Zápisky iracionální

Hm.

28. června 2012 v 22:42 | lovitka
"Od února jsi udělala obrovský pokrok."

"Mám pocit, že je to už tak nějak stabilizované."
"Pořád chceš jet stopem do Španělska?"
"No... jo."
"Tak není."

"Možná, že kdybys začala spát, přestala bys kecat takový píčoviny."

"Vezmi tu práci, stejně si na tebe tolik času neudělá."

"Vážně tam chceš na sobě pracovat, nebo se jenom snažíš utéct?"

"Že to není to, co si myslím?"
"Je."
"Jak je to starý?"
"Dostatečně."
"Nekecej, vypadá to dost čerstvě."

"Ty jo, vždyť ty máš vlastně ideální život."

No.
A co bude dál?

Vždy mě neskutečně zaskočí...

27. června 2012 v 22:22 | lovitka
... když zjistím, že všichni ti lidé, které tolik obdivuji, jsou vlastně pouze lidé.

Otisky růžové rtěnky

26. června 2012 v 22:57 | lovitka

Chtěla bych odjet do Španělska.
Chtěla bych si koupit malířský stojan.
Chtěla bych na kotníky malá křídla.
Dlouhé šaty již mám.
Musím začít více fotit.
Vonné tyčinky.
Určitě.
Nakoupit módní časopisy, vystříhat ruce a konečně dodělat strom.
A v sobotu na divadelní představení.
Víno a olivy, víno a olivy.
A milování. Ne sex, ale milování.
Chtěla bych s ním stát na balkoně.
Dopsala jsem poslední testy a ukončila třetí ročník.
Bolí mě hlava.

"A buď tu hodná."

23. června 2012 v 23:14 | lovitka
Lepší nejistá Vídeň, než jistý Innsbruck.

Zítra odjíždí.

Bude dobře.
Budou víkendy.
Zvládnu to.

O hospodách, mléku a apokalypse

22. června 2012 v 9:29 | lovitka
"Ježiš, už si ty teorie nech pro sebe, nebo z tebe dostanu depku."
"Cože? Vždyť já se zrovna teď snažím být optimista."

Fascinuje mě ta zvláštní atmosféra, kdy je lidem v konkrétní konstelaci příjemně, baví se, smějí... a po pár hodinách začnou vycházet na povrch rozličné jizvy na duši.
Co jizvy, pěkně velké, otevřené rány a prázdná místa.

Zdálo se mi, že jsem ve stejné hospodě, se stejnými lidmi, jenom místa piva jsem pila mléko. A když přišel účet, zjistila jsem, že jsem vypila osm litrů mléka.
Pak mi z nějakého důvodu začali pod kůži zalézat tlustí, duhoví červi a vypukla apokalypsa.
A když jsem se probudila, měla jsem chuť na mléko.

Have you seen the film...

19. června 2012 v 19:56 | lovitka
...where a man walks in from the rain and asks a girl if she´s seen a film where a man walks in from the rain and falls in love with a girl?

Stále ještě zkurvená Vídeň.
Stále ještě nejistá Vídeň.
Stále více zkurvená Vídeň.
Byla jsem statečná a nezačala brečet.
Jistě, líbí se mi, jakým způsobem na mne hledí, když zavřu oči, ale...
Kdybych alespoň měla pocit, že mé vyjádření nesouhlasu mělo nějakou váhu.

Slíbila jsem si, že vše budu držet v sobě, dokud to nebude jisté.
Ale ať již začnu psát článek na jakékoliv téma, žádnou myšlenku neudržím tak dlouho, aby ji hned v zápětí nepřebila Vídeň.

And please don´t drive me blind

15. června 2012 v 21:23 | lovitka
Don´t go and leave me
and please don´t drive me blind.

Toť vše.
Stále ještě zkurvená Vídeň.

Ó, libá analytická geometrie!

12. června 2012 v 22:43 | lovitka
Jak přešťastna jsem, že večer tento luzný s tebou stráviti mohu!
Na kolenou tě prosím, nech, ať v opojení radostném mé srdce a vektory tvé v jedno splynou.

