Zápisky iracionální

Zima a promarněný touhy

13. března 2016 v 20:53 | lovitka
"Čekala jsem tě přesně před hodinou a půl."
"Nebuď naštvaná."
"Vážně...?"

"To víš, že jsme v práci stěhovali?"
"Ne, asi se to stalo až potom, cos se mnou přestal mluvit."

"No, a pak jsem hrozně moc začal srát na školu."
"Vim no, stejně jako na všechno ostatní."

"Celou tu hodinu čekám, že se mi omluvíš."
"Já se k tomu celou dobu snažím dopracovat, ale tyhle věci mi prostě nejdou."

"Fakt bych ti přál, aby ti to teď vyšlo. Zasloužila by sis to."

Emoční vyčerpání.

Zvláštní protnutí osudů.

Myslím, žes mne naučil, že nemůžu chtít zachránit všechny.

A že to nakonec přece jen nefunguje podle pravidla: "Kdybych se takhle nechoval, tak tě přestanu bavit."

Nejistota a komplikovanost.

"No, to je přesně ten typ rozdílu mezi normálním a patologickým vztahem."

Jistota a nekomplikovanost.

Komunikace.

Oh my.

Concept: You do not complete me.
You remind me that I'm whole.

Full of fuckself

1. března 2016 v 17:36 | lovitka
Zpomalit a poslouchat.

Společnost, která si vysoko cení individuality, i když je jenom fiktivní.

Stojím v bufetu a přemýšlím, co je garantem lidské důstojnosti.
Tak moc nechci, aby to celé bylo jenom o utilitarismu a evoluci.
Tak moc odmítám existenci čekoholiv transcendentálního.
Racionalita a empatie.
Zeleninové placky a problémy prvního světa.

"Pane profesore, co přesně myslíte tím,
že psychické fenomény jsou kvantové povahy?"

Mladý doktorant je sexy už tím, jak nadšeně vykládá
o Plátonovi, Shakespearovi a Danteho pekle.
A tak se stejně nadšeně usmívám a přikyvuju a působím, jako že se orientuju.
To mi jde.

Liju do sebe jedno kafe s medem za druhým,
kofeinový detox i cukrové odvykání jdou stranou,
ale ze záhadných důvodů mám stejně ještě pořád příjemný pocit,
že zvládám svůj život.

Od myslivců k vlkům a zase zpátky

28. února 2016 v 22:22 | lovitka
Vždycky mi tvrdili,
že je to buď ano, nebo ne.

"Leničko, nemůžeš chtít být dospělá, a zároveň se chovat takhle nezodpovědně."

PSYCHOSOCIÁLNÍ MORATORIUM
je ten termín, který jsem celé čtyři roky nemohla najít.

Takže fuck you teď i tehdy.

...

"Každý jsme někdy něco posral."

A ty ani nevíš, jak moc jsem tohle potřebovala slyšet.
Od tebe.

...

Možná už jsem prostě jen ve věku,
kdy si s sebou všichni táhneme nějaký baggage.

Takže tak

13. února 2016 v 11:22 | lovitka
Je to dobrý.
Je to dobrý, když můžu v noci usnout.
A nebudím se strachem.
Když jsem schopna zahnat představy toho, jak do sebe něčím řežu.
Když jsem schopna mluvit s lidmi bez toho, abych se neustále kontrolovala.
Když nemám pocit, že dělám jednu chybu za druhou.
A nechovám se hystericky.

//Oh, vážně?
Je to tak neskutečné.//

Když dělám věci, o kterých jsem přesvědčena, že mají smysl.

//Ještě neskutečnější.//

Možná ses urazil, když jsem ti tenkrát řekla, že to není tebou,
a možná tě to bolelo,
ale ono není.

Je to dobrý, když tě nepotřebuju.

Sorry.

"Takhle se mi líbíš.
Když nejsi v prdeli."

"Život je gombička, idem ďalej."

20. ledna 2016 v 20:40 | lovitka
Existuje spousta etickým systémů,
podle kterých je naprosto v pořádku,
že jsem během zkoušky z etiky
napsala test i za neznámého chlapce vedle mě
čistě proto, že byl cute as fuck.

