Zápisky iracionální

A tak jsem zjistila...

10. března 2012 v 1:53 | lovitka
... že v opilosti mi dělá problém přečíst články slovenských autorů (a chodit rovně).
Omlouvám se :D

Noční zpráva

9. března 2012 v 14:14 | lovitka
Pálivá bolest, horká rána a chladné konečky prstů, které začínají brnět.
A tak nějak vám dojde, že tohle už fakt pod kontrolou nemáte.
Stále jsem se nerozhodla, jestli chci začít žít, nebo skončit přežívat.
Těžko říct, kdy se to posralo.
Stres matky v období těhotenství, nebo drobné poranění mozku během porodu?
A jakmile se vše jednou prodere na povrch, těžko to vrátit zpět do podvědomí.


(Nestojím o lítost, nevolám o pomoc, nejsem attention whore a vím, že internet není bezpečné místo.)

And when you open the heart...

8. března 2012 v 23:03 | lovitka
...theres often more than you ever wanted to know.


Kurva, kurva, KURVA!

Ztracená.

Přespříliš tváří, přespříliš názorů.
Nahoru, dolů, doleva, doprava.
Malá holka s korálky ve vlasech.
Přece se nestalo nic, co bych nechtěla, ne?
Musíš se opět naučit rozlišovat věci na dobré a špatné. Ne na teď zrovna to chci, nebo nechci.

It was a lovely little fish!

7. března 2012 v 21:28 | lovitka

"Ty máš konečně dobrou náladu, viď?"

Whatever

6. března 2012 v 17:03 | lovitka
Připadám si, jako kdyby mi někdo nasral do hlavy a já ty sračky vypouštěla ven pokaždé, když otevřu pusu.
A vůbec nezáleží na tom, jestli jsem zrovna na dně, zamilovaná, naspeedovaná, nebo v jakých jiných stavech že se to vlastně ještě nacházím.

Někdy mi to vadí. To když se jedná o osoby, na kterých mi skutečně záleží.
Někdy mi to vadí méně. To když se jedná o kapitána Hooka, kterého díky této schopnosti zcela bez emocí posílám do háje.

My diary is a fucking horcrux.

5. března 2012 v 21:08 | lovitka


Stejně mám nejradši ty nenápadné vsuvky jako "vyprší opencard", "BI - svaly", nebo "flétna odpadá", které mi vždy pokazí celou dárk end ívl imidž.

Teď zbývá smích nám hrozný, neurvalý,
jen smát se, smát jen teskné ve chvíli,
ty mně, já tobě, že jsme přísahali,
ty mně, já tobě, že jsme věřili...

J. S. Machar aneb jak snadno a rychle rozbrečet malou, blbou holky při hodině literatury.
Ba ne, už je lépe.
Venku je jaro.
Koupíme si víno a bublifuk a budeme šťastni.

Looking rough and living strange

4. března 2012 v 19:19 | lovitka

Pete Doherty, Dylan Moran, Brian Molko a on.
Protože jsou neperspektivní, bohémští, dekadentní a depresivní.
Protože kouří, pije, vaří mi kafe, cituje Gellnera a poblil bratrovi boty.
Protože si nikdo nemyslí, že dělám dobře.
Protože jsem měla upřímný záchvat smíchu a nechtělo se mi umřít.
Protože nevím, co chci.
Protože se sice nikdy nevyléčím, ale pokud nespáchám sebevraždu, tak bych se s tím prý za čtyři až pěti let mohla naučit zacházet.
Protože dělám unáhlená rozhodnutí a zanechávám za sebou vyprahlou pustinu.
Protože mám minulost srovnanou. I když mi je z posledních událostí dost zle a rozhodně na sebe nejsem hrdá.


"Věci se PROSTĚ NESTÁVAJÍ. Mohlas udělat cokoliv."
Tučňák.

"Já ale nevím, kam chci dojít."

21. února 2012 v 21:45 | lovitka
"V tom případě je úplně jedno, kterou cestou se vydáš."


Konec.
Problem solved.
Nezáleží na tom, jestli jsem se rozhodla správně, nebo ne.
Nejsem zaseklá v mrtvém bodě, nevytvářím falešné naděje sobě ani ostatním, neubližuji zoufalým slibem, že se určitě brzy uzdravím a vše hezké se vrátí.

Čas žít přítomností a samospádem.
Bylo hezké moci se po dlouhé době nadechnout bez svíravého pocitu v hrudníku.
Alespoň na chvíli.



(Já vím, však mě ty depresivní kecy už také nebaví.)

Rozsypané korálky

14. února 2012 v 15:45 | lovitka
Nebaví mě řešit, kdo dostal jakou známku z písemky z chemie, nebo kde byla ráno větší zima.
Nebaví mě ani řešit své problémy, protože jich už mám plné zuby.
Připadám si nepatřičná, přebytečná a zbytečná. Prázdná. Rozbitá.


A když se napitá líbáte se svou dlouholetou něco-jako-nejlepší kamarádkou, je to potom fakt divný.

Hold your breath and count to ten...

8. února 2012 v 23:45 | lovitka
... fall apart and start again.

Neřešitelné situace jsou kouzelné v tom, že se časem vyřeší samospádem. A i když vám výsledek vyhovovat nebude, můžete si být jisti, že žádného lepšího výsledku dosáhnout nešlo. Protože kdyby šlo, nejednalo by se o situaci neřešitelnou.

Bylo to nevyhnutelné.

