Zápisky iracionální

Red Bull, kafe, zelený čaj, maté, Ibalgin, Atarax

19. září 2012 v 0:21 | lovitka
"Co tak děláš o víkendech?"
"Spím."
Haha.
Kdysi jsem spala pouze během dne, poslední dobou mám co dělat, abych se vůbec někdy udržela v bdělém stavu.
Nicméně se snažím i v té škole chybět pouze jeden den v týdnu.

Zeptal se, kudy vede nejkratší cesta na nádraží, a pak šel se mnou tou delší.
Milé.
"A jaká jsi ty?"
"Já? já jsem každou chvíli jiná."
A za chvilku budu plešatá, pokud mne nepřestane bavit moje čameleono-Tonksovská úchylka.

"Tati, proč se to musím učit, když to pak stejně zapomenu?"
"Abys byla vzdělaná. Sice to zapomeneš, ale ta vzdělanost v tobě zůstane."
"To zní jako pěkná pitomost."

Nevím, jestli je úplně v pořádku necítit potřebu druhým vymlouvat jejich sebevražedné sklony.

Vypadá to, že jediný problém s mými úzkostmi je ten, že se jich odmítám vzdát.
"Jsem přesvědčena, že mi v tuto chvíli docházení k psychologovi nemůže nijak pomoci."
"Podobné myšlenkové pochody jsou ale známkou tvojí diagnózy, víš o tom?"
Jo.
Neměla jsem tu Hlavu XXII číst, teď ji vidím všude.

Co myslíte?

17. září 2012 v 20:51 | lovitka
Může být člověk šťastný a zároveň nebýt povrchní?
Je to možné?

Ve sluji krále hor

16. září 2012 v 20:32 | lovitka
Moje kočka odmítá být princeznou.
Jsou i tací lidé, kteří se seberou a odejdou ve čtyři ráno domů v ponožkách.
Tolik jsem se bála socializace a nakonec to bylo tak snadné.
Jednu umělohmotnou židli jsme spálili úplně, druhou pouze zčásti.
Seděla jsem ve vaně, tančila tango a jako jedna z mála nepřišla o boty.
Také už vím, jakou hudbu skládá Edvard Grieg, kdo je to Tom Six a jakou má souvislost s penetrací kaktusem.
Je milé, když se nemůžete dostat ven z pokoje, protože některým přišlo vtipné během noci odmontovat kliku.

Občas se svým kamarádkám nedivím, že se bojí účastnit akcí, na jejichž organizaci se podílí můj bratr.

Možná se narozeninová přání přeci jen mohou vyplnit.
Jen ty Tyrolské elegie do toho nezapadají.

Bezduchý, prokrastinující článek

12. září 2012 v 21:19 | lovitka
Možná, že když budu pít více zeleného čaje a poslouchat více dobré hudby, bude tu pátek rychleji.
Opravdu se mi nechce zpracovávat maturitní témata z francouzštiny.
Tak moc se mi do toho nechce, že budu raději psát bezduché články.

"Jste těžký prokrastinátor. Z vašich odpovědí se zdá, že Vám prokrastinace způsobuje významné potíže, a to pravděpodobně ve všech oblastech Vašeho života."

Bylo by to jednodušší, kdybych profesorovy poznámky byla schopna přečíst.
A kdyby nepsal perem.
A cestou nepršelo.
A kdybych uměla francouzsky.
A tak vůbec.

Asi si místo toho půjdu na zeď vylepit plakáty nahých jeptišek.

It´s all in your head, Alice.

11. září 2012 v 22:26 | lovitka

Útěk prý není řešením.
Mohu být v nejzvdálenějším koutu galaxie a všechny iracionální myšlenky mne budou oddaně následovat.

Sfoukla jsem devatenáct svíček, na poslední chvíli přehodnotila přání a rozhodla se být optimista.
"Cítit se naživu."
Stačilo to na tři dny.
Chci víkend, vodku s džusem a debatu o Nietzschem.
Chci naboso a bez spodního prádla umývat včerejší nádobí.
Chci Bílého Králíčka.
Všem ostatním se ztrácím.
Vlastní vinou.
Sama sobě nejvíc.

Čajová válka

5. září 2012 v 21:43 | lovitka


Prý mám pokřivené vnímání světa.

Je to trochu ironické, kupovat si žiletky cestou na psychoterapii.
A trochu smutné.
A trochu zahanbující.
A trochu vysvobozující.

I´m tired of being tired of being tired of being.