*Totální altruismus.*

"Jestli spolu budeme někdy bydlet,
tak určitě v oddělených pokojích."
"Wow."
"Co?"
"To je poprve, kdy od tebe slyším
nějaké plánování budoucnosti."

Long time no see.
Stejně máš pořád strach.

"Jak se mají prokletí básníci?"
"Hajzlové to jsou.
Všude maj bordel a Rimbaud furt hraje počítačový hry.
A taky chtěj adoptovat dítě."

*Intelektuální zábava s the Sims.*

Příběh o tom, jak jsem přišla o nejlepší spolubydlící,
ale získala jorkšíra.
A taky Mojžíše z Jižního Súdánu.

Jsem vděčná za kohokoliv, kdo přinutí člověka ve vedlejším pokoji,
aby kurva vyvětral.

"Přijď za mnou do knihovny.
Zavřeme se spolu do studijního boxu
a budeme se učit."

Adulting all over the place.

"Víte, že jste na to vyndání stehů měla dorazit tak před měsícem?"
"Ale když ono... zkouškové..."

*Nebo hůř, vyloučit!*

Filosofické sračky, romantické sračky, recovery sračky, nic neobvyklého

3. ledna 2016 v 0:08 | lovitka
"Věřím v to, ale zároveň vím, že to tak není."
"Jak to jde dohromady?"

"Potřebuješ si nějakým způsobem zvolit, jak žít svůj život.
A musíš to rozhodnutí na něčem založit, podepřít ho.
Ať už to děláš vědomě, nebo ne.
Takže jsem ho na něčem založila, protože už se odmítám vrátit
k nihilismu a bezvýchodnosti a relativizaci úplně všeho.
Zároveň ale vím, že všechna pravidla, pode kterých žiju,
jsou zase jenom můj konstrukt."

"To je psycho."
"Není. Psycho to bylo předtím."

...

"Kdy tě uvidím?"
"Patience you must have my young padawan."

"Takže s ním budu."
"Jsi si jistá, že jeho schopnost citovat Hvězdné války
je dostatečným důvodem k učinění podobného rozhodnutí?"
"Ano."

...

Sama v prázdném bytě.
A cítila jsem se dobře,
a cítila jsem se milována.

V bezpečí.
Rozumná.

Ano, jsem hrdá na progres, který jsem během minulého roku učinila.
Tak.

Ne-prázdno

25. prosince 2015 v 0:00 | lovitka
"A celá pointa toho porna je v tom,
že Darth Vader je černoch."

"Stejně jsi šla studovat psychologii jen proto,
abys o všem mohla říkat, že je to patologický."

"Takhle moc jsem naposledy krvácela,
když jsem se chtěla pokusit o sebevraždu."

"Don´t fuck it up.
Zvládneš to.
Věřím ti."

Jedna z nejhorších věcí na depresi je,
že ačkoliv kolem sebe máte lidi,
kterým na vás záleží a kteří vás podporují,
nic z toho nejste schopni cítit nebo přijmout.
(A jste si toho vědomi a vyčítáte si to, samozřejmě.)

Momentálně ani nedokážu popsat,
jak moc jsem šťastná,
že je to pryč.

Ve zkratce

13. prosince 2015 v 21:50 | lovitka
"Nevím, přijde mi, že to tenkrát bylo všechno hrozně idilické."
"Uvědomuješ si, že to bylo v době, kdy ses snažila spáchat sebevraždu?"
"Posraná selektivní paměť."


...

"Takže ty ani nejsi zamilovaná, ani nechceš ten vztah zpátky,
ale prostě jsi v prdeli z toho, že už tě nemá jako prioritu?"

Zřejmě.
Co to o mně asi vypovídá hezkého?

"Ostříhej si vlasy a zabodnu ti ty nůžky do ruky."
Hahaha. Tak schválně.

Když mi něco zakážeš,
jak mám pak vědět, jestli to dělám opravdu jenom proto, že sama chci?

Takové ty chvíle, kdy vám připadá až neskutečné,
jak strašně jednoduché je klást jednu nohu před druhou.

Magický realismus.

Nával u regálu s těhotenskými testy.

