, že pokud jsem sama, dostávám neskutečně silné záchvaty smutné nálady, ale jakmile výjdu ven, všechno zmizí.
Já a mé druhé já.
Já na druhou.
Skončím jako Rimmer.

Schizofrenie vládne světu

23. března 2009 v 19:54
Představte si normální ráno.
Nic vyjímečného.
Spím. Proberu se. Ještě z postele pustím rádio, malátná se záhadným způsobem dopravým do koupelny, po základní údržbě zpět do pokoje kde hraje něco, co si budu po příštích dvacetčtyři hodin zpívat, obleču se a jdu si dát do kuchyně zelený čaj.
Obvykle si pak dám ten zelený čaj a odjíždím do školy.
Jenže dneska v kuchyni nešlo přehlídnout naštvaný obličej mé maminky.
Což není hned po ránu zrovna obvyklé, protože pokud výše uvedené činnosti nevykonávám s výrazným spožděním (což se nedělo), většinou ji ještě netihnu naštvat.
Po zkontrolování hodin se tedy ptám, co se stalo.
A dozvím se, že mě byla před půlhodinou budit abych nezaspala a já jí s obrovským emočním výbuchem velmi nevybranými slovy oznámila, ať neškrábe na dveře, že žádnou tresku nechci a ať kouká vypadnout O.o


Nejsem schopna pochopit, že o tom nic nevím. A taky nejsem schopna pochopit, proč jsem měla chtít tresku.
Asi bych měla nějak zakázat mému podvědomí, aby se skrze mě vyjadřovalo když spím...
Může se člověk vůbec hádat se svým podvědomím?
Že ne?
Nezájem.

Haha xD

22. března 2009 v 19:20
Hahaha xD
To nic, to bude v pořádku.
Snad za pár let... xD

Lovitka trpí akutní nadmírou zeleného čaje v krvi (dvacet hrnků, z toho dva velmi silné, protože na ně zapomněla a nechala je louhovat deset minut místo dvou), pět hodin nedělala nic jiného než hraní Bangu!, už tři dny se snaží složit Rubikovu kostku a včera byla na koncertě, takže nemůže hýbat krkem, skoro nic neslyší, nemá hlas a chybí jí peníze. A zase zapomněla, jak se jmenoval ten kluk, zlá holka je to xD
A za chvíli si vymyje mozek z hlavy, protože našla dokonalejší než dokonalý remix, kde v popředí zpívá Jonathan Davis "Fallin away from me" a v pozadí hraje "Tabular bells" od Mika Oldfielda a dohromady to dává něco naprosto extázního a L. si odmítá pouštět něco jiného xD
A mluví o sobě v třetí osobě, což je jasný důkaz šílenství.
Asi by ste ji neměli vůbec pouštět mezi lidi!
CHÁ!

Dneska si, děti, povíme o situaci na Libereckých záchodech...

18. března 2009 v 20:32
... která je vskutku zajímavá.

Jdu si takhle po městě, plná nasyceného roztoku Nestea čaje (očekávám spousty komentářů od Kájušky na téma jaká je to nechutná břečka, což jí ovšem nevymlouvám, ale to, že mi chutná je jiná věc xD) a najednou, co nevidím - budova nově postaveného a již otevřeného Tesca. Vzhledem k vysoké hladině tekutin v mých útrobách to vypadalo jako jistá spása.

Tož, záživný to den s městem velikým.