3. září 2012 v 23:58 | lovitka
Mám dost dvou tváří a faktu, že nejsem schopna je kontrolovat.
Mám dost neurotických záchvatů a mám dost stavů, kdy je nedokáži vnímat a prezentovat jinak než jako vtipné příhody.
Mám dost ujišťování, že je mi lépe a mám dost klamavého pocitu, že mi lépe skutečně je.
Mám dost přemýšlení nad mírou autocenzury.
Mám dost všech pochybností.

Přála bych si být celistvá.

Here we go

31. srpna 2012 v 18:16 | lovitka
Den umělých úsměvů a lživých odpovědí na zdvořilostní otázky.
Dřív pro mne byl vrcholový úkol napsat písemku na plný počet bodů, nyní je pro mne vrcholový úkol dojít do školy.
Třeba to nebude až tak zlé.

Ležím schovaná pod peřinou a nic se mi nechce.
Nechce se mi vstávat.
Nechce se mi spát.
Nejím.
Nepiju.
Nekreslím.
Ležím a koukám na protější stěnu.
Obrazy se špatnou pověstí.
Dokonce se mi už nechce ani umírat.
Ticho.

"Chtěla jsem namalovat prázdno, ale pak mi to přišlo moc... prázdné."

Občas mám pocit, že existuji už jen ze setrvačnosti.
Kurva musím odmaturovat.
Kde je hranice mezi nechci a nemohu?
Je vůbec nějaká, nebo je to totéž?

Zavolej, prosím.
Dej mi najevo, že Tě neobtěžuji.

Bez tváře

28. srpna 2012 v 11:50 | lovitka
Libé děvy padly za oběť mé úchylce všechno v dosahu polepit výstřižky.
Musím ale uznat, že jejich výrazy mne fascinovaly a zaujaly mnohem více než výsledná koláž.






Nepřizpůsobivá

25. srpna 2012 v 19:38 | lovitka
Těžko můžeš jednat správně, nebo špatně.
Můžeš prostě jenom jednat.

Podepsala jsem negativní reverz a po šesti týdnech odešla "velmi předčasně" s nálepkou "nepřizpůsobivá".
Nic se nezměnilo.
Přála bych si nemít nutkavou potřebu si své rozhodnutí obhajovat.
A spousty dalších nutkavých potřeb.


A tak pozoruješ konečky prstů, jestli ještě nevybledly.
Holt dobře nebude.

Nic nového

15. srpna 2012 v 19:06 | lovitka
"Udělej vše proto, abys to dokázala. Ale když neuspěješ, nevyčítej si to."
Jsem jediná, komu přijde, že si ty dvě věty naprosto odporují?

Abstinuji.
Kompletně.
Vím, že by mi teď stačilo strašně málo a bylo by na chvíli lépe.
Jsem na sebe hrdá, že už to druhý týden zvládám, i když to v podstatě nezvládám vůbec.
Napětí, křeč, zoufalství, ne, já nechci prášek, nevezmu si prášek, kurva NEZATÍNEJ do sebe ty nehty!

"Co byste teď nejraději udělala?"
Umřela. Pořezala se. Nebo alespoň poškrábala. Pokousala. Zarazila do sebe ty kreténské nůžky, které jste mi zabavili. Opila se. Zalezla do temného koutu a zahrabala se hluboko pod zem.
"Šla spát."

Černá díra

9. srpna 2012 v 14:17 | lovitka
Tak jo, Milá.
Začneme znovu.
Začneme lépe.

Smířena sama se sebou, se svými limity a s tím, co chci. Ne s tím, co bych měla chtít.
Bez sebedestruktivního chování.
Bez sebevražedných myšlenek.
Bez návykových podpůrných prostředků.
Beze strachu.

Jo.
"Zajímalo by mě, jaké léky dávají sestřičkám, že jsou tak v pohodě. Asi nějaké elitní."

O otci, o bratrovi a také o něm

2. srpna 2012 v 21:48 | lovitka
"Idealizuješ si lidi, kteří tě ignorují, protože jsi přesvědčena, že ti dávají volnost.
Naopak na ty, kteří se o tebe zajímají, kladeš přehnané nároky a navrch jim nakládáš všechny povinnosti, které by měla zastat první skupina. Proti takové míře očekávání samozřejmě nemohou obstát.
A ignoranti zůsávají stále kladnými postavami."

Jo.
To by leccos vysvětlovalo.

What are you made of?