Vždycky si připadám líp, když mám vypráno a uvařeno.

Vyjít ven a dýchat.

Pořád to ještě umím.
To je dobré znamení.

"Potřebovala bys obejmout a uvařit teplý nápoj."

Nojo, ale od koho přesně?

Šak to není tak tragické.

Zase před měsíčkama.
A po návratu z domu.
Se pak div.

Keep calm and say musculus sternocleidomastoideus

8. prosince 2015 v 17:24 | lovitka
Vztah level:

"Promiň, dneska nestíhám, přesuneme to na zítra?"
"Stále nestíhám. Zítra?"
"Dneska nestíhám já. Zítra?"
*Neodpovídá, protože přišel domů a usnul.*
"Promiň, tak co dneska večer?"
"Dneska ne, vstávám na půl osmou. Zítra...?"

A baví mě to, hrozně moc mě to baví.

Vidíš,
stačí jen dvě vysoké školy a smysluplná a kreativní práce,
aby ses dostala z existenčního vakua do flow.

No time for overthinking.

Jo, a taky odstěhovat se tři sta kilometrů daleko.

Plus strávit prázdniny v léčebně.

Ale jsem tu.

Umím laminovat a pájet. (Yay!)
Zvládnu uvolnit ucpané umyvadlo. (Yay!)
A vařím čím dál tím chutnější veganská jídla. (YAY!)

Tmavomodrá

25. listopadu 2015 v 17:56 | lovitka
"Je to divný. Asi začínám být zamilovaná."
"Do něj?"
"Hm."
"Ale tak, svýho času jsi byla zamilovaná i do mě."
"Jo no. Vůbec se zamilovávám až moc snadno.

Docela mi to komplikuje život, vzhledem k tomu,
že zároveň trpím panickou hrůzou ze závazku."



"...Estetické stadium je existence ponořená do světa, reflektující, ale odevzdaná bezsmyslnosti. Je to stanovisko ironizujícího básníka, jenž ví o prázdnotě, která ho obklopuje. Ironizuje svět i sám sebe, ale jeho jediné rozhodnutí je rozhodnutí k nerozhodnosti."

- Vzorce lidství


"Tak možná přišel ten správný čas to překonat."


Ahaha.
/Panika, panika, panika./


Ale jo.

Chci vidět krásu v pychické stabilitě
a chci vidět krásu v tom, že není vše jenom o mně.

A po Cobainovi a Palahniukovi a nekonečné sebedestrukci
si chci pro změnu zromantizovat všechna "I DO give a fuck".

Věci, které nenávratně ztrácí své kouzlo

15. listopadu 2015 v 1:57 | lovitka
Ubohé existenciální problémy,
stále ta samá klišé,
ze kterých se stávají parodie na sebe sama.

Úzkosti vyvolávající zvracení.
Vzdušné zámky.

Sorry, už to nikdy nebude stejné.

Jsem vyčerpaná žitím.

Příliš unavena přemýšlením o tom,
zda dělám všechno správně.
Zda mě mají rádi.
Zda mě vůbec může mít někdo rád.

Připadám si až příliš komplikovaná na to, aby to bylo možné.

Nedávám to.

Chci plavat ve vatě,
sledovat pramínky světla
a nemyslet.

Déja vu a husí kůže na zátylku.
A předem víš, že to dopadne špatně.

"Tak sorry, že neznám všechny tvé triggers."

Mysli na to, jak jsi tenkrát na balkoně zapálila tlustý seznam svých výčitek.
Mysli na sestřičku Zuzanu, která přesně věděla, co má dělat.

Snaží se mě otestovat, vyprovokovat,
nebo si opravdu myslí, že to spolu nesouvisí?

"Nebude ti lépe jen proto, že tu budu.
Nebo že tu bude někdo jiný."

A já tak moc chci, aby bylo v něčí moci mne zachránit.

Proč právě potom, co jsem ti řekla tolik věcí,
které pro mne bylo tak vysilující přiznat?

Ah, měsíčky.
Alespoň část toho, proč se cítím jako naprostý shit, objasněna.

