Zápisky iracionální

Milý Ježíšku,

26. dubna 2012 v 22:14 | lovitka
Přála bych si mít hustý uši jako vulkánci.
Taky prosím zařiď, aby si všichni okolo nemysleli, že jsem pitomej elf.
Peace and long life,
Tvoje lovitka

Omlouvám se.

25. dubna 2012 v 21:36 | lovitka
Tento článek má čistě jednorázový účel.
Potřebuji se ventilovat.
Na facebooku by mě ukamenovalo dvacet devět hysterických lidí z mé třídy a dalších šedesát žáků tříd paralelních.

Ano.
Zítra jsou obhajoby ročníkových prací.
TAK SE Z TOHO VŠICHNI POSERTE!

"Ať už tu obhajobu mám za sebou! prosim"
"Už zejtra :/"
"zítra touhle dobou se už budu potit u obhajoby :-( :-("
"Co si berete na sebe?"
"Tak..zítra obhajoby...:/"
"Už aby ten zítřek byl za mnou :-/"
"stejnak je ta obhajoba zbytečná, ne? :-/"
"
Tak přeji všem mnoho štěstí při zítřejších obhajobách a ten nejlepší možný výsledek:)"
.
.
.

Ano.
Teď je mi mnohem lépe.
Děkuji.

Fuuuuu...

24. dubna 2012 v 22:42 | lovitka
"Víš, proč nosí sloni zelené kloboučky?"
"Sloni nosí zelené kloboučky?"
"Jo. Víš proč?"
"Odkdy nosí sloni zelené kloboučky?"
"Odjakživa. Víš proč?"
"Já jsem ještě nikdy slona se zeleným kloboučkem neviděla."
"Protože jsi ignorant. Víš, proč nosí sloni zelené kloboučky?"
"Ty už jsi slona se zeleným kloboučkem viděla?"
"Tak zajímá tě ta pointa, nebo ne?"


"Víš, proč sloni nosí růžové tenisky?"
"Počkej, popřemýšlím o tom..."
"No? Víš proč?"
"Hm... modré byly vyprodané?"
"To si ze mě děláš srandu!"
"To je vážně ta odpověď?"
"Tys nemohl jednoduše říct, že nevíš, co?"


Začínám pojímat podezření, že sabotáž vtipů se slony začíná být organizovaná.
Láme mi to srdce.

And so nobody wins

22. dubna 2012 v 13:20 | lovitka
Moje ryba se pokusila spáchat sebevraždu udušením a moje kočka se po noci plné neřestí vrátila domů s dírou v hlavě.
Možná jim nedávám ten nejlepší příklad.

Občas si říkám, že svět asi opravdu musí být hrozně nespravedlivé místo, když holce jako jsem já přichází do cesty samí hodní, milující a celkově ideální muži.


Alespoň, že můj šéf je kretén.

Melancholie večera

18. dubna 2012 v 21:03 | lovitka




"Nikdo nedovedl tak milovat jako Agnes a nikdo nedovedl tak zapomínati."
Sice nemám stativ, ale mám jednu ruku dlouhou a to se tedy počítá.

Večery mi jdou.
Neumím rána.

"Jsem Jackova... ryba."

17. dubna 2012 v 21:43 | lovitka

CHŇÁ!

Jan Jakub Ryba stále žije.
A já mám novou continuous zábavu.

Velmi dekadentní článek

16. dubna 2012 v 18:36 | lovitka



Protože když rychle otáčíte s obrázkem Kurta Cobaina, vypadá pak jako pokebal.

Nalezenec

14. dubna 2012 v 16:33 | lovitka
Je to prosté a logické.
Starý pán umře, mladí vyklízí byt. A když narazí na album fotografií, nenapadne je nic lepšího, než ho celé hodit do kontejneru na papír.

Mám z něj zvláštní pocit, trochu respekt a trochu strach.
Spousta cizích vzpomínek a příběhů, mezi kterýma si připadám naprosto nepatřičně. Narušitel intimní bubliny.
A přitom se jedná o obyčejné fotografie, které, pokud by byly pořízené v dnešní době, budou rozvěšeny po celém facebooku...

Postavím ho vedle gramofonu a budu se modlit, aby mě starý pán nepřišel strašit.






*Na na na na na*

11. dubna 2012 v 20:45 | lovitka
Že máte problém se studiem zjistíte ve chvíli, kdy vás profesor označí za čůzu.