12. března 2009 v 20:24



Celý dnešek jsem strávila šmajdáním po Praze s naší třídou, jinou třídou a pár lidma z ještě úplně jiné třídy.
A bylo to fajn.
Byli jsme v 3D kině, od kterého jsem byla díky migrénám osvobozena a místo toho jsem si konečně nakoupila své krásné fialové silonky a zmrzlinu za osmnáct korun. A v televizi před kinem běžela pořád reklama, kde někdo razítkoval jakési dámě její obnažené pozadí.
Pak následovalo Národní muzeum s výstavou Republika, Plejtvákem a spoustou vycpaných, naložených či rozpitvaných zvířat. Což bylo velmi zajímavé. A bylo by to ještě lepší, kdybychom si stihli projít všechny exponáty a poskládat ty puzzle dinosaura, které byly zjevně určeny pro malé děti, protože ty velké je za boha nemohly dát dohromady!
Prošli jsme Matějskou poutí, ale jediné, co se za pár minut dalo stihnout, bylo zakoupení a následné sežrání cukrové vaty.
A pokračovali jsme na poslední zastávku do Planetaria, což ovšem nebyl nejlepší nápad, protože když člověk celý den stojí na nohou a najednou se dostane to temné místnosti s uklidňující hudbou a pohodlnými sedadly... hm...

Chápete? ... Nechápete. Já taky ne.

9. března 2009 v 19:55

Od svých tří let jsem měla při pohledu na jogurt neodkladné nutkání zvracet, nemohla jsem pít koktejly s jogurtem, jíst saláty s jogurtem či nedej bože aby mi tu mazlavou hmotu někdo nalil do cornfleaků.
A teď tu do sebe cpu už třetí...
Maminka opět tvrdí, že je to příznak toho, že jsem těhotná. Ale ona tohle tvrdí už dva roky (jestli ne déle), takže se kvůli ní a jogurtům odmítám stresovat.
Ale obecně mi připadá, že lidé okolo tohoto tématu (těhotenství, ne jogurty) poslední dobou nepřiměřeně vyšilují.
Vemte si naší učitelku rodinné výchovy (dobře, člověk, který hledá ve vesmíru sever asi není nejlepší zástupce dospělých jedinců bez psychických problémů).
Ta do nás dnes celou dlouhou hodinu hučela, jak být dobrý rodič.
Což může mít pouze dva důvody - Buď si myslela, že se chystáme za pár měsíců odjet na porodní sál, nebo je skálopevně přesvědčena, že si za nějakých patnáct let vzpomeneme na její (velmi chytré) rady a díky nim bude naše dítě méně naštvané, uřvané a fialové.
Ach jo.
Myslím, že sním ještě tak dva jogurty (mám chuť na třešňový a malinový), všechno bude v euforicky barevné směsi se žaludečními šťávami a kuřecím řízkem od oběda putovat do záchodu a pak se vrátíme do starých kolejí bez jogurtové stravy.
A ještě... všimli jste si, jak obtížné je otevírat jogurt? Jako nezainteresovaný člověk jsem duchaplně odklopila víko a polovina jogurtu se nyní vyjímá na mé klávesnici, ve společnosti několika vrstev zeleného čaje.

Am I going mad?

3. března 2009 v 19:31
Uh... poslední dobou se tu dějí divné věci.
Nemyslím divné věci, které se tu dějí normálně, jako například, že jsem znovu přišla o mobil, vůbec nic nestíhám a proměnila jsem borůvkové knedlíky na uhlí. Myslím sny. Každou noc je to to samé. Ten samý člověk, ten samý pocit, ta samá vzpomínka... Už asi měsíc.
Je to na palici.
Viděli jste film Dálnice I60?
Pro ty, co ano: Připadám si přesně jako Neal v té scéně se Sally na začátku: "Jednou jsi ji někde viděl a to zanechalo obraz v tvém podvědomí. Ten obraz se ti vrací ve snu, tak si ji nakreslil, což onen obraz umocnilo. Máš sen, kreslíš. Kreslíš, máš sen. Je to nemravný kruh. Takže... přestaň ji kreslit a skonči to." "Vřelé díky... Pravdou je, že mě ji baví kreslit..."
Pro ty, co ne: Jděte se na to okamžitě podívat! xD

(To nic, už mě pár lidí upozornilo, že bych měla také dělat něco jiného než pořád koukat na filmy)
 
 

Reklama