Prostě jim říkám to, co chci sama slyšet

6. listopadu 2015 v 21:01 | lovitka
"Je to v pořádku.
Stále budou dny, kdy ti bude sebevražda připadat jako nejlepší řešení.
Možná i týdny."

Nekonečnost promrhaného času
snahou zaplnit prázdnotu

obsesivní prací,
upínáním se na dodržování pravidel,
koukáním do stěny,
neschopností vstát,
/ó sladká abulie/
odmítáním společenských událostí,

páč si stejně budeš připadat sama
jako kdekoliv a s kýmkoliv

"Ale to neznamená, že jsi znovu na začátku.
Už jsi přece dál, už jsi silnější,
už si s tím vším umíš poradit mnohem lépe."

Dřív se mi líbilo,
když jsem za tebou přišla se zavázaným zápěstím
a tys tam jenom tak bezradně stál,
tvářil se jako Bambi, když mu zastřelili maminku,
a nesnažil ses mě mermomocí zachraňovat.

Ale možná, že tentokrát jsem potřebovala slyšet něco jako: "Už je ti lépe?",
i když dávno není v tvé kompetenci se o mě zajímat.

Protože ne, není mi lépe.

Udělala jsem rozumné rozhodnutí,
ale zatím nemám pocit, že by mi k něčemu bylo.

Chci s ním o tom mluvit,
chci o tom mluvit s kýmkoliv,

takové ty věci, které nedokážete říct nahlas
ani v prázdném bytě.

A je to nefér, je to ke mně samotné tak strašně nefér.

"Dej si teplou sprchu a uvař si čaj.
A jdi brzo spát."

Tři sta šedesát pět dní bez alkoholu

12. října 2015 v 18:22 | lovitka
Ohohó, unbelievable me.


"Kdyby Bůh existoval, tak tu jen tak nestojíš."
"Co?"
"To je tu napsaný."
"Aha. Tady je napsaný jen: Dělej mi to zezadu."
"Taky hluboký."


Možná je BDSM jako náboženství.
Alespoň na chvilku nenést zodpovědnost za svůj život.

Možná těch tvých x dní bez sebepoškozování
není úplně bez sebepoškozování.

A možná ani ten tvůj vztah o sexu
není tak úplně o sexu.

Radši nemyslet.


Utratit poslední peníze za poezii a pár dní nežrat.

Je to dobré, pořád ještě mám správné priority.

Spolubydlící no. 1 mi k večeři vaří dýňovou polévku
a spolubydlící no. 2 ve vedlejším pokoji poslouchá houslový koncert.

Okamžiky, když v sukních rozesmáté přelézáme zábradlí,
ty kouřís black devilku
a říkáš: "Já jsem na to myslela celou noc."

Miluju tohle město.

Červená, fialová, zelená

4. října 2015 v 17:56 | lovitka
Občas mi je smutno, když ležim vedle někoho jiného
a občas mi je smutno, když ležim sama.
A občas se cítím sama, když ti píšu, že jsem v pořádku,
protože vím, že o mne máš starost.
A občas si připadám jako špatný člověk,
protože nejsem schopna přijmout to, co do mne investuješ.

A občas ležím vedle sadistického psychopata a je mi dobře.

"Kdybychom byli v Arábii, tak za tebe dám čtyřicet velbloudů.
Ale pak bys dostala řetěz a nehnula by ses."

Uh uh.

Pořád to nějak nemůžu vychytat.

"Jsi návyková. Jako droga.
Však se zeptej i jeho."

Jsem, nebo nejsem provinilá?
Jsme, nebo nejsme zamilovaní?

Odsoudili mne. Určitě už mě všichni odsoudili.

Možná nakonec nebudu až tak špatný člověk,
když už se všichni dokázali posunout.

"Tuhle jizvu máš taky od něj?"
"Hehe, ne, to jsem dělala dýňovou polívku a napadlo mě,
jaký by to bylo, podřezat se kuchyňským nožem."

Jo, jinak se teď mám fakt dobře.
Jakože opravdu.

Pohádky tisíce a jedné noci

20. září 2015 v 22:35 | lovitka
Fuck you, self-doubt,
mám červené nehty, skvělé tetování a čtu si Sartra ve vaně.