Uznávám, nebyl nejlepší nápad nechat si dopisování všech písemek na poslední týden.
A ironické ušklíbnutí nad lidmi, kteří mají potřebuji řešit své dvojky, provedu pouze na půl úst, abych neměla moc černé svědomí.
Potřebuji prolézt.

Autoportrét

11. června 2012 v 21:12 | lovitka
Soutěžní otázka: Kolik minut trvá lovitce, než jí dojde, jak se ze stativu odendává destička k připevnění foťáku?


Ano, jsem na tu fotku hrdá tak, že ji teď budu cpát všude.
Možná si ji nechám dát i na řidičák, pokud ho někdy získám.

Nechť žijí seznamy.

11. června 2012 v 17:51 | lovitka
Seznam pravděpodobných příčin mé smrti (v abecedním pořadí):
• Celkové selhání organismu v důsledku nedostatku spánku, dehydratace a a avitaminózy.
• Dopravní nehoda.
• Předávkování kofeinem.
• Sebevražda.
• Zmasakrování jedním z těch milých, neznámých pánů, kteří mi nabízí svezení autem a já ochotně nastupuji.

Seznam věcí, které musím před svou smrtí stihnout (v abecedním pořadí):
• Nakreslit pro A. dokonalou Cheshire cat.
• Pomoci Ká vymalovat pokoj.
• Přečíst celé Hledání ztraceného času.


Work in progress.
Je skvělé mít zase jednou nějaké cíle.

Feed the monster!

7. června 2012 v 22:57 | lovitka
"Víte, že si můžete celkem vážně ublížit?"
YOU DON´T SAY?!

Mám zpět svůj stativ.
Chvílemi jsem se upřímně smála a chvílemi jsem se soustředila pouze na to, abych nezačala brečet.
Občas jsem měla divné záseky a sekundové tendence nacházet se blíže, než bych měla.
Ujistila jsem se, že tohle opravdu není to, co potřebuji.
A když jsem na něj málem spadla v tramvaji, bylo to sakra divné.

Hlavně, prosím, nezačni porovnávat a analyzovat.

Tisíckrát padnout a po tisící prvé vstát.
Co když mi to jednou přijde doopravdy zbytečné?

Jsem prý sobecký manipulátor a mé podvědomí mi dává najevo, že to není v pořádku.

"Pokouším se vnímat jedince tak, jako by vůbec nebyl ohraničen entitou, a pokud mě má intelektuální omezení nutí přemýšlet v těchto kategorií, mám představu, že je ohraničen jen velmi propustnou membránou - spíše plotem, než zdí, chcete-li. Tento plot mohou jiné "podoby jsoucna" přelézt, prolézt nebo jím protéct. Stejně jako naše vědomí, které je částečně propustné pro podněty z nevědomí, propouští i naše nevědomí "ducha" existujícího mimo nás, jenž do nás proniká, ale není součástí nás samotných."
M. Scott Peck



Sakra už.

Nepojmenovaná

6. června 2012 v 14:25 | lovitka
"Když ti bude zle, zkus dělat něco produktivního, třeba kreslit."


Jo. Možná to úplně takhle myšleno nebylo.

Vlivem událostí posledních dnů jsem ztratila všechnu motivaci a veškeré zbytky vůle.

Tak. A je to.

4. června 2012 v 18:19 | lovitka
Nikam nepojedu.
Pídžej si nevezme na svědomí mé potencionální psychické zhroucení.
Buď sbohem, Černá Horo.

In a land of make believe
they don´t believe in me.

Prosím prosím, ať se zítra probudím a je devátého července a já jsem stále naživu.
Pryč. Izolovaná. Zabarikádovaná před světem.
V bezpečí.
K20.

A pak se zase vše na chvilku zlepší.

Nicneříkající

4. června 2012 v 15:18 | lovitka

Tak otevři okno,
pusť mlhu do pokoje,
pak se úplně ztratí
to co je i to co není tvoje.

Usmívám se.