Jít na koncert křesťanské kapely? Proč ne. Alespoň máte jistotu, že se v přítomnosti sexy kytaristů nemůže nic podělat.

Zdálo se mi o něm. Už třetí noc v řadě. Občas mám pocit, že se snad nic nezměnilo. Že tu je stále pro mě. Že přijde pátek a já pojedu autobusem a vlakem a pak půjdu na procházku se psem. Občas kolem projde někdo, kdo podobně voní. *Když vyslovíš mé jméno, už tu nejsem.*

Jak pravila psychoterapeutka: "Vy jste si myslela, že už bude všechno dobré? Tak to bohužel nefunguje."

Má vůbec někdo rád zelené gumové medvídky?




2511 slov

9. dubna 2012 v 23:18 | lovitka
A
jenom
jedna
*****
*****
#@!%
stránka!
YES! YES! YES! YES! YES! YES! YES! YES! YES! YES! YES! YES! YES! YES! YES! YES! YES! YES!


A zítra ráno brzy vstát a pěkně naklusat do města na svázání dokumentu dříve, než uhodí hodina odevzdávání, kterážto je v devět.

Závěr dnešního dne: Pokud se rozhodnete pracovat na počítači bez připojení k internetu, aby vás nemělo co rozptylovat, velmi pravděpodobně se stanete mistrem v hraní Spider Solitaire.

With your feet in the air

8. dubna 2012 v 23:47 | lovitka
"On tě má fakt hrozně rád, neposer to, jinak tě nakopu."

Neposeru.
Opravdu.
Tentokrát vážně ne.


"Trust me. Everything´s gonna be fine.
You met me at a very strange time in my life."

Záhady páteční noci

8. dubna 2012 v 14:20 | lovitka
Piju šťávu ze skleničky na víno, protože v té normální se nachází vidlička obalená čímsi neidentifikovatelným oranžové barvy. Tipuji boloňskou omáčku.
Jo. Važte si přátel, kteří když k vám jdou, přináší jídlo.
I když ho nakonec všechno sní Ó Velký idol, který navíc ani nemá červené vlasy.


Bavlnky a korálky, skvělý koncert se spoustou gratulací a objímání, kebab, který byl hned za rohem a sympatický barman, jenž se mnou souhlasil v tvrzení, že Z. je lama.
A teď už bude jenom lépe.

Za vysokým plotem...

5. dubna 2012 v 17:52 | lovitka
...chráněna od světa a od sebe samé.
Na jednom z míst, kromě pekla a hřbitova, kde "se jednou sejdeme".

Jak pravil o hodině psychologie D.K., student gymnázia: "No, já teda nevim, jako, podle mě může sebevraždu chtít spáchat jenom debil."



"Jak byste zhodnotila svůj pobyt?"
"Bylo to... rozhodně zajímavé."

Tak.
Odhodlanější.
Sebejistější.
Urovnaná.

Když už sem zvracím kousky své osobnosti, ať je to kompletní.

Tajemná zákoutí

26. března 2012 v 19:11 | lovitka
Jen tak z dobré nálady, způsobené faktem, že existuje člověk, který je v pondělí ráno ještě mnohem nepoužitelnější než já.
"Umírám, děkuji za pozornost."

A ano, je to TA ryba. Stále ještě žije a načuřeně se pouze tváří, páč hluboko uvnitř ke mně chová silné a opravdové city! Fishy, fishy, fishy fish!



Hloupej rebel, smutnej klaun

25. března 2012 v 21:58 | lovitka
Nevím.
Prostě nevím!

Nejde mi upřímnost.
Nejde mi utřídit si minulost a názory.
Občas nevím, jestli se mi něco líbí, nebo nelíbí.
Nevím, co mám ráda a co ne.
Nejde mi přestat přemýšlet.
Stýkám se se zajímavými a inteligentními lidmi a začínám z toho mít stejné pocity a komplexy jako z vlastního otce.

Přespříliš náladová, přespříliš vzdálená.
Zoufale obyčejná.

You´re so messed up and you don´t even know it.

"Základní atribut vztahů je, že nevychází. To je prostě fakt. Nic proti."
"Jestli nám to ale nevyjde, tak to bude tvoje chyba. Nic proti."

Přála bych si mít tlačítko na vypnutí zbytečných myšlenek a přidělávání si problémů, které ve skutečnosti problémy nejsou.
Přála bych si být v pořádku. Jenže přání nejsou činy a činů se přespříliš bojím.