29. července 2012 v 20:13 | lovitka
Příjemné nedělní odpoledne strávené s foťákem a photoshopem.
Má favoritka je napravo, nicméně dělám pokroky.

A co vy?
Z čeho jste vyrobeni?

Make love with the lights on, baby...

24. července 2012 v 21:17 | lovitka
...tell me what you see.

Je to, jako by mi někdo ukradl vnitřnosti.
Jako kdybych byla chráněna pouze tenkou ochrannou vrstvou a vyplněna skleněnými střepy.
A před světem nejde utéct.
Připadám si jako postavička z the Sims.
Mrzí mne, že jsem si nezabalila tmavou rtěnku.
"Nejsem důvěřivý člověk."
"Asi jsi měl být ještě o něco méně důvěřivý."
Prý toho nelituje.
Naučila jsem se boxovat a rozedřela si klouby.
A ona tam je. Vždy tam je.
Je na ní spolehnutí.
Mám bohudík opět střízlivý práh bolesti.
Můj mozek konečně začíná zpracovávat co je a co není v pořádku nezávisle na názoru většinové společnosti.
We feel guilty because we are guilty.
Je to zvláštní, necítit se po tom všem guilty.
Vlastně jsem to já, kdo má problémy s komunikací.
"Tohle je ale opravdu dost dekadentní..."
"Mlč a užívej si to."

Fuck god, believe in yourself

17. července 2012 v 11:25 | lovitka
Vypadá to, že začínáme žít v symbióze.
Já, alkohol, sex, sebepoškozování, prázdno a úzkosti.
Všechno je to dokonale provázané a já se v tom konečně začínám orientovat.
Vlastně je to úžasně promyšlený systém.
Jenom to nenechat rozjet.

Hvězdokupa

13. července 2012 v 19:21 | lovitka
Chtěla jsem si projít blogovou historii, abych zjistila, proč že jsem to sem vlastně chtěla.
Než jsem se k tomu dostala, už jsem zase měla chuť zalézt do koutku a umřít.

Když se na něco těšíte, je to úžasný pocit.
Jenomže za dvě hodiny máte po schůzce a před sebou dlouhý předlouhý týden prostý čehokoli, čeho by se dalo zachytit.

Nacházím se v hvězdokupě.

Těžko se jedná upřímně s pocitem, že za každý drobný škrábanec způsobený zarytím nehtů v úzkostném stavu mě mohou poslat zpět.
Nebo na uzavřené oddělení.

Nevím, jestli vůbec mají šanci mi pomoci, když už se nenacházím v tom nejhorším bahně.
Žádný člověk přeci není tak silný, aby prošel životem se vztyčenou hlavou bez jakékoliv berličky.
O co je ta moje horší, než například cigarety, nebo náboženství?

Secret

10. července 2012 v 12:00 | lovitka
Nepřipadám

si

bezpečně.



Až moc článků se mi hromadí v rozepsaných.
"You´re so messed up and you don´t even know it."

"Prodáme tě k sousedům a koupíme si za tebe čínský nudle"

8. července 2012 v 10:48 | lovitka
Tak to dopadá, když je člověk debil a nezavře za bouřky stan.

Miluji bojové podmínky.
Nemám ráda dav.
Trochu mě mrzelo, že mi odmítli udělat kebab, protože museli držet stánek, aby jim neulítnul.
Člověk by neměl chodit za jménem, ale za hudbou.
Nejlepší cit pro kontakt s publikem totiž prokázaly ty menší, méně známé kapely.
A Prodigy, samozřejmě. Musela jsem jít zpátky ke stanu v podprsence a tričko ždímat.
Tolik vodky co za poslední týden jsem nevypila za celý svůj předchozí život.
Spousta situací, které "se nikdy nestaly".
Skvělé vybití.
A skvělá společnost.





Hm.

28. června 2012 v 22:42 | lovitka
"Od února jsi udělala obrovský pokrok."

"Mám pocit, že je to už tak nějak stabilizované."
"Pořád chceš jet stopem do Španělska?"
"No... jo."
"Tak není."

"Možná, že kdybys začala spát, přestala bys kecat takový píčoviny."

"Vezmi tu práci, stejně si na tebe tolik času neudělá."

"Vážně tam chceš na sobě pracovat, nebo se jenom snažíš utéct?"

"Že to není to, co si myslím?"
"Je."
"Jak je to starý?"
"Dostatečně."
"Nekecej, vypadá to dost čerstvě."

"Ty jo, vždyť ty máš vlastně ideální život."

No.
A co bude dál?
 
 

Reklama