Perfect

31. května 2012 v 22:20 | lovitka
Nejhorší je ten moment, kdy už z vás teče docela dost krve, víte, že větší jizvy si dovolit nemůžete, protože na chirurgii prostě nepojedete a stejně vás to pořád nebolí tak, aby se ozval pud sebezáchovy a zastínil všechny ostatní sračky.
Vlastně už to nebolí skoro vůbec.
Zkurvenej, zkurvenej, zkurvenej posunutej práh bolesti.


Třeba to taky jednou bude dobré.

True story, bro.

31. května 2012 v 16:20 | lovitka

Sometimes I just want to put on a Bunny suit and scream.
A jestli něco miluji, tak jsou to plátěné tašky.

A tak vůbec.

30. května 2012 v 22:11 | lovitka
Některé věci je třeba si připomínat častěji.
Například to, jak moc fajn záležitost je koupit si flašku a fláknout sebou do trávy v parku.
Jen tak, ve stylu: "Co děláš následující hodinu?"

Ono totiž není až tolik důležité CO člověk říká, ale JAK to říká.

A pak mi Ká půjčila Anjela a zachránila celý dnešní den.

Jak pravila paní psychoterapeutka: "Vlastně se také raději pohybuji mezi lidmi, kteří mají určité zkušenosti se sklony k depresím. Připadají mi mnohem méně plytcí."
Povoláním se tedy neminula.

Potkala jsem dnes Ch.
Vlastně si tím ani nejsem tak jista.
Měla velké, černé brýle a zahlédla jsem ji pouze na okamžik.
Navíc nevím, co by uprostřed týdne dělala v Praze.
Ale stejně...
Jsou události, ze kterých se hořká chuť nesmyje.

Musím přestat nastupovat do tramvají naslepo s tím, že někam přeci dojedou.
(Ne, toto není metafora.)

Stonohý mravenec

30. května 2012 v 1:01 | lovitka
Kdybych nebyla v depresi, mohlo by to být další z nejšťastnějších období mého života.


Through every forest, above the trees
Within my stomach. Scraped off my knees
I drink the honey inside your hive
You are the reason I stay alive



"Jenže mně ty měsíčky končí až zítra."
"Aha. No... tak já si dám čváňo."
Pán je romantik.

Skici

29. května 2012 v 2:23 | lovitka
Velmi rychlé a velmi nepropracované.
Je půl třetí ráno a já nemohu spát.
Ideální moment pro prznění anatomie.




O osmnácti vidličkách, těhotenství, veselém tučňákovi a spoustě kafe

27. května 2012 v 22:24 | lovitka
Zkoumavě se podívala na cigaretu ve své ruce a přemýšlivým tónem prohlásila: "Měla bych začít kouřit."

A když si v souvislosti s maturitní zkouškou povzdychla: "Jednou mě to všechno přivede do blázince," nemohla jsem se neusmát.
To heslo se mi líbí.
Asi z něj udělám svůj malý, interní vtip.

Měla bych si častěji uklízet pokoj. Dnešní skóre: osmnáct vidliček, kladivo, žárovka, osm tužkových baterií, dvě role toaletního papíru, tři pohřešované knihy, šest DVDček, tablet, balení instantní kávy, pět hřebenů, použitý a usušený čajový pytlík, cestovní pas, tátovy architektonické výkresy, tři platíčka ibalginu a pětistovka v obálce.

Čtyři dny jsem hryzala do stolu, lezla po zdech, choulila se s příbalovým letáčkem v poloze Glum a stále dokola si polohlasem předčítala, že je to kurva vysoce nepravděpodobné.
Nakonec se ukázalo, že je to opravdu nepravděpodobné.
Díky bohu.

"Můj bicykl je mokrý a tučňák je z toho smutný."
"To je mrzuté. Tučňáci by neměli být smutní."
"Dobře. Můj bicykl je mokrý a tučňák je z toho veselý."

"Chceš si udělat kafe?"
"Chci. Ale musela bych vstát z postele. A k tomu bezpodmínečně potřebuji kafe."


Ano.
 
 

Reklama