"Onen růst z vlastního principu je základem každé přirozenosti.
Narušit ho může zapomenutí smyslu: když vzdáme zápas a necháme se unášet plynutím."
(tuším, že Patočka)

Přísně mažu všechny sebeironické poznámky.
Nikoho jsi nezklamala.
Ne, nikdo tě tajně ne-nenávidí.
Přísně mažu všechny "ach bože, oh so pathetic me" dovětky.
Není to ubohé, je to potřeba.

"Omlouvám se,"
řekla jsem a půl hodiny nekontrolovatelně brečela.

Today could be the day you stop doing that self-destructive thing you do.

Nemůžeš si jen tak vlát ve větru,
ale nemůžeš ani chtít mít vše pod kontrolou.

Jenže střed se hledá těžko,
když máte hluboce zakořeněné,
že všechno je lepší, než být průměrný.

Pořádám si tu soukromou soutěž o nejlepší dysfunkční kongnitivní schéma.

"Tys vyhodil můj zubní kartáček?"
"Jsi minule říkala, že je to naposled."
"To mě fakt vůbec neznáš?"

Déšť, kroupy a sníh jsou jako orgasmy přírody.

A i princezny mají své dny.

Výlet do minulosti

4. srpna 2015 v 20:30 | lovitka
***
Chci pít jenom proto, abych pak mohla všechno vyzvracet
a mít na chvíli alespoň pocit očištění,
ale všechno bych tím zase zkazila,
stačí, že do sebe liju kafe
a zabodávám starý rezavý nůžky,
jako bych na to už nebyla dost stará.
A pak tu sedim nahá v rozepnutý pánský mikině,
poslouchám Joy Division a říkám si,
proč to kurva dělám,
proč radši nejdu spát,
a říkám si,
že kdyby tu teď někdo byl a vyfotil mě,
tak by to vypadalo fakt dobře,
a říkám si,
jaká by to byla sranda,
kdyby se zase stalo něco surreálného,
něco, čemu bych se zase mohla nekontrolovatelně smát,
a říkám si,
že jsem měla radši jet jinam
a celou noc prosouložit,
abych se nemusela soustředit na to,
že mám třeba ještě nějaké pocity,
a říkám si,
jaká by to byla sranda,
kdyby se vrátil domů
a našel mě tu ležet mrtvou.

Finální komický kousek.
***
- listopad 2014


To abych nezapomněla.
Páč je to teď fakt potřeba.

***
Přestaň si připadat špatně za to, že si utváříš názory.
Přestaň si upírat základní práva.
Prosím, prosím, prosím,
don't go that way.
***

*Zde doplňte hlubokomyslný citát*

29. července 2015 v 23:14 | lovitka
Takže byt přímo nad čajovnou,
kde to krásně voní,
s nejvíc sympatickým vegetariánským týpkem,
který vystudovat ekologii
a zabývá se obnovou pouštních oblastí
a mapováním pohybu šelem po ČR
a slíbil mi, že si spolu založíme kompost.

A je tam pračka.
Jo!

"Chci se nastěhovat začátkem září.
Je něco, co musím řešit s předstihem?"
"Ne, není, tady nikdo nic neřeší."

Living the dream.

Kurta Vonneguta kvůli závěrečné práci
vyhodili z vysoké školy,
tož si tu doufám, že má práce o Kurtu Vonnegutovi
dopadne o něco lépe.

"Tři věci, které chcete, aby o vás ostatní věděli"?
Hahahahaha.

Spíš bych dala seznam věcí,
které chci, aby nevěděli.

"Hej, fakt teď nemůžu zapnout notebook,
protože jakmile to udělám, tak tam začne hrát Nicki Minaj
a ty už se na mě nikdy nebudeš dívat stejně."

Název romantismus je odvozen od životního stylu,
který se měl cíleně podobat fiktivnímu životu vyobrazovaném v románech.

A já CHCI svůj dojemný moment!

Jako Viktor a Nico.