3. února 2012 v 23:40 | lovitka


Chtěla jsem, vždycky jsem chtěla.
Jen jsem si nikdy nebyla jistá.
A musím uznat, že takhle nadšená, usměvavá a odhodlaná jsem již dlouho nebyla.
"Hold your head up high."
Další bod No future seznamu: Zbavit se přebytečných padesáti centimetrů vlasu. Chňá.

Vzít gumu a vymazat leden.

1. února 2012 v 21:45 | lovitka
Žiju.
A jak špatně jste na tom vy?


Sezení u psychologa nepomáhají. Prášky také ne. Protože dokud vám je pod dvacet, jste ještě moc mladí na to, aby vám mohlo být seriózně zle.

"Občas musíš odkopnout to nejlepší, co tě v životě potkalo, abys zjistila, jak velká jsi píča."
Hm. Některá lidová moudra holt smysl nedávají.
Ztratila jsem dopis, který jsem chtěla poslat a teď mě bude hledat a já tam nebudu, protože bych stejně jenom stála a vyhlížela ho a nevěděla kam jít a co dělat.
A pak by se svět smrsknul do černé díry.

Když se vám všechno hroutí pod rukama...

19. ledna 2012 v 19:22 | lovitka
... a vám s tím nejde nic dělat.

Tak.

11. ledna 2012 v 22:40 | lovitka
"Už jsme vyrostly z Bitch company, teď jsme Suicide club."
"Je to krok dopředu, nebo dozadu?"
"Asi spíš do strany. Furt jsme ve stejný píči."

"What would a child you once were think of the adult you have became?"

9. ledna 2012 v 21:09 | lovitka
Hmm. Nejprve jsem propadla panice, že bych sama sebe na místě odsoudila. Ovšem na druhý pohled... se při mém dospívání nestalo nic nečekaného.

Mám dlouhé vlasy a vlastním boty na podpatku, to jsem vždycky chtěla.
Také jsem jako malá pila dětské šampaňské a představovala si, že jsem hrozně opilá.
Na louce jsem sbírala suchou trávu a balila ji do jízdenek na tramvaj.
A tajně stěhovala nábytek, abych dosáhla na nejvyšší poličku knihovny, kde byla uložená Kamasutra.
Všechny mé barbie spolu provozovaly divoké lesbické orgie, hned poté, co se nechaly potetovat.
Už v the Sims 1 jsem občas někoho utopila v bazéně.
Nesympatické učitelky ve školce jsem odmítala poslouchat.
A nespala po obědě.
Tak.

Navíc jsem vždycky byla tak trochu attention whore.

Co vy? Máte radost, když se podíváte, co z vás vyrostlo? :)

Stačí si umět vybrat dobré kamarády.

2. ledna 2012 v 11:34 | lovitka
"Gympl, jo? Tak to máš dobrý."
"No a co ty?"
"Já už pracuju."
"Ty jo, vypadáš docela mladě."
"Teď mi bude devatenáct."
"A co teda děláš?"
"Točím porno..."


HUMP.
Opět mě dostihla dospělost ve větší míře, než by se líbilo mému Petr Pan syndromu.
Co už.

"Stejně si ten řidičák děláš jen proto, abys mohla v autě vybírat hudbu"

27. prosince 2011 v 21:51 | lovitka
Když se vám zdá, že jste na koncertě Placebo, je to v pořádku.
Když se vám zdá, že jste na koncertě Placebo, kteří mají jako předskokana Zacka Efrona, už to zase tak v pořádku není.
A pokud se vám zdá, že jste na koncertě Placebo, kteří mají jako předskokana Zacka Efrona a po jeho vystoupení jsou všichni natolik nadšeni, že už ani Placebo nechtějí... je čas zamyslet se na svým podvědomím.

Přečajená, překouřená, přiopilá a vánoční

26. prosince 2011 v 15:03 | lovitka



Vypadá to, že nemám ráda lidi, jejichž život je přehnaně klidný, mírný, láskyplný a idilický.
Tudíž vám do dalších let přeji spousty nečekaných zvratů, dechberoucích chvil, proplakaných polštářů a bojovně přivřených očí, naivních snů, velkých rozhodnutí a mindblow okamžiků. Stejně tak bolest bránice, neschopnost popadnout dech a uslzené oči od smíchu. Přátelská, i ta *stále ještě přátelská?* obejmutí, úsměvy, klopené pohledy a ranní překvapení, když se probudíte v cizí postely. Zelený čaj. A kafe. Spoustu kafe! Jeden okamžik prozření na sto okamžiků chaosu a zmatku. Nejistotu. Balonky a lentilky. Pokemony. Přátele, se kterými je vám dobře.
Abyste na otázku: "Jak se máš?" mohli odpovědět jakkoli jinak než nudným, jednoslovným výrazem :)

A tak mě napadlo...

2. listopadu 2011 v 21:18 | lovitka
... že jsem se vlastně ještě nepochlubila, jak jsem se měla :)



Karamelový popkorn

24. června 2011 v 0:22 | lovitka
• Umístění portrétu Karla Havlíčka Borovského vedle dveří na dámské záchody je geniální.
• Brian Molko je neuvěřitelně sexy.
• Nejhezčí barva pro jídelní židle je modrá.
• Žaludovci jsou definitivně nejodpornější zvířata ever.
• Začínám se nepříjemně poangličtinovávat. Jak říct česky, že někdo "sucks"?
• Ona si opravdu myslí, že si je přidám do přátel poté, co označí Pokemony za kýč, který nabádá děti k násilí.
• Mrzí mě, že se s některými nestihnu rozloučit. Neuvěřitelně moc.
• Stejně mu ty boty na vysokém podpatku slušely.
 
 

Reklama