Černá kronika

23. března 2012 v 18:32 | lovitka
A tak zemřela v pouhých osmnácti letech. Soudní pitva prokázala, že hladina nudy v krvi přesáhla únosnou hranici a její srdce bylo příliš mladé na to, aby tuto krizovou situaci zvládlo.
"Je to tragédie," nechala se slyšet její matka. "Nevíme, proč ji tu ročníkovou práci nutili psát. Ještě za to zaplatí!"


Uuuuh.

Wazzaaapp?

21. března 2012 v 15:36 | lovitka
Chvíli to vypadalo, že se posunu na další evoluční stupeň a budu schopna fungovat bez přísunu jídla a spánku. Nakonec z této teorie ale sešlo. Fakt smůla.


Ďábelský plán dokonán.
Ve čtvrtek jsem si koupila antidepresivní rybičku a k údivu všech stále ještě žije (myslím, že pár lidí už i prohrálo sázku). Původně jsem si jako objekt zájmu sice plánovala pořídit dítě, ale to má přeci jen až zbytečně dlouhou dobu životnosti.
*Zde by mohla být dokumentární fotka, kdybych našla nabíječku*


V autobuse jsem potkala stejnou stewardku, která mě roky vozila s ním, za ním, od něho. Skoro jsem doufala, že se zeptá, zda je to zase k přítelovi, abych jí mohla s úsměvem odvětit, že nikoliv, že tentokrát je to k psychologovi.
Nakonec jsme se na sebe pouze usmívaly tak jako vždy.
A pak jsem možná brečela a možná spala.


Nechápu, proč mě někteří přítelové mých kamarádek nemají v lásce. Já se vždy bavím.
Vážně, role sociálního ignoranta mi začíná vyhovovat.


Zakázala jsem si začít kouřit, přestože cigareta po sexu je zatraceně sexy rituál.
Jsem zamilovaná. To znamená, že další dva měsíce nebudu muset řešit žádné vztahové problémy.
Co potom? Kdožpak ví.


A hledám dlouhovlasého člověka, který by byl ochotný nechat si do vlasů zaplést korálky a bavlnky. Ostříháním svých zlatých kadeří jsem o tuto aktivitu přišla a docela mi začíná chybět.
Zn. : Liberec.

Déjà vu

14. března 2012 v 23:43 | lovitka
8. června 2007 v 16:05
She comes and goes and no one knows.
Všechno jde do kopru a já s tím nemůžu vůbec nic dělat.
.
.
.
19. ledna 2012 v 19:22
Když se vám všechno hroutí pod rukama...
... a vám s tím nejde nic dělat.




A tak si říkám... Co to sakra je? 2007? Vždyť to už je pět let!
A ještě ta Ruby k tomu!
Jakože... WHAT?

Nothing's gonna change my world

12. března 2012 v 21:39 | lovitka
Není lepšího pocitu, než zastavit se po několika hodinách v psaní ročníkové práce, lehnout si na koberec, mávat nohama bez kalhot ve vzduchu, poslouchat Beatles a foukat do bublifuku s hello kitty.


(Žádné ilustrační fotky hipster vystajlovaných slečen, božský Harold!)

"We´re not in wonderland anymore Alice"

11. března 2012 v 23:47 | lovitka
"Nemůže soudit druhého ten, kdo o něm ví všechno. Není možné odsoudit za špatné činy, když víme i o všech motivech, úmyslech a příčinách chování dotyčného."

Nemohu to udělat.
Prostě nemohu.
Nesmím.
Ačkoliv se to zdá jako jediné řešení.
Ačkoliv se mi z té bezmoci svírá hrdlo ještě více.
Nemohu jim to vyčítat.
"Budou to dva roky, fakt tě teď potřebuju."

Vždy si vzpomenu na ten úžasný moment, když kreslíte vodovkami, štětec s barvou ponoříte do čisté vody a vytvoříte magické, mihotavé spirálky.
Vypadá to totiž stejně.

Zoufalství.

Nejsem sobec, jsem dobrá kamarádka. Nejsem sobec, jsem dobrá kamarádka. Nejsem sobec, jsem dobrá kamarádka. Nejsem sobec, jsem dobrá kamarádka. Nejsem sobec, jsem dobrá kamarádka. Nejsem sobec, jsem dobrá kamarádka. Nejsem sobec, jsem dobrá kamarádka. Nejsem sobec, jsem dobrá kamarádka. Nejsem sobec...
 
 

Reklama