"Bože, ty jsi tak krásná," povídám, protože pár dalších minut to říkat můžu.
A Nico odtáhne hlavu, podívá se na mě a řekne: "To mělo bejt jako co?"
- jo, už zase čtu Palahniuka

Faktem zůstává,
že je to sice možná naposledy,
jenže to zkrátka není žádná změna, vzhledem k tomu,
že to bylo možná naposledy pokaždé.

(A všechny ty vtipné příběhy
ve skutečnosti taky nebyly vůbec vtipné, že.)

Take the red pill, Neo, take the red pill!

30. června 2015 v 23:48 | lovitka
"Zřejmě jsme osudem předurčeni k tomu
vyspat se spolu pokaždé, když se potkáme."

Stávám se mistrem
v zařizování individuálních studijních plánů
a v provádění těhotenských testů.

"Že to říkáš zrovna ty,
která ses mi před půl rokem představila
monologem o vlastní sebevraždě."

Jasně, ale před půl rokem bych ti to taky rozhodně neřekla.
Tehdy by mi to připadalo jako hrozně funny story.

Nejvtipnější hledání bytu.
Proč sakra většina z nich nemá pračku?

Už teď cítím, že je to všechno zase jenom přechodné stadium.

Rozdíl je v tom, že se těším,
a ne bojím,
co přijde dál.

Relapsy trvající pouhý jeden den.
Pár hodin beznaděje se dá zvládnout.

Zrušit instituci napraveného hříšníka.

Nikdy mne nepřestanou děsit náboženské analogie.
A to se mi líbí kluk, který vypadá jako Ježíš.
Zase.

Snažím se nevnucovat ostatním své názory,
zvláště pak ty, o kterých nejsem sama přesvědčena.

Ale, kurva, HODNOTA LIDSKÉHO ŽIVOTA!
Co jiného by mělo být poslední hranicí?

Le point de vue

5. června 2015 v 11:11 | lovitka
Kolik že to dní bez alkoholu?
Dvě stě třicet?

"Už tě nechci dál trápit."
"Nápodobně."
"Tak dík za všechno."
"Ještě nějaký klišé mi řekni."

Možná mne všechen ten nihilismus a sebedestrukce
prostě unavily.
Možná za tím stojí tvrdá práce, žejo.

"Z psychoanalýzy je dobře známé pozorování, že intenzita toho, co objektivně prožíváme jako sexuální žádost, je často vyvolána nesexuálními vášněmi, například narcismem... nebo dokonce i úzkostí, osamělostí nebo nudou."
- Anatomie lidské destruktivity
Vegetariánství.
Spánek.
Třetí vlna feminismu.
Darování krve.
Prý krvácím za lepším účelem.
Kolik že to dní bez sebepoškozování?
Více jak čtyři měsíce?
Stále kratší relapsy.
Stále zvládatelnější relapsy.
Vstát a get shit done.

Pondělí zkouška,
úterý pohovor v Brně,
středa pohovor v Praze,
čtvrtek zkouška,
pátek pro změnu dvě zkoušky.

Jsem naspeedovaná Wonder Woman.
Kolik že to dní bez kafe?
Sedmdesát?

"Nikdy nezapomeň na to,
že racionalita a emocionalita se vzájemně nevylučují."

Čaje z čerstvých kopřiv
a snaha osvojit si empatii.
Důležité rozhovory.

Přijmout a ocenit podporu.

Učím se znovu vnímat, hodnotit a nehodnotit.

*Negativní pojetí bolesti, prázdné dychtění, nuda*

4. dubna 2015 v 22:31 | lovitka
Fighting depression like a boss.
Tak se mi do toho teď neser, Schopenhauere.

"Jako když si řeknete: Teď už to bude lepší.
Ono to lepší samozřejmě nebude,
ale budete tomu věřit,
a to vám dodá sílu."
.
.
.
"Nemůžu najít nic, v co bych mohla věřit."

Možná proto, že nic takového k nalezení není.
FOMA = neškodná nepravda, určená k uspokojení lidských duší.

No a co.

Proč bychom nemohli brát všechny naše mapy světa pouze jako pracovní hypotézy?

Rozpustit vlastní vědomí.
Vzdát se individuality.

Připadám si dokonale fluidní.

Občas.

Když to zrovna nebolí.

Jo.
 
 